Nejrůznější jednodílovky

Evelyn Rosemary

Tiše seděla na okraji střechy několika patrového domu, opírajíc se o přilehlý chrlič. Koukala na rušné široké ulice Londýna, od kterých se ozýval neustálý šum hovoru a klepot koňských kopyt. Svýma zelenýma očima bezstarostně vyhlížela na rozlehlý Londýn, v tento den až nepřiměřeně jasný a zbavený šedivé roušky dýmu ze všudypřítomných komínů. Usmála se. Milovala Londýn.
Najednou uslyšela, jak něco vedle ní přistálo na okraji střechy a skončilo v poloze kleku.
,,Jestli chceš být pravý asasín, měl by ses naučit doskakovat tiše, a ne že o sobě dáš vědět celému Londýnu." ,,Jestli chceš být pravá asasínka, měla by ses naučit dělat něco jiného než jen čumět z jednoho místa na jiné místo úplně stejným způsobem, jako předtím."  ,,Sklapni, Andersone, " zasmála se Evelyn a žduchla do něj  ,,nemůžu za to, že si nedokážeš užívat dobrý výhled. " Málem ztratil rovnováhu, ale pak se zase narovnal a nakonec si sedl do klasického sedu, kdy nechal nohy volně viset přes okraj střechy  ,,Náhodou dokážu, ale když bych to měl dělat každý den, vážně by mě to nebavilo."  ,,Nedělám to každý den, " namítla Evelyn a dál pozorovala Londýn  ,,jen když se mi chc- " ,,-takže každý den." zazubil se James potom, co jí skočil do řeči. ,,Fajn, možná máš pravdu. A vůbec, nemáš náhodou lepší věci na práci než jen 'čumět z jednoho místa na jiné místo' "? ironicky ho citovala.  ,,Možná. A popravdě, už se mi dneska ani nic dělat nechce, snad si jen půjdu pohrát s templáři." zvedl se a nachystal k odchodu.
,,Nezapomeň uklidit mrtvoly." připomenula mu a on protočil očima.  ,,Proč bych to měl jako dělat? Všimla sis snad někdy, že by je uklízela Evie nebo Jacob? Ne. Tak proč já?" ,,Templáři nejsou blbci, Jamesi. Jakmile si všimnou že jsi poslal jednoho z nich do kytek, připraví se na tebe. Využívej momentu překvapení." ,,Využívej momentu překvapení... " citoval Evelyn parodicky vysokým hlasem a ona si založila ruce na prsou. ,,Díky za lekci zabíjení, mami." seskočil poté ze střechy a rozeběhl se neznámo kam. Evelyn na něj stihla vypláznout jazyk předtím, než zmizel v nějaké tmavé uličce.

I tak ho ale měla ráda. Byl pro ni něco jako bratr po tom, co utekla od svých rodičů a potřebovala někoho, kdo by jí pomohl a rozesmál jí. Rozuměli si v hodně věcech, a v některých zase ne. Třeba Evelynino všudypřítomné poučování Jamesovi vadilo, ale byla to prostě její část, stejně jako puntičkářství, alespoň v její práci asasínky. To byl také jeden z důvodů, proč tolik obdivovala Evie Frye, mistryni asasínů, která se mezi svými vrstevníky těšila úctě a vyvolávala strach v srdcích templářů. Evelyn chtěla být už od malička jako ona, ona byla jediný důvod proč se přidala k bratrstvu. No, možná ne jediný. Přišlo jí až absurdní že povolání asasína je známo jako mužská práce a chtěla to nějak napravit.

Podívala se na nedaleké hodiny Big Bena a zaskočilo ji, že už jsou skoro 3 hodiny. Vážně celé 2 hodiny jen pozorovala Londýn a skákala ze střechy na střechu?
Postavila se, oklepala ze sebe špínu a různých mech co se válel na střeše a popřemýšlela, co dál. Možná by si mohla pro sebe zase ukrást nějaké peníze, zásoby se jí ztenčovaly a ona neměla co jiného na práci. Rozeběhla se po střechách a netrvalo jí dlouho, aby narazila na nějaké mizery. No co, templáři to sice nebyli, ale nepřátelé byli stále. Seskočila z okraje a přistála přímo na jednom, kterému vrazila dýku do krku a druhému o sekundu později vrazila hidden blade do břicha. Skácel se k zemi vedle svého kolegy a Evelyn se začala hned přehrabovat v jejich kapsách, kde našla nějaké ty peníze, nožíky a dýmovnice. Takhle to zopakovala ještě několikrát, dokud neměla zásoby nožíků a dýmovnic plné. Problém byl v tom, že stále neměla moc peněz. Mizerové sebou moc peněz nenosili, nevěděla proč. Snažila se tedy najít nějaké templáře, ale štěstí jí dnes moc nepřálo a tak žádné nenašla - to nevadí, stejně jí ještě něco málo zbylo. Mezitím dostala hlad, takže nějakému nešťastníkovi ukradla kočár čekající opodál a vyrazila na tržiště.