Nejrůznější jednodílovky

Pusa

Z očí mu sálal vztek. Pohledem rozzuřeného lva na ni hleděl, mezitím co svým tělem tiskl na stěnu, její hlavu mezi jeho rukama opřenýma o zeď. Nasupeně vrčel: ,,Ale ty mě musíš milovat. Vždyť to sama víš. Budeš mě milovat do konce života, rozumíš mi? "" podíval se jí do očí, ale nespatřil nic jiného než vzdor.
,,Láska není žádnej stroj. Nebudeš mi přikazovat, koho mám milovat a koho ne, protože i kdybych chtěla, stejně to neovlivním. A už mě pusť," řekla nazpátek, oči lehce zamračené, snažíc se odstrčit ho od sebe, ale nemohla. Měl příliš velkou sílu.
,,Nikam nepůjdeš," zavrčel. ,,Řekni že mě miluješ. Teď a tady. Přiznej si to už konečně."
,,Sakra nech už toho, není to vtipný. Dělej, pusť mě!" štěkla na něj, když jí stále nedovoloval odejít. To byla chyba.
,,Tak dost!" zařval a než stihla Claire odpovědět, vší silou praštil pěstí do zdi těsně vedle její hlavy. Vystrašeně sebou cukla a kdyby mohla, ucouvne o krok zpátky. 
,,Luku... Nech mě jít, prosím." škemrala. Její dušička se čím dál víc uzavírala do sebe, zoufalejší a zoufalejší z nebezpečné situace.
,,Až si uvědomíš co ke mě cítíš a přiznáš to. Dělej, řekni to. Řekni, že mě miluješ."
,,Ale já tě nemiluju!" vykřikla zoufale.

To byla poslední kapka. 

Prakticky okamžitě vystřelil a svými rty se přisál na ty její. Byl to dlouhý, tvrdý polibek, kterému se dívka v prvních pár sekundách neměla samým překvapením jak bránit. A pak přišla k sobě.

Okamžitě vymrštila svou ruku k jeho tváři, která na ní tvrdě dopadla a zanechala červenou skvrnu. Šokovaně se odtáhl. A pak, během několika sekund, jakoby se všechen šok opět přeměnil na vztek.

A ona věděla, že musí utíkat.

Vyběhla stranou. Ruka, která jí totiž na této straně předtím bránila k úniku, totiž momentálně držela bolavou tvář jejího majitele.

,,Ty mrňavá děvko!" slyšela za sebou naštvaný řev, ale neohlížela se. Slzy strachu se jí draly do očí a ona myslela jen na jedno - dostat se odsud včas.