The Bird

Experiment

Susan se plížila přes chodbu a snažila se nedupat. Po staré podlaze, která vrzala při každém kroku to ovšem šlo těžce. Ale i tak se dostala nepozorovaně dolů. U hlavních dveří už na ní všichni čekali. Přišla za nimi, a Abe na ní jenom kývnul, nemohl mluvit, protože se bál, že někoho probudí. Vyšli potichu ze dveří. Jelikož byla hluboká noc, byla ještě větší zima než přes den, takže všichni drkotali zuby. Přiblížili se k Emmě, která alespoň vydávala trochu tepla, a šli dál. Když byly dostatečně daleko od domu, a šli podél pobřeží, Millard spustil: "Mohl by jsi nám konečně říct kam to jdeme?" Abe se na něj otočil. Nebo tedy spíš jeho směrem odkud vycházel hlas. "Když jsem byl předevčírem ve městě, uviděl jsem několik mužů při jejich "tajném setkání." Nevím co to znamená, ale řekl jsem si, že bych tam chtěl jít znova, ale taky jsem věděl, že si to tajemství nenechám pro sebe, takže proto vás tam vedu taky." Emma protočila oči. "A víš aspoň o čem si povídali?" Abe zakroutil hlavou. "Nevím. Zastavil jsem se tam jenom na chvíli, potom jsem musel jít, jinak by začal pták šílet, ale zaslechl jsem něco o tajný misi, kterou musí uskutečnit." Hugh se podíval na Abea. "Jestli je to takhle tajný nemělo by se to říct ptákovi?" Emma se začala smát. Byl to takový ten typický posměvavý smích. "Děláš si srandu, že jo? O tomhle se nesmí pták nikdy dozvědět. A ty mu to taky neřekneš." Ukázala na Hugha. "A ani nikdo jiný." Hodila pohled na Susan. Susan se jenom pousmála a pokračovala. Nevěděla co je to za lidi, ale teď momentálně chtěla, být co nejdřív na místě, protože byla ukrutná zima. Šli dál nocí až se dostali do města. Většina světel byly pozhasínány, kromě hospody, která většinou zářila celou noc. Bylo dobré, že nikdo se ani nepozastavil nad Millardem, protože mu po chvíli došlo, že nahý asi umře. Tak se nabalil do spousty oblečení, aby neumrzl. Přes tolik oblečení mu nebylo vidět do tváře, takže bylo všechno v klidu. Prošli městem, a vydali se směrem k lesu. "Není to super?" Susan se otočila směrem k Amy, která byla vždycky ze všeho nadšená. "Mě to zas tak super nepříjde, ale když myslíš." Amy se podívala Susan do očí. "Tvoje nadšení je až nakažlivé." Susan se usmála. "To víš no, v tom jsem tale..."
"Ticho!" Susan se rychle otočila na Abea. Všichni ztichli. Vzadu v lese byl vidět oheň, a byly slyšet lidské hlasy.

Všichni se pomalu začali přibližovat. Snažili se ve sněhu pohybovat co nejtišeji. Došli až za keř a schovali se za něj. Blíž jít nemohli, protože by je muži viděli. Byla tam skupinka asi 10 mužů. Seděli v kruhu okolo ohně a mluvili. Za keř se všichni nevešli, takže byl zázrak, že je jeden z mužů nezpozoroval. Susan si povzdechla. "Ticho!" Zašeptala a po chvíli všichni ztichli. "Jak to uděláme?"
"Já nevím, ale nějak to udělat musíme."
"Pan Jack říkal, že to uděláme za týden, ještě není všechno připraveno."
"O čem si to tam povídají? Neslyším je." Susan se podívala na Horáce. "Mlč! Chceš aby nás slyšeli oni nás?" Zašeptala a sehnula se. "Neuslyší nás." Susan se pousmála, ale nic neřekla.
"Když se to povede, budeme nesmrtelní."
"Ano, to je pravda, akorát se to musí povést."
"Povede se to." Jeden z mužů pozvedl do vzduchu sklenici s pivem. "Na experiment!"
"Na experiment!" Řekli všichni zborově a přiťukli si. V tu chvíli, začal Horác kašlat. Hugh k němu rychle přiskočil a zakryl mu ústa. Ale bylo už pozdě. Muži se otočili směrem k nim. "Hej! Kdo tam je?!" Všichni mlčeli. "Vylezte ven!" Abe věděl, že nemají šanci se jim skrýt a tak se začal pomalu zvedat. "Abe! Ne!" Sykla na něj Emma. Ale Abe jí neposlouchal. Když se zvedl on, zvedla se i Susan a za nimi ostatní. "No ty vole! To jsou děti z toho sirotčince! Co tady děláte?" Susan polkla. "Šli jsme kolem a zaujala nás vaše konverzace. Nevěděli jsme, že je to tajné." Muži je obestoupili. "No tak to máte blbý." Chvíli všichni mlčeli. Nikdo se ani nehnul. Po chvíli se na ně vrhly. Odráželi jejich rány tím, co uměli. Emma jim propalovala kůži, Hugh jim posílal do obličejů včely, a ostatní je odráželi jen pěstmi. Susan moc nevynikala v boji zblízka a tak se ve chvíli, kdy na ní nikdo nešel, proměnila v ptáka. Černý havran nalítával mužům do obličejů a dral jim svými drápy kůži. Amy se podívala okolo sebe, zavřela oči a v tu chvíli všechno okolo utichlo. Amy otevřela oči, a všechno okolo stálo. Čas se zastavil. Amy se usmála a všechny jen mávnutím ruky probudila. Všechny, kromě skupinky mužů.