The Bird

Tajná mise

Susan si stoupla vedle Aba a Horáce a začala loupat brambory. "Co chtěla?" Susan pokrčila rameny. "Ale nic. Jenom, že má teď hodně práce tak ať jí pomůžu s pár věcma." Susan šlo lhaní docela dobře. Byla to jedna z jejích špatných vlastností a nenáviděla se za to, ale občas se to hodilo. "Aha. Tak to jo." Abe se na Susan usmál a šel dát na stůl salát. Susan si stoupla blíž k Horácovi. Byl to zvláštní, asi 14 let starý kluk. Stále nosil oblek do společnosti a mokasíny. Měl i klobouk, který by nejradši nosil i v domě, ale to mu slečna Peregrinová zatrhla. Pořád vypadal jako kdyby šel na pohřeb. I když Susan měla co říkat, protože ta byla v černém taky pořád. "Susan?" Černooká dívka se podívala na Horáce. "Ano?" Horác polkl. "Dávej na sebe pozor ano?" Susan se na něj chvíli jen mlčky dívala. Potom kývla. Horác se pousmál a odešel do haly. Susan se za ním jenom otočila a potom se zase začala věnovat bramborám.

Slečna Peregrinová po chvíli vyšla z pracovny a začala pobízet děti, aby začali nosit na stůl. Bylo tam opravdu hodně jídla. Maso, salát, těstoviny, závitky a brambory, s kterými se Susan tak pracně loupala. Potom se všichni usadili ke stolu. Susan seděla nalevo od slečny Peregrinové a vedle ní seděla Amy. Amy byla velice pozoruhodná a tichá dívka. Často žila jen ve vlastních myšlenkách, ale to moc nevadilo. Byla malá, hubená a měla krátké světlé vlasy. Zelené oči byly tak výrazné, že by si člověk řekl, že svítí ve tmě. Ale co bylo na této dívce nejpozoruhodnější, byla její podivnost. Dokázala ovládat čas. Zpomalit ho, zastavit, zrychlit a to všechno dokázala v rychlosti lusknutí prstů. Svojí podivnost často nepoužíval, protože nebylo kdy. Amy si sedla vedle Susan a obě se na sebe usmály. Všichni jedli, a chvíli nikdo nemluvil. "Slečno Peregrinová? Mohli bychom zítra jít do města?" Slečna Peregrinová zvedla hlavu, a podívala se směrem k Olivě. "Jak tě to napadlo prosímtě?" Oliva pokrčila rameny. "Už dlouho jsme tam nebyly. Chtěla bych si zase z někoho udělat srandu." Slečna Peregrinová zavrtěla hlavou. "V žádném případě." Oliva udělala naštvaný výraz a dala ruce v bok. "A proč ne?!" Slečna Peregrinová bouchla příbory o stůl. "Prostě ne! Není to tam bezpečné! A teď všichni budeme v klidu jíst, ano?" Susan se podívala na Aba, kterému to očividně připadalo moc vtipné. Potlačoval smích. Susan se pousmála a zakroutila hlavou.

Po večeři, se všechny děti zvedli, a šli ven na reset. Byla to pozoruhodná podívaná. Vidět bombu jak padá na dům, ale nedopadne, se jen tak někde nevidí. Jen, kdyby nebyla taková zima. Když reset skončil přiběhla za Susan Amy. "Susan?" Černooká dívka se otočila jejím směrem. "Ano?" Amy výrazně ztišila hlas. "Abe chce vzít Hugha, Millarda, Fionu, Horáce, Emmu, tebe a mě na jedno místo." Susan se na Amy otočila. "Na jaké místo?" Vešli do domu a kráčeli po schodech nahoru. "To nám neřekl, ale prý je to úžasné. Pojď, prosím." Susan se zastavila před svým pokojem a hodila pohledem na Amy. "Je mi naprosto jasné, že o tom pták neví." Amy se nervózně usmála. "Uhodla si." Susan si povzdechla. "No jo no co mám s tebou dělat. Samozřejmě, že půjdu." Amy začala skákat a tleskat. "Skvělé! Za 2 hodiny až všichni usnou se sejdeme dole, ano?" Susan kývla, otevřela dveře a vešla do svého pokoje.

V pokoji si sundala černou šálu a černý kabát, který měla proto aby venku neumrzla. Kdyby se někdy konal pohřeb, mohla by Susan jenom vyjít ze dveří, ani by se musela převlíkat, protože na ní by jste opravdu neviděli nic jiného než černou. Sedla si na postel. Co jim to chce Abe ukázat? Neměla ani tušení. Abe byl druhý nejstarší člen sirotčince. Bylo mu taky 19, ale byl o půl roku mladší než Susan (a to se počítá!) Nikdy by je nazavedl na místo, kde by se jim něco stalo. Ale proč tam bere jenom starší děti? Je cesta snad moc náročná? Nebo to co tam uvidí je snad moc děsivé? Kdyby se tam objevil nějaký netvor Abe je přece ochrání! Nebo ne? Susan tyto myšlenky zahodila do pomyslného koše a sedla si na parapet. Dívala se ven do tmy. Po asi 2 hodinách se všechna světla v domě pozhasínala. Susan se zvedla, vzala si šálu a svůj dlouhý kabát, a vyšla tiše ze dveří.