Třetí přání

16.

"No tak, Ginny. Alespoň mi řekněte, jestli je hezká," vyzvídal Lord Ali a Ginny posazená na druhé straně kočáru si nebyla jistá, jestli tenhle výslech ještě vydrží.

"Já nevím, nejsem ten, kdo to může soudit," zamračila se ona a napadlo ji, že skutečně neví. Je hezká? Nepřemýšlela nad tím. Po chvíli ještě dodala. "Jsem Džin. Nemám nejmenší tušení, jaký je rozdíl mezi hezkou a škaredou ženou."

"Tak hezká žena jste pro příklad vy," pronesl Alastair a mile se usmál.

V tuto chvíli, kdybych mohla, tak křičím, ječím a mlátím pěstmi kolem sebe. Cože? Jakže? Hezká? Asi se zbláznil, ne? Tohle prostě nepoberu. Nechápu. 

"Ehm... Tak pak nejspíš hezká je," zamulala ona a podívala se z okna Tohle bude bezpochyby úkol jejího života a ona nevěděla co s ním.

"No vidíte. To je všechno, co jsem potřeboval vědět," usmál se na ni a napadlo ho, že by mu vlastně ani nevadilo, kdyby to byla ona. Ale bože, co ho to napadlo? Ona přeci byla Džin, pravděpodobně ani nevěděla, co to láska je a k čemu má tělo. Na co jen myslí? Je to přeci milá dívka, ale zcela mimo jeho dosah. Navíc tu prý je nějaká, která je mu souzena. Konec řečí.

Ale když ona má tak nádherné oči. A nejen oči. Znova sklouzl pohledem k jejímu výstřihu a tentokrát s tím z nějakého důvodu ani nebojoval. Poddal se tomu a dokonce si začal představovat věci. Ne příliš obratně a ne příliš graficky, ale nemůžete mu to mít za zlé, vzhledem k tomu kolikrát už viděl nahou ženu. A to ani jednou.

"Jestli chcete, můžete," odpověděla na jeho nevyslovenou otázku a on zamrkal a podíval se jí do očí.

"Cože?" zamračil se.

"Znám ten pohled a vím co znamená. Možná jsem Džin, ale to neznamená, že jsem úplně slepá. A říkám, že jestli chcete, tak můžete. Dokonce jste i můj typ," pronesla a napadlo ji, že to asi není nejlepší způsob jak se začíná osudový vztah.

Alastair na ni chvíli koukal, než mu došlo, co to znamená. Pak vykulil oči a udělal zhrozený výraz, který je snad povinností u všech Viktoriánských šlechticů.

"Cože?! Ne! V žádném... Já bych přeci... Ne, to nepřichází v úvahu. Nikdy mě nic takového nenapadlo! Já jsem... Jsem..."

"V podstatě panic," doplnila ho a on se začervenal víc než chtěl.

"Já nejsem panic! Měl jsem syna!" oponoval jí a ona se usmála.

"A taky jste byl se ženou třikrát. To znamená, že jste v podstatě panic," pokračovala si ve svém a nadnesla se, aby s ní kočár nehrkl, když najel na hrbol. S Alastairem to hodilo.

"No dovolte! Do toho vám vůbec nic není! A jak to vlastně víte?!"

Jo, jak to vím? Vždyť mi to neřekl. Neřekl. Byl to odhad. Čistý výstřel do tmy a vidíte? Trefa. Deset z deseti. Ginny zase válí.

"Jen hrubý odhad," kývne a je pobavená tím, jak kouká vyděšeně a šokovaně Ali.

"Tak se do toho nemotejte! Já nemám žádné tendence se s vámi..." zarazil se. Nevěděl, jak tu lež dokončit.

"Já se budu tvářit, že vám to věřím. Ale přemýšlejte nad tím. Podobně se tvářil i Saša a nakonec to nebylo zas tak zlé. Vlastně se mu to docela..."

"Jaký Saša, pro Kristovy rány?" vykulí Alastair oči a ona jen pokrčí rameny.

"Alexandr Veliký Makedonský," odpoví mu a sleduje, jak se šlechtic hroutí zpátky do sedátka a dává si obličej do dlaní, zoufalý z faktu, že se tohleto děje zrovna jemu.

A to jsem polkla tu poznámku o tom, že Veliký mu říkali poměrně neprávem.