Třetí přání

10.

Azar měla poměrně slušnou komnatu na to, že byla vězeň. Měla balkon, velkou hromadu poštářů na vyvýšeném místě v rohu, kde spala, zrcadlo, stoličku a něco jako stolek. Na vězně dobré.

Sedla si mezi polštáře a plakala. Tiše, tak aby nepřitáhla pozornost stráží, které zvenčí hlíday její pokoj. Nebylo úniku, nebylo kam a kudy. Byla jako ptáček lapený ve zlaté kleci.

Byla sirotek, nikoho neměla. Nikoho, skrz koho by ji Kamal mohl vydírat. Nikoho kromě Alborze.

Bála se, že na jejich vztah Kamal přijde, i když měla takový vnitřní povit, že o něm už stejně musí vědět. Sundala si čelenku a závoj z hlavy, odepnula si náhrdelník a položila se. Utřela si z tváře slzy a napadlo ji, že ji možná jednou čeká šťastný konec. Že přeci dobří lidé jako ona si ho zaslouží.

Otevřely se dveře a dívka vyskočila na nohy, ruce si založila na hrudi, jakoby se snad styděla za to, co má na sobě. S obavami ve tváři sledovala, kdo se snaží vejít dovnitř.

Okamžitě se usmála, když uviděla vytáhlou postavu svého přítele jak za sebou zavírá dveře a pomalu se rozhlíží. Až když si byl jistý, že v místnosti není nikdo kromě nich, se usmál a roztáhl paže. Azar neváhala ani vteřinu, doběhla k němu a objala ho.

"Azar," zašeptal muž a políbil ji do vlasů, pevně ji objal a na chvíli ho napadlo, že je to čirá sebevražda. Šel proti místodržícímu Sús, šel proti nejvyššímu muži v okolí a to všechno jen kvůli dívce. Miloval ji. Byla celý jeho svět a on byl rozhodnutý ji chránit, cokoli to bude stát. Cokoli. Tak moc ho změnila, udělala z něj lidskou bytost.

"Bojím se," odpověděla mu a zvedla hlavu, podívala se mu do očí. Byla menší, než on. Bylo to roztomilé.

"Já vím. Ale já nedovolím, aby ti ublížil," prohlásil rozhodně a ona se trošičku usmála. Věřila mu. Věřila.

"Já vím," opáčila a opatrně ho políbila na rty, jen lehce, plaše. Milovala ho.

"Dostanu tě odsud. Jen musím zajistit pár věcí a pak spolu utečeme. Utečeme daleko, někam, kde náš nenajdou. Na sever, třeba do Ninive. V Ninive nás nikdo nenajde," dokončil a podíval se na ni, jak koukala na jeho tvář a usmívala se.

"Ninive je daleko," poznamenala, ale sama nevěděla, jak to myslela.

"Ninive je daleko," přitakal a sklonil se k ní, aby ji políbil. Ona se natáhla a políbila ho taky a bylo to poprvé, co to nebylo jen letmé, poprvé, co Azar políbila muže.

Chtělo by to něco vtipného, prý mám říct něco vtipného. To je taky pokyn. 

***

Alastair se posadil. Venku už svítalo a on už nemohl spát. Nemohl. Zdál se mu sen. Byl to pěkně zvláštní sen. Většinou se mu nic nezdálo a když už, nikdy to nebylo tak konkrétní. Zdál se mu zvláštní sen v tom, že tam byl, cítil, mluvil, ale sám o svých činech nerozhodoval. Jeho ústa mluvila sama k ženě, kterou nazýval Azar a která v podstatě vypadala jako Ginny. V tom snu mezi nimi bylo zvláštní pouto, ale hned jak Ali zatřepal hlavou, ten pocit zmizel.

Pššt! Haló? Čtete pozorně? Čtěte. Tohle totiž bylo poměrně významné.

Moment, Ginny? Byla skutečná? Alastair se vyhrabal z postele a přešel ke dveřím do ložnice jeho manželky. Na chvíli ho napadlo, jestli se mu celá ta událost s Džinem nezdála.

Zaklepal a dveře se samy otevřely.

"Ginny? Slečno Ginny?" ozval se a opatrně vešel dovnitř. Džin ležela na posteli, vlasy měla trochu rozcuchané, ale jinak na sobě měla pořád to samé. Koukala na něj rozespalýma očima a usmívala se.

"Lorde Ali, proč vstáváte tak brzy?" zamumlala a posadila se.

"Obvykle. Nemám klidné spaní. A navíc, dnes jedu do Londýna kvůli práci a pak jdu večer na banket, abych..." byl však přerušen dřív, než stačil větu dokončit.

"Banket! Banket!" křikla a vyletěla do vzduchu. "Moc se těším, tam bude spousta žen, které by mohly aspirovat na titul 'Paní Aliová'."

"Paní Aliová?" zvedl Alastair obočí a málem se plácl do čela. 

"Ano, ano. Už se těším. To je skutečně přání podle mého gusta," usmála se, přiletěla až k němu a pinkla ho do nosu.

A Alastaira napadlo, že už ani není z toho fyzického kontaktu tak vyděšený. Jenom trochu. Pokusil se podívat jinam, ale přistihl se při tom, že jí kouká na holé břicho. V životě něco takového neviděl.

Neviděl, no. Vím, že tato část nebyla celkem o ničem, ale nemůžu to říkat moc nahlas, protože ta nahoře by se mohla... Naštvat. Byla docela důležitá, to je pravda. Ale moc se toho v ní nestalo. A nebo? *mrk, mrk*