Třetí přání

7.

"Takže to je všechno? Žádné další zaříkávání?" optal se opatrně Alastair a pozoroval, jak poslední z konfet dopadá na zem.

"Ne. V podstatě to bude následovně. Vy se vydáte do společnosti a budete se bavit s ženami a já vám najdu tu správnou," zatleskala a bylo vidět jak moc nadšená je. Skutečně zářila. Kdyby tu byl někdo, kdo by ji znal delší dobu, poznal by, že tak nadšená nebyla už poměrně dlouho.

"Dobře. A do té doby budete kde? Protože se nemusíte vracet do té lampy, jestli nechcete, můžu vám třeba nabídnou nějakou ložnici pro hosty. Stejně jich tu moc není, takže..." Alastair nedořekl, když uviděl, jak se tváří. Ginny totiž vypadala, že se co chvíli rozpláče, i když si nebyl jistý, jestli je toho jako Džin schopná.

Tak a je to tady. Nikdo mi nikdy a zdůrazňuji nikdy, něco takového nenabídl. Ten chlap je skutečně zlato, diamant, který z nějakého důvodu ještě nikdo nenašel. Diamant v té nejryzejší formě.

"Nikdo mi nikdy nenabídl byť jen postel, Lorde Ali," zakroutila překvapeně hlavou, dopadla nohama na zem a objala ho. Ano. Objala.

Alastair zrudl jako rajče, když mu hodila obě dvě paže kolem ramen a přitiskla se k němu. Nevzpomínal si, že by ho takto vřele objela dokonce i jeho matka, natož spoře oděná cizí žena, ještě k tomu poměrně dobře vyvinutá. Nemohl to přehlédnout a když se na něj přitiskla, dokonce ho napadlo pár poměrně hříšných myšlenek, když ucítil, jak se její ňadra tisknou na jeho hruď. Sám se na sebe kvůli tomu zlobil a ani ji neobjal. Jen tam stál a počkal, až se od něj odtáhne, protože najednou jím projel takový zvláštní pocit, jakoby vlna tepla, nebo tak něco.

"Vy byste mi skutečně nabídl ložnici?" optala se trochu vyděšeně a šlechtic se usmál. 

"Nenabídl. Já vám ji nabízím. Ubytuji vás v podkroví, tam máme nejlepší..."

"To nepůjde. Musím být poblíž láhve a láhev musí být poblíž vás, pro vaše dobro," svěsila ramena a mince na podprsence znova zacinkaly.

"Poblíž mě?"

"Jsem k té lampě připoutaná a lampa musí být u vás, aby vám ji někdo nesebral. Takže žádná postel nebude," vypadala zklamaná, ale i tak se pousmála, protože byla ráda, že něco takového vůbec navrhl. Těšilo ji to.

"Ale ne, to by přeci šlo," blýsklo se mu v očích a máchl rukou. "Můžete spát v ložnici mé manželky."

Tak v tuto chvíli mi proletěla hlavou taková spousta věcí, že bude těžké je sepsat ve správném pořadí. Tak zaprvé, to co stálo přede mnou bylo ženaté? Já myslela, že je panic. Za druhé, manželčina ložnice? Copak manželé nespí spolu? A za třetí, cože? Co se to k čertu dělo?

"V ložnici vaší manželky? Nemám vám tady hledat pravou lásku?"  zamračila se trochu podezřívavě a Alastair skoro bez jakéhokoli náznaku emocí odpověděl.

"Je mrtvá," prohlásil a Ginny kývla hlavou a vypadala skoro jakoby si oddechla.

"Skvěle!" usmála se, ale pak si všimla toho, jak muž poměrně naštvaně zvedl obočí a ona si uvědomila, že řekla něco skutečně nevhodného. "Tedy, to mě mrzí. Skutečně mě to mrzí. To skvěle bylo kvůli tomu, že jsem si myslela..."

"V pořádku. Je mi naprosto jasné, co jste myslela. A navíc, tak moc mi to srdce neláme. Málokdy si na ni vzpomenu. Nikdy jsem si k ní nenašel cestu," osvětlil jí to trochu a dívka se zasmála.

"A proč jste si ji tedy bral?" zeptala se trochu nechápavě a Alastair na ni hodil skoro pobavený pohled.

"Proč asi? Byla dobrá partie, domluvená podle mého postavení, dávno předtím, než jsem ji kdy viděl," oznámil, skoro jakoby to bylo samozřejmé. Pro něj bylo. Pro ni ne.

"Vy lidi jste divní. Máte možnost mít vztah a chovat city ke komukoli na planetě a místo toho se berete podle postavení? Kde je pointa manželství?" zeptala se a měla pocit, že lidstvo se řítí do pekel, když zapomíná na tu nejdůležitější z hodnot.

"Manželství je jen o společenském statutu, to je jeho pointa," odpověděl jí a v duchu si říkal, že ta žena před ním nemá nejmenší tušení o tom, jak funguje svět.

"Manželství je o spojení dvou lidí, kteří se milují," stála si Ginny za svým a Alastair jen cosi zamumlal. Nejspíš to bylo něco o tom, že tomu vůbec nerozumí a že se nevyzná.

"Slečno Ginny, moc se omlouvám, ale jsem poměrně unavený a už bych..."

"Jistě!" skočila mu do řeči a uvolnila cestu směrem ke dveřím.

"Pojďte se mnou," usmál se a bezděky se jí podíval do výstřihu. "Ukážu vám, kde budete spát."

Všimla jsem si, že se dívá. A lichotilo mi to.