Zrovna jsem s ní seděla ve svém pokoji. Trávili jsme spolu každou minutu. Byli jsme jako dvojčata. Vůbec se mi zase nechtělo na ten pitomý večírek. Soucitně se na mě usmála.
,,Nemůžeš v tom nechat naší matku samotnou čumáku," pronesla laskavě.
,,Já vím," špitla jsem.
Usmála se na mě a přitáhla si mě do objetí. Ona na ty večírky nemusela, zavrhli ji hned na jejím prvním večírku, takže se nemusela obávat, že by tam musela chodit, protože „nebyla hodna účasti na čistokrevném večírku." Mě si bohužel oblíbili. Musela jsem chodit povýšeně a přetvařovat se, že jsem hrdá na svoji čistokrevnou krev a že opovrhuji mudly. Přesto jsem v sobě žádnou čistokrevnou krev neměla. Na večírku jsem se seznámila s jedním chlapcem. Nesnášel to. Opovrhoval tím stejně jako já. Byl jediným důvodem proč jsem dokázala snášet všechno to přetvařování, hraní si na něco, co nejsem.
,,Katie, je čas!" Podívala jsem se na ní a na její povzbudivý úsměv.
,,Nechci tě opustit," řekla jsem smutně.
,,Vždyť mě neopouštíš čumáku, za chvíli mě zase uvidíš," řekla s lehkým úsměvem na tváři a já jsem se pousmála nad tím oslovením a zavřela dveře.
To jsem ale netušila, že ji vidím naposledy.
YOU ARE READING
Wilsonová? Co zas, Blacku? DOKONČENO
Fantasy,, Wilsonová?" ozve se otravný hlas těsně vedle mého ucha, až mi naběhne husí kůže. Otráveně se podívám na Blacka. ,,Co zas, Blacku?" ,, Mám narozeniny," zazubí se na mě, jako by čekal, že mu dám narozeninový dárek. ,, Chceš narozeninový kopanec do...
