Enchanted World » Joker & Harley & Batman (DC ft. Charmed crossover) /✓/

16. Kapitola » Vítej Harley

Nechtěla jsem používat svou moc, protože bych tím prozradila sebe, svou rodinu i celý magický svět. To by v rukou takového muže bylo velmi nebezpečné. Navíc to vypadalo, že jsem byla jediná, která mohla použít svou moc v jeho blízkosti.
A tak jsem čekala. Den. Dva. Třetí den jsem toho už měla po krk. Byla jsem zavřená v ložnici v sídle Jokera. Ten tu sotva byl.
Můj den se skládal z toho, že jsem se probudila, byla mi doručena snídaně, poté zase odnesena, a to samé s obědem i večeří. Během dne přicházel pan J, který se smál, vrčel, líbal mě a vykládal mi o velkolepých plánech. Chtěl ovládnout Gotham více než tomu bylo dosud.
Zatím si však na mě nezkusil nic víc, než bylo pár dožadujících se polibků, a to bylo to zvláštní. Podle toho chování, které jsem zatím viděla, by člověk řekl něco jiného.
Přemýšlela jsem a seděla u okna. Dívala jsem se na obrovskou zahradu. Přišla mi, že je jako sám pan Joker. Jako kdyby byla v chaosu. Jedna její část byla upravená, s altánkem uprostřed, a tak krásná se všemi těmi květinami. Avšak druhá strana byla zarostlá keři, trním, tráva přerůstala. Povzdechla jsem si, protože jsem nevěděla, jak s tímto mužem jednat.
Řekl mi, že na dnešek něco naplánoval. Že konečně se mu podařilo sehnat to, co bylo potřeba.
Prohrábla jsem si vlasy, podívala se na dveře a kousla do rtu. Ať už to bylo cokoliv, bála jsem se na to jen pomyslet.
„Jedla?" uslyšela jsem jeho hlas. Byl vrčivý, panovačný. Postavila jsem se a podívala po místnosti. Nejedla jsem. Vzala jsem první den sklenku a pila vodu z vodovodu, protože jsem si nebyla jistá, že tam nic nebude. Bála jsem se, že bych mohla být zdrogovaná a probrala bych se jiná. Vypadala bych jako úplně jiná osoba.
„Ne, pane. Jídla se ani nedotkla," odpověděl mu jeden z mužů, i přes dveře jsem slyšela, že hlas se mu třásl. Nebylo dobré říkat panu J špatné zprávy. Těm, kdo je řekl většinou nezbývalo moc času.
„Pila?" zavrčel znovu jedno slovo. Přeběhla jsem tiše ke koupelně a zavřela se tam. Zamkla jsem dveře a podívala se kolem. A pak jsem to uslyšela. Hlasitý výstřel se rozlehl chodbami sídla. Zalapala jsem po dechu a zakryla si ústa rukama. Měla jsem být zvyklá, ale nebyla. Snažila jsem se to vytěsnit, ale nešlo to. Tři dny a tři mrtví muži. A všechno to byla moje vina, protože jsem odmítala jíst a pít. Věděla jsem, co to znamená, ale i tak jsem to nedokázala. Nevěděla jsem, proč. Proč to tak nechávám. Možná jsem doufala, že se to dalšího dne nestane, ale vždy se tak stalo.
Ani vzdálená koupelna nezamaskovala hlasitost střelby.
„Harley?!" rozrazily se dveře do pokoje a já sebou trhla. Stála jsem uprostřed koupelny, oči na dveřích. Natáhla jsem ruku a mocí je držela na místě, kdyby se rozhodl je vyrazit taky.
Měla jsem strach, proudil mi žilami a nehodlal mi přestat zatemňovat mysl. Neměla bych používat své schopnosti, přesto jsem to právě teď dělala.
„Harley!" zařval vytočený hlas, a to mě probralo. Dala jsem ruku dolů, pořádně se nadechla a přešla ke dveřím. Odemkla jsem a pomalu otevřela.
„Jokere," vydechla jsem překvapeně, když jsem upírala oči na holou bílou hruď pokrytou tetováními. Musela jsem zaklonit hlavu, abych se mu podívala do rozzlobených očích. Ruce zapřel o rámy dveří a díval se na mě dolů.
„Proč bylo zamčeno?!" zavrčel a jeho hlas byl jasným znamením, abych se nepokoušela lhát.
„Bála jsem se," šeptla jsem tedy pravdu. „A chtěla jsem být daleko od toho výstřelu."
Díval se na mě a možná jsem si to jenom představovala, ale vypadalo to, že jeho oči změkly a výraz zněžněl. Ale byl to jen moment. „Někoho jsem přivedl," zamručel a narovnal se. Otočil se a udělal místo, takže jsem opatrně vyšla a uviděla, jak dva muži strčili do místnosti ženu.
Byla celá v černém, jenom její modré vlasy rozbíjely ten temný vzhled. Byla vyděšená, v rukách drtila ucha tašky, kterou si tiskla k sobě, jako by to byl štít. Třásla se a ani se neodvážila podívat Jokerovým směrem. Dívala se na mě.
„Tohle je tvá kadeřnice," zamručel Joker a ukázal na ni. „Trvalo mi to, ale našel jsem tu perfektní. Řekl jsem jí, jak si to představuji a ona udělá přesně co žádám. Je taky stylistka, takže jsme včera nakoupili oblečení, co jsem pro tebe chtěl a ukáže ti ho. Chci, abys to měla dnes večer na sobě, když půjdeme na jedno speciální místo," otočil se ke mně a vzal mou tvář do dlaní. Dívala jsem se na něj a věděla jsem, že ta žena vidí stejný strach, co ona prožívá i na mě.
„Jaké místo?" šeptla jsem zmateně.
„To bude překvapení, zlato," zasmál se, políbil mě a pak odešel. V místnosti zůstali ti dva muži, které přivedli tu dívku. Slyšela jsem ho něco křičet, ale moc jsem to nevnímala. Jestli půjdeme ven, budu mít šanci utéct. A právě to jsem potřebovala.

~

Ukázalo se, že dívka opravdu věděla, co dělá a taky, že nepotřebovala můj názor. Řídila se přesnými instrukcemi od Jokera a nevěnovala pozornost mým prosbám, aby to nedělala. Pravděpodobně jí řekl, že pokud to nebude dle jeho představ, tak zemře ona nebo jí někdo blízký. A tak jsem toho po chvíli nechala a trpělivě čekala na to, co se stane. Při každém zásahu nůžek jsem útrpně zavřela oči. Měla jsem dlouhé vlasy, byly mi až nad zadek, pokud se narovnaly. Nosila jsem je však tak, jak byly přírodní. Vlnité vlasy, které jsem na sobě tolik milovala. Po zásahu chemikálie se mi však narovnaly a nechtěly přejít zpět do jejich původní podoby kudrlin.
A nyní jsem jen mohla sledovat, jaký kus mi ustřihla znovu a znovu. Dala na ně i barvu, možná barvy. Neviděla jsem nic, protože jsem nemohla před zrcadlo. A tak jsem po chvíli radši ani nekoukala a prostě jsem zavřela oči. Dělala jsem to pro ochranu lidí, které mám ráda. A dokud nenajdu způsob, jak Jokera vrátit kam patří, musela jsem útrpně držet.
„Vlasy jsou hotové, slečno," zašeptala po chvíli a přešla přede mě. Zkoumala to, jako kdyby byla ve svém živlu a já byla ráda, že aspoň na chvíli přestala myslet na to, že tu není dobrovolně.
„Takže konec?" zeptala jsem se stejně tiše, nadějně.
„Ještě musím udělat make-up a poté vám vybereme oblečení," řekla mi a vzala z tašky kufřík, který rozevřela a nechala mě nahlédnout na celý arsenál líčidel. Asi budu vypadat opravdu jako klaunova žena.

~

„Ach můj bože," šeptla jsem, jak se mi třásly nohy. Dívala jsem se na sebe do zrcadla, konečně, a viděla jsem cizinku. Díky líčidlům jsem měla světlejší pleť než kdy dřív, mé vlasy byly rozpuštěné a navlněné. Uprostřed se z té popelavě bílé začaly barvit. Na jedné straně byla růžová a na druhé modrá. Přesně jak Joker kdysi psal. A jak bych si možná nechala v budoucnu na chvíli udělat, ale na své přírodní vlasy, a ne na tyto.
Na krku jsem měla náhrdelník, přesněji choker, na kterém bylo PUDDIN', neboli Koblížek. Oblékla mě do kratičkých šatů, které jsem sotva do půli stehen a cítila se jako nahá, obzvláště díky průstřihům na bocích. Byly černočervené, jako jsou žolíci na kartách. A k tomu vysoké boty. Díky nim se mi právě třásly nohy. Neumím na podpatcích, nikdy jsem neuměla a ani nechci. Nesnáším podpatky. Zvlášť takové štekle.
„Co na to říkáte?" zeptala se mě a já se na ni s neštěstím v očích podívala. „Já vím, ale vybral to pro vás," špitla, když to na mě viděla.
„Díky," zašeptala jsem a sledovala ji. „Jak se jmenujete?" zeptala jsem se jí opatrně.
„Nathalie," řekla mi a objala se pažemi. „Zabije mě?" do očí se jí nahrnuly slzy.
„Ne," zavrtěla jsem hlavou, i když jsem to nevěděla jistě. Nevyznám se v jeho myšlenkových pochodech, ale byla jsem ochotná ji chránit vlastním tělem.
„I tak vám to moc sluší. Můžu říct, že to není váš styl, ale můžete obléct cokoliv." Prohrábla si své modré vlasy.
„Jmenuji se Harleen," natáhla jsem k ní ruku, na které se mi tkvěl náramek s nápisem Joker. Bylo to, jako kdyby si mě poznačil všude.
„Těší mě," špitla a vzala mě za ruku.
„Tak jak to vypadá?" zacvrlikal hlas a vešel dovnitř. Nathalie mě pustila a ustoupila. Sklopila pohled k zemi.
„Pane J," řekla jsem tiše a sledovala ho, zatímco se přiblížil a prohlížel mě od hlavy k patě. Pak se rozesmál a zaklonil hlavu.
„Skvělé! Naprosto úžasné!" radoval se, přešel ke mně a zatočil mě tak, že kdyby mě nechytil kolem pasu, ležela bych teď na zemi.
„Cože?" řekla jsem zmateně a chytila se ho volnou rukou za paži.
„Vypadáš nádherně, má královno. Vítej, Harley," zabroukal a ukořistil mé rty ve vášnivém a majetnickém polibku. „Jsi moje," zavrčel.

Že by se tu rodila podoba k filmové Harley?
Pane bože! Právě jsem se dívala na čísla k povídce a už má přes 1K přečtení! Jak? Kdy? Kdo?! Pro někoho to nemusí být velké číslo, ale já naprosto jásám!  😱🥳 Děkuji mnohokrát všem za přečtení a hlavně i komentáře nebo hlasování.  😘