3. Kapitola- Snídaně za všechny peníze

938 39 6
                                    

„Vstávat!" zařvala teta Petunie. Co to bylo jako za buzení? No, ještě že tady jsem jen týden. Zbývalo mi ještě šest dní. No, nebylo to málo, ale lepší než celý dva měsíce jako Potter. Bylo mi ho skoro líto. »Počkat, co to tady plácám.« okřikla jsem se v duchu. Samozřejmě že mi ho líto nebylo. Asi jsem musela vypadat dost divně, jelikož mě po chvilce mého rozmlouvání sama se sebou vytrhl Potter. „Ellie, víš, že tady sedíš už čtvrt hodiny?" Cože? Měla bych to omezit tak na pět minut. Ono to ale nejde, když mluvím sama se sebou, vůbec nevnímám čas. No, kdo by ho taky vnímal že? „Ellie?" slyšela jsem už naštvaný hlas mého bratra. Asi jsem se zase zamyslela. „Teta nás asi před půl hodinou volala, abysme udělali snídani a vůbec není dobrý, když je Dudley hladový. Takže si pohni a ať si za max pět minut dole," a odešel. Já a vařit snídani? To sotva. Ještě že mi rodiče dali i mudlovské peníze. Teď je budu potřebovat. Ne že bych nechtěla snídat se svou rodinou, ale podle toho, co naznačoval Potter, Dudley se strýcem sní většinu snídaně.

__________

Zrovna jsem seděla v Hostinci jménem Tři labutě. Divila jsem se, že v tomhle zapadákově jménem Kvikálkov nějaký vůbec nacházel. „Copak si dáte slečno?" zeptal se mě mile číšník. Pro tenhle týden budu muset přežít mudly. To bude peklo. „Prosila bych vafle s čokoládou, šlehačkou a ovocem." odpověděla jsem a svůdně zamrkala. To mi jde. Viděla jsem, jak číšník musel hned odejít, jinak by se přede mnou rozplynul blahem. Jsem hold v tomhle dobrá. Ego up.

__________

Nějak jsem ale nedomyslela, jak vysvětlím, proč jsem zmizela, když jsem měla jít vařit snídani. To jsem si ověřila hned, jak jsem překročila práh domu. „Kde jsi byla?!" zařvala na mě "má milá tetička." „Na snídani?" řekla jsem holý fakt a doufala, že jí to bude stačit. Nestačilo. „Tak jinak. Proč si odešla z domu, když ti tvůj bratr jasně řekl, abys šla dolů vařit snídani?" tak tohle bude ještě zábava. Už jsem v duchu umírala smíchy. Těšila jsem se, až budu moct kouzlit mimo školu. Proč jen zavedli, že kouzelníci mladší sedmnácti let nesmí kouzlit mimo školu. Taková pitomost. „Ehm. Nechtělo se mi vařit, tak jsem si skočila ke Třem labutím." usmála jsem se a všimla si Dudleyho, který se u dveří uchechtával. „Dobrá s tebou to asi nehne." pověděla mi teta. Co jí přeletělo přes nos? Čekala jsem, že budu mít alespoň hodinové kázání. Ne že by mi to vadilo."Ne nehne." ušklíbla jsem se. "Tak já na dnešek zapomenu,ale už se to nebude opakovat." No, na to, že Potter povídal jaká je hrozná, tak to zatím tak hrozný není. taky jsem ho viděla, jak stál u dveří a měl otevřenou pusu tak dokořán,až jsem se divila,že mu tam ještě nic nevletělo. "Zavři pusu, Harry, nebo ti tam vletí moucha," falešně jsem se na něj usmála. "Jo, jo jasně," a pusu v rychlosti zavřel.

__________

Byla jsem s Potterem v jedné místnosti už asi hodinu. Pořád se mě na něco vyptával. Když najednou z ničeho nic se za oknem objevila sova. Třeba mi psala Emm a já bych se na chvíli zbavila Pottera. Moje jásání ale přerušil hlas mého bratra: „To budou dopisy z Bradavic." Ten musel vždy zkazit dobrou náladu. „Kdy se vydáme na Příčnou ulici?" vyvedl mě z přemíšlení zase Potter. „Co třeba zítra?" uchechtla jsem se, „proč se směješ?" No proč asi? „Jak si nemáme, jak se tam dostat. Pochybuju že oni," ukázala jsem na dveře, „se umí přemisťovat. Jo a metrem nejedu." uchechtla jsem se. „Žádný problém pojedeme letaxem od Weasleyových, kam nás může přemístit pan Weasley brzy ráno po snídani." Kdo jsou zase ti jeho Weasleyovi? „A kdo jsou Weasleyovi?"„ Jo, pardon, já ti to vlastně neřekl. To jsou rodina, jež je moc fajn. Se mnou do ročníku chodí Ron, ale fajn jsou i Fred a George. Jo a pojede i Hermiona. To je taky moje kamarádka."

Sestra Harryho PotteraWhere stories live. Discover now