Unloved | Drarry (CZ) ✓

36. kapitola

Blonďaté vlasy čechral slabý vánek, když Draco seděl na pláži a ztracen ve svých myšlenkách naslouchal tichému šplouchání moře, přičemž sledoval postupně rudnoucí oblohu se zapadajícím sluncem. Celé odpoledne se v mysli neustále vracel k dnešnímu ránu a slovům, která mu Harry věnoval před svým odchodem, a nejinak musel uvažovat i nad tím, co mu později přišel říct Weasley. Díky němu získal na celou situaci jiný pohled, avšak stále se zdráhal plně uvěřit nenáviděnému zrzkovi. Nejraději by domnělou pravdu slyšel přímo od Harryho. Jedině tak by se totiž stala opravdu skutečnou. Bez přímého potvrzení Ronových slov se zatím mohl pouze domnívat, jak moc špatně ranní odchod černovlasého pochopil.

Tiché křupání písku přerušilo jeho myšlenky, jak jeden pár bosých nohou došel až k němu a posadil se do teplých zrnek vedle. Harry nejdříve odložil své boty, než si volně opřel předloktí o kolena skrytá pod černou látkou kalhot. Nemluvil. Jen se podobně jako Draco zadíval na červený západ slunce, zatímco i jemu vánek začal čechrat vlasy. Nebyl si úplně jistý, jak by měl začít.

Blonďák se mlčky zadíval na svého společníka. Po překonání prvotního údivu, že se černovlasý dostavil, málem jako by jej Zmijozel přivolal svými myšlenkami, stočil svůj pohled zpět na moře před sebou. Tiše si odkašlal. „Poslal tě Weasley?" hlesl sotva slyšitelně.

„Dá se to tak říct. Poprvé mě Narcissa vyhodila a on mi řekl, že bych to neměl tak rychle vzdát..." přiznal stejně tiše Nebelvír.

Na to se na blonďákově čele objevilo několik zamyšlených rýh. „Nic jiného neříkal?"

„No... Ne," rozepnul si Harry první dva knoflíčky košile u krku. „Proč by měl?"

„Myslel jsem, že má v plánu jít za tebou, když od nás odcházel..." zlehka naklonil Draco hlavu na stranu, ale na bradavického ředitele se nepodíval. Nechával svůj zrak utápět v rudé obloze a jejím odlesku na vodní hladině.

Nebelvír zmateně vyhledal očima profil Zmijozelovy tváře. „On za tebou byl?" zeptal se nanejvýš udiveně.

„Nevěděl jsi o tom?" podivil se pro změnu Draco. „Narazil jsem na něj, když jsem se šel loučit s mamá," dodal poté v lehkém výdechu. Že by za ním Weasley přišel, aniž by to oznámil Harrymu? Že by opravdu tolik stál o to, aby se s černovlasým udobřil? Zdálo se mu to neuvěřitelné. Možná měl předtím Ronově přítomnosti na Manoru věnovat trochu více pozornosti.

Harry se s potřesením hlavou poprvé usmál. „Ne, o tomhle jsem fakt nevěděl," zahleděl se na své ruce. Neměl ani tušení, že Ron šel za Dracem během toho, co se on sám rozčiloval na ministerstvu.

Blonďák v důsledku svého zaražení krátce přikývl. „Měl ti vyřídit vzkaz," utrousil poté a kysele zvlnil rty, jak mu bylo jasné, že nic takového se nestalo. Přemůže se k tomu, aby i před lasičkou přiznal, že Harryho miluje a přitom je to zcela zbytečné. „Nejspíš jsem měl tušit, že na něj nebude spoleh."

„Takhle bych to nebral. Krátce po poledni mě nahánělo ministerstvo. Šel jsem odtamtud rovnou zpátky na Manor a potom sem. Neměl šanci mě potkat," vysvětlil, jak se věci mají. Poté se znovu zadíval na Zmijozela. „Jaký vzkaz mi měl vyřídit?"

„Že na tebe budu čekat tady," vysvětlil mu Zmijozel potichu a druhou polovinu vzkazu se rozhodl zamlčet. „Očividně sis ale poradil i bez toho."

„Cissa mě sem odkázala. Až jsem se divil, že mě znovu nevyhodila..." lehce se ušklíbl černovlasý. Poté ale zvážněl. „Chtěl bych se ti omluvit a vysvětlit ten incident ráno. Pokud se tedy už Ron nezmínil," vzpomněl si na návštěvu zrzka u Malfoyů doma.