Unloved | Drarry (CZ) ✓

9. kapitola

Tichý zpěv ptáků doléhal k uším blonďatého muže, když o sobotním odpoledni seděl v bílém zahradním altánu a pohledem s jistým okouzlením sledoval zářivé sluneční paprsky, které svým světlem zalévaly pečlivě zastřižený trávník i trsy pestrobarevných květin lemující chodníčky a cestičky po celé zahradě. Nosem vdechoval nasládlou vůni rozkvétajících poupat, jež byla vysázena kousek od místa, kde seděl, a do obličeje mu vál slabý vánek profukující skrze ozdobné otvory ve dřevěné konstrukci altánu.

Nechával svou mysl odpočívat a své tělo relaxovat, avšak čas od času se neubránil představě zelených očí, které se mu samy vybavily, když si na krátkou chvíli dovolil zavřít víčka. Pokaždé tak nevědomky roztáhl své rty do jemného úsměvu, ale jakmile si uvědomil, co to dělá, vždy rychle zamrkal a s prudkým nasáním vzduchu se narovnal na sedátku. Vstřelil si imaginární facku za to, jak snadno nechává svého černovlasého přítele vstupovat do svých myšlenek, aniž by si jej v nich cíleně vyžádal.

Láska jej fascinovala a znechucovala zároveň. Vážně je nutné, aby jej svou přítomností tolik mučila, když není objekt jeho zájmů naladěný na stejnou vlnu? Nemohl by ten hřejivý pocit z jeho hrudi jednoduše zmizet a vzít s sebou i to příjemné lechtání okolo žaludku, které cítil, kdykoliv s Harrym byl? Odkdy má Malfoy vůbec zapotřebí, aby byl zajatcem svých vlastních citů, jež jej svou opojnou silou mámily a zrazovaly od zdravého úsudku? Když jako dospívající mladík začal snít o porušení jednoho z pravidel, které mu jeho zesnulý otec vštěpoval do hlavy snad již od dob, kdy ještě jako malé dítě nosil plenky, nikdy si nepředstavoval, že by zamilovanost dokázala být tak dokonalá a povznášející, stejně jako krutá a nelítostná v případě neopětovaných citů, v jeho případě.

Okolní zvuky byly narušeny tlumeným křupáním kamínků pod podrážkami bot, které se k Dracovi společně s občasným zacinkáním čajového servisu na tácu stále více přibližovalo. Šedýma očima zakotvil blonďák na své matce, která se jej jako nečekaný a nezvaný host rozhodla vyrušit z nicnedělání a s sebou vzala i odpolední várku čaje, na nějž v poslední době nedala dopustit.

„Udělala jsem meduňkový, zlatíčko. Tvůj oblíbený," usmála se Narcissa na svého syna, když položila celý servis na stolek uprostřed. Jen náhodou ho zahlédla z jednoho z oken manoru a lehce na něm poznala, že ho něco trápí a že si potřebuje promluvit; proto tady teď byla - aby syna vyslechla.

„Díky mamá," věnoval jí blonďák drobné pousmání, než se natáhl pro čaj, který žena přinesla. Sám se posunul na sedátku, aby si k němu matka mohla přisednout.

Když tak Narcissa učinila, natočila se svým tělem více k Dracovi a pohladila ho hřbetem dlaně po bledé tváři. „Nechceš mi o tom něco říct?" nadhodila jemně.

„A o čem?" povytáhl Zmijozel obočí v hrané nechápavosti, ale jeho následné sklopení pohledu prozrazovalo, že si je moc dobře vědom toho, na co jeho matka naráží. Ve své snaze zakrýt fakt, že jej něco trápí, očividně velmi selhal, když tu teď s ním Narcissa sedí, a jak jí velí mateřské instinkty, nabízí mu vyslechnutí a snad i nějaké rady, jak se s daným problémem vypořádat.

Cissa se něžně usmála. „O Harrym Potterovi?" Zandala synovi pramen vlasů za ucho.

„Co bys chtěla slyšet, hm?" zlehka si Draco povzdechl. „Vše je při starém, žádná změna." Pozvedl šálek s čajem ke svým rtům a opatrně, aby se nespálil, z něj usrkl trochu bylinného nápoje.

„Možná bys mu to měl říct, zlatíčko," mluvila klidně žena. Bylo jí syna tak moc líto, protože spolu podobný rozhovor nevedli poprvé.