Unloved | Drarry (CZ) ✓

16. kapitola

„Málem bych si myslel, že se mi vyhejbáš, jak se poslední dobou málo vidíme, Potty," nesouhlasně zamlaskal Draco poté, co se v ředitelových soukromých komnatách rozvalil na gauči a zabral jej tak celý jen pro sebe. Nohy si vyhodil nahoru na polstrování, zatímco si ruce založil za hlavou opřenou o boční opěrku na ruce. Očima bedlivě sledoval výraz v obličeji černovlasého, čímž se snažil zachytit jeho reakci na výtku, jíž se právě dopustil.

Harry se ale jen pousmál, a až poté nejistě uhnul pohledem do strany, načež na stůl postavil dva hrnečky s kávou. Puntíkatý zelený přisunul blíž k blonďákovi. „Nevyhýbám. Jen mám víc práce, když mi nemůžeš pomáhat s učením," pokrčil rameny s částečnou pravdou ve svých slovech.

„Tak doufám, že příští školní rok neuděláš stejnou blbost a nevezmeš si na starost i dva poslední ročníky z obrany. Měl by ses konečně poučit. Když pak nestíháš, tak prostě neuč," měl Draco ihned ve všem jasno a vyšvihl se z lehu do sedu. Nohy spustil dolů, přičemž si vyložil ruku nahoru na gauč, aby tak udělal Harrymu místo vedle sebe.

Nebelvír se v odpověď zamračil. „Když mě baví učit. Nechci jen sedět v ředitelně a vyřizovat papíry," povzdechl si a s promnutím čela se posadil vedle svého přítele.

„Pak si aspoň najdi nějakou sekretářku, která by ti s papírováním pomohla," nesouhlasně se blonďák ušklíbl. „Bavit tě to může, otázkou zůstává, jestli ti to stojí za ty nervy," výmluvně se zatvářil, natahuje ruku po svém hrnku s kávou.

„Sekretářku..." zamrmlal Harry do svého žlutého hrnku, načež se mu před očima objevila Kylova rozesmátá tvář. „Nevím, je to velká zodpovědnost. Nechci ji dávat na bedra někomu jinému."

Draco jej počastoval všeříkajícím pohledem. „V tom případě budeš pořád v časovém presu a nebudeš stíhat naplno dělat to, co tě baví," krátce mykl rameny, než si usrkl z horkého nápoje plného kofeinu.

Nebelvír na Zmijozela vedle sebe pohlédl se skrabaceným čelem, protože věděl, že má blonďák pravdu. Svým způsobem. „Dík za povzbuzení."

„Nemáš zač," sladce se blonďatý usmál. „Já rád," culil se dál, pokládaje hrnek s kávou zpět na stůl.

Harry se od uvolněné tváře svého společníka zachmuřeně odvrátil a zahleděl se na černou hladinu své kávy, ze které se již vytratila vrchní pěna. Už to bylo čtrnáct dní, co si s Kylem oficiálně kývli pro vztah. A taky čtrnáct dní, kdy se Harry odhodlával o tom Dracovi říct. Blonďák totiž měl pravdu. Ty dlouhé dva týdny se jeho společnosti vyhýbal, jak jen to šlo, aby nemusel odmítat návrhy na přespání či něco podobného. Tvrdil, jak moc má práce, i když to byla jen poloviční pravda, protože na blonďatého Zmijozela si dokázal dříve udělat čas téměř v jakékoliv situaci. A teď vše viselo na jediném - na oznámení, že jejich kamarádská výpomoc končí, protože si Harry našel přítele a konečně má po dlouhých letech vážný vztah, na kterém mu dokonce záleží.

Cítil se jako zbabělec, že o tom nedokáže svému nejlepšímu příteli říct, ale něco uvnitř jeho těla se svíralo pokaždé, když na tu skutečnost i jen pomyslel. Zřejmě se prostě jen bál Dracovy reakce. Tak dlouho byli spolu, že si zároveň nedokázal představit, že už to tak dál nebude, že to tak ani nemůže být. Strávili spolu v téhle prapodivné vztahové dohodě více než sedm let, takže bylo logické, že se mu od toho všeho nechtělo odcházet.

„Co je?" zlehka se blonďák zamračil, když si všiml Harryho podivného rozpoložení. „Vypadáš pomalu jak mozkomor. Děje se něco?" pozdvihl tázavě obočí a v jeho hlase bylo možné zaslechnout známky starosti. Zaznamenat je mohlo však jen zkušené ucho, které již dokázalo jeho pocity zcela bezpečně rozpoznat. Naštěstí však pár takových bradavický ředitel vlastnil.