SCORBUS a první polibek, který se počítá

6. KAPITOLA

Scorpius celou noc téměř nezamhouřil oka. Přemýšlel o tom, co mu řekla Rose a jeho myšlenky neustále utíkaly k Albusovi, který ležel vedle něho a pravidelně oddechoval. Když začalo svítat, tlumené světlo dopadalo skrz závěsy na Albusovu tvář a Scorpius mohl pozorovat, jak tvrdě spí. Přemýšlel nad tím, jak spolu poprvé usínali v jedné posteli. Bylo to ve čtvrtém ročníku, několik dní po hrůzných událostech s Delphini. Oba byli stále ještě v šoku a zužovaly je noční můry. Usínali čelem k sobě, občas se drželi za ruce, někdy ale nebylo potřeba ani to. Pocit vzájemné blízkosti je uklidňoval.

Scorpius opatrně odhrnul Albusovi z čela několik pramenů černých vlasů, aby si mohl lépe prohlédnout drobné černé pihy na jeho nose a tvářích, které mu připadaly vždycky roztomilé.

Albus se zavrtěl a rozespale otevřel oči. Když se střetl se Scorpiusovým pohledem, jeho obličej prozářil úsměv.

„Dobré ráno," pozdravil ho měkce Scorpius.

„Ahoj, ty jsi vůbec nespal?" zeptal se rozespale Albus.

„Moc ne," přiznal Scorpius.

Albus vylezl z postele a začal se oblékat: „Stavíme se cestou na snídani v kuchyni a nabereme krmení pro oliheň?"

„Ty víš, jak se dostat do kuchyně?" podivil se Scorpius.

Albus chvíli váhal s odpovědí – o tajném vchodu do kuchyně věděl díky Oliverovi, protože na stejné chodbě byl i vstup do Mrzimoru.

„James mi o něm řekl," zalhal Albus a okamžitě se zastyděl.

Jak se ukázalo, včerejší schůzka s Oliverem byla opravdu rande. Alespoň se to Albus domníval na základě jejího závěru. Sešli se na famfrpálovém hřišti po tréninku mrzimorského družstva a několik hodin se jen procházeli okolo jezera a vychutnávali si poslední podzimní paprsky slunce. Oliver byl skvělý společník, Albus si s ním dokázal povídat snad o čemkoliv. Nakonec doprovodil Oliver Albuse zpět před vchod do zmijozelské společenské místnosti. Chvíli oba nervózně přešlapovali na místě, a když se už Albus otáčel ke dveřím, Oliver ho chytil za zápěstí, přitáhl k sobě a políbil. Albusovi trvalo několik vteřin, než překonal počáteční překvapení a polibek prohloubil. Odtrhli se od sebe akorát včas, když z poza rohu vyšla skupinka zmijozelských děvčat a mířila k nim. Dívky sjely oba chlapce pohledem a jedna z nich si pohrdavě odfrkla, když se protahovala kolem Albuse do společenské místnosti. Albus jí už chtěl něco říct, ale Oliver mu pošeptal, aby to nechal být a ten omámen polibkem překvapivě poslech a nepustil se s děvčetem do hádky. Ve dveřích si ještě popřáli pěkný večer, než se vchod za Albusem zavřel.

Přesto přese všechno se nakonec Albus rozhodl o Oliverovi před Scorpiusem prozatím pomlčet. Scorpiuse rozchod s Rose očividně sebral, jinak by nechtěl, aby u něj Albus v noci zůstal, a i dnes se choval poněkud ztraceně ve vlastních myšlenkách.

„Co vlastně olihně žerou?" zeptal se Albus cestou do kuchyně.

„Myslím, že nějaké sardinky budou v pohodě," odhadoval Scorpius na základě svých znalostí o hlavonožcích.

Albus pošimral obraz hrušky, přesně jak mu prozradil včera Oliver, přestože v duchu pochyboval, zda to celé nebyl jen trapný mrzimorský žertík. Oba vyjekli překvapením, když se z obrazu vynořila klika. Albus za ni zatáhl a se Scorpiusem za zády vstoupil do kuchyně. Skřítci se jim uctivě klaněli a do náruče jim cpali dobroty ke snídani. Než se stačili rozkoukat a poprosit o plechovku sardinek, měli již ruce plné sirupových košíčků, paštiček a lahví dýňové šťávy.

Protože jídlem od skřítků by nakrmili celou kolej, vynechali snídani ve Velké síni a rovnou vyrazili k jezeru. Uvelebili se pod mohutnou vrbou, zády se opřeli o její kmen a nohy si natáhli do trávy. Kouzlem levitovali malé sardinky doprostřed jezera, kde je nechali spadnout do vody. Po několika pokusech se hladina zvlnila a oliheň rychlým pohybem nasála do úst mezi chapadly rybičky padající ke dnu.

Scorpius šťastně vypísknul a za ruku táhnul Albuse blíže ke břehu, aby si oliheň lépe prohlédli. Když sežrala všechny sardinky, které od skřítků dostali, usadili se znovu ke svému stromu.

Scorpius vypadal spokojeně, tváře mu zrůžověly a v očích mu probleskovaly šťastné jiskřičky. Albus mu nechtěl kazit náladu, přesto ho zvědavost donutila se zeptat: „Nechceš mi říct, co se stalo mezi tebou a Rose?"

Scorpius si povzdychnul a jeho obličej zvážněl: „Asi to nebylo ONO, víš, jak to myslím?"

„Možná," připustil Albus.

Oba chvíli mlčeli. Scorpius se svezl po zádech na zem a položil si hlavu do Albusova klína. Albus se díval na hladinu jezera a bezmyšlenkovitě se začal probírat prameny Scorpiusových vlasů.

„Není to zvláštní, že člověk nemusí zažít pravou lásku na to, aby pochopil, že to není ono?" promluvil po nějaké době Scorpius. „Hluboko v sobě jsem věděl, že Rose nemiluju. Bylo to jen moje analytické já, které si odmítlo připustit, že poznání může přijít i bez hledání v knihách, výzkumu a pokusů. Například když se člověk snaží vyčarovat patrona, neví, jak jej vyvolat, dokud poprvé neuspěje. City fungují úplně jinak než znalosti...Podívej se na mě, už zase blábolím," zasmál se Scorpius roztržitě.

„Ne, myslím, že máš pravdu. Člověk pozná, jestli někoho miluje, aniž by o lásce musel něco vědět," navázal Albus na Scorpiusovy myšlenky.

Albus zaklonil hlavu a mhouřil oči do poledního slunce, zatímco se stále proplétal platinovými vlasy. Náhle pocítil na svém těle chladný stín, otevřel oči a spatřil nad sebou překvapený výraz Olivera. Než se stačil vysvobodit z pod Scorpiuse, Oliver nasupeně odcházel zpátky k hradu. Albus se vymrštil na nohy, rychle se omluvil Scorpiusovi a vyběhl za Oliverem. Ačkoliv na něj volal, Oliver se neotočil a navíc přidal do kroku.

Dohnal ho až ve vstupní síni, chytil ho za ruku a smýkl jím za nejbližší sloup.

„Co po mě ještě chceš," zavrčel Oliver.

„Nechal by sis to, prosím, vysvětlit?" zaúpěl Albus.

Oliver si založil nepřístupně ruce na prsou: „Nevím, co mi chceš vysvětlovat. Evidentně jsi dal přednost tomu blonďákovi. Nechápu sice, proč jsi chodil včera na rande se mnou, ale to už je asi jedno..."

„Ale tak to není. Se Scorpiusem jsme fakt jen kamarádi...Včera se s ním rozešla jeho holka, Rose, víš, jak jsem ti o ní říkal," Oliver přitakal, ale tvářil se pořád stejně odměřeně. „Byl z toho hodně špatný, celou noc nespal, tak prostě u vody vytuhnul."

Albus vzhlédl k Oliverovi, jehož pohled stále směřoval někam nad Albusovu hlavu.

„Olivere, podívej se, prosím, na mě," žádal Albus a pokusil se vzít Olivera za ruku.

Oliver ucuknul, ale pohled sklopil na Albuse.

„Dáš mi ještě šanci, Olivere?" zeptal se Albus zoufale.

Oliver provrtával Albus pohledem, avšak když se ponořil do zeleně jeho očí, uviděl v nich upřímnou lítost a obavu, že by ho Oliver mohl odmítnout. Natáhnul ruce směrem k Albusovi, který je s povděkem vzal do svých.

„Asi jsem reagoval přehnaně, promiň," řekl Oliver smířlivě. „Ale zatím se neznáme moc dobře a když jsem vás viděl, znejistěl jsem. Albusi, nezlob se na mne, ale se Scorpiusem opravdu působíte jako pár. Nejsem jediný, kdo si to myslí..."

„Já vím, že to tak může vypadat," přiznal Albus neochotně, „vždycky jsme měli jen jeden druhého a společně jsme si prošli ledasčím. Bez Scorpiuse bych nezvládl problémy s rodinou, comming out nebo těch několik úděsných hodin, kdy nás před dvěma lety unesla Delphini."

„Jo, hodně se o vás tenkrát mluvilo, pamatuju se. Ale nikdo přesně neví, co se přesně stalo..."

Albus nahodil laškovný úsměv: „Tak třeba ti to někdy povím, jestli se necháš pozvat na druhé rande."

Oliver se na znamení souhlasu naklonil k Albusovi a políbil ho.