SCORBUS a první polibek, který se počítá

1. KAPITOLA

Albus stál s rodinou na nástupišti devět a třičtvrtě a nervózně přešlapoval. Neviděl Scorpiuse celé dva měsíce a nyní, když se konečně měli potkat na nádraží King's Cross a společně nastoupit na spěšný vlak do Bradavic, se každá další minuta bez něho neúměrně vlekla.

Výjimečně nemusel své rozčilení a stupňující nervozitu nijak skrývat, vždycky posmívající se starší bratr James před několika málo dny nastoupil do své první práce, a proto své dva sourozence nevyprovázel.

A tak Albus postával opodál svých rodičů a mladší sestry Lily, rytmicky podupával nohou a myslel na Scorpiuse, na jeho vřelé objetí a nakažlivý smích. Náhle se kolem jeho ramen ovinuly dvě dlouhé štíhlé paže a podél páteře mu přeběhlo slabé brnění, když uslyšel, jak mu někdo podmanivě zašeptal do ucha: „Chyběl jsem ti?"

Albus maličko nadskočil, ale jakmile poznal Scorpiusův sametový hlas, prudce se k němu otočil a pevně ho sevřel ve své náruči.

„Že se ptáš, strašně," vydechl s úlevou do jeho ramene.

Scorpius se samolibě ušklíbl a trochu se od Albuse odtáhl, aby ho mohl políbit na obě tváře.

Albus si s hraným znechucením otřel hřbetem ruky vlhké otisky Scorpiusových rtů a poťouchle dodal: „Nech si taky něco na potom, až budeme sami."

Scorpius se hlasitě rozesmál, až se za ním Potterovi a vedle stojící Weaslyovi otočili. Jako pravý gentleman se s oběma rodinami přivítal, přidal několik bezduchých konverzačních frází, a právě včas se rozloučil, než lokomotiva hlasitým zahoukáním upozornila na blížící se odjezd.

Albus vysvobodil Scorpiuse z obležení rodičů, tety a strýce, vzal jej kolem ramen a vedl ho do vlaku. I se zavazadly zapadli do prvního volného kupé, lokomotiva podruhé zahoukala a vlak se dal do pohybu. Oba chlapci ještě zamávali svým rodinám na nástupišti a pak se uvelebili jeden vedle druhého na měkké lavici.

Scorpius se opřel o Albusovo rameno a položil si nohy na volné sedadlo vedle sebe. Bez slova vytáhl z příruční brašny sáček plný sladkostí a nabídl Albusovi.

Byl to jejich rituál už od první jízdy do Bradavic. A za těch šest let oba věděli, že to je jejich způsob, jak si říct beze slov, že jeden bez druhého by nebyli kompletní.

„Viděl ses s Rose?" zamumlal Scorpius s plnou pusou.

Albus si narval do pusy čokoládovou žabku a odpověděl: „Jo, přijeli jsme na nádraží společně. Musela ale nastoupit do vlaku dřív společně s ostatními prefekty. Mám ti vyřídit, že se pak staví, jakmile bude mít pauzu." Když polknul zeptal se Scorpiuse: „Jak jste s Rose vlastně pokročili?"

Scorpius se posadil na sedadlo a vytáhnul na Albuse jedno obočí: „Albusi, gentleman nikdy nemluví o tom, koho líbá."

„Ha, ha," zasmál se Albus sarkasticky, „takže dostali jste se za první metu?"

„Když to musíš vědět," zamračil se Scorpius, „tak ne. Asi pořád nemůžu uvěřit tomu, že je Rose moje holka. Po tolika letech odmítání se bojím, že udělám něco špatně a ona mi dá zase košem..."

„Být tebou, tak bych měl spíš obavu z toho, že ji to brzy přestane bavit, pokud neuděláš další krok."

Scorpius se zamyslel, líbat se s Rose, povídat si s ní, držet ji za ruku – to bylo vše, po čem kdy toužil. Když na konci loňského školního roku souhlasila, že s ním půjde na rande, byl na vrcholu blaha. První doteky v něm vyvolávaly příjemné mravenčení po celém těle. Pak přišly prázdniny a viděli se minimálně, párkrát se spolu sešli a Scorpius začal pociťovat, že opojné vzrušení se kamsi vytrácí. Byl však odhodlaný o ni bojovat dál, protože přece si nevyslechl z jejích úst tolikrát „ne", aby to pak po pár měsících odpískal.

Frustrovaně si povzdychl a rukou si přehodil vlasy na druhou stranu.

Kdyby bylo všechno tak snadné jako s Albusem. V jeho objetí se cítil spokojený a jeho hlas ho dokázal uklidnit, kdykoliv stresoval kvůli škole nebo kvůli Rose. Vlastně až teď si uvědomil, jak postupně během let se vzájemné doteky staly běžnou součástí jejich přátelství. Vše začalo prvním rozpačitým obětím, kterým Albus zbořil nepřístupnou hradbu kolem Scorpiuse. A teď jako kdyby mezi nimi neexistoval žádný osobní prostor, nebyl žádný Albus a žádný Scorpius, byli jen oni dva – nejlepší přátelé, až do konce.

„Scorpiusi, přestaň, prosím tě, analyzovat všechno, co vypustím z pusy," drkl Albus ramenem do kamaráda, aby ho vytrhnul ze spirály vlastních myšlenek.

Scorpius se na něj vyplašeně podíval, ale pohled do Albusových očí ho okamžitě uklidnil. Lehce se usmál.

„Promiň, nechtěl jsem tě vystresovat," omluvně řekl Albus a poplácal Scorpiuse po stehně. „Rose je s tebou ráda, celé prázdniny o tobě nezavřela pusu. Jako kdyby to už před tím neslyšeli stokrát ode mě, že jsi ten nejbáječnější člověk na celém světě."

Scorpius se začervenal.

„Neruším?" ozvalo se mezi dveřmi, kterými nakukovala Rose do kupé.

Scorpius se zvedl a pomohl jí i s kufrem dovnitř. Políbili se na uvítanou a oba si sedli vedle sebe naproti Albusovi.

Albus rozčísnul trapné ticho otázkou: „Zajdu pro něco k jídlu, dáte si?" Místo odpovědi se mu dostalo jen polohlasného zamručení od Scorpiuse a Rose ho posunkem ruky vybídla k odchodu. „A to je moje nápověda, abych se zdekoval," uchechtnul se Albus a zatáhl za sebou posuvné dveře.

___________________________________________

AN: Theme song této povídky je Another Love od Toma Odella, kdybyste si chtěli pustit.