𝐰𝐡𝐞𝐧 𝐦𝐲 𝐡𝐚𝐧𝐝'𝐬 𝐨𝐧 𝐲𝐨𝐮 | ben hardy

fourteen

,,Tak promiň, ale tebe probudit je opravdu něco neskutečně složitého." Bránila naše počínání a polštáři se ukázkově vyhnula.

,,Pff.." Odfrknul si uraženě a založil si ruce na hrudi.
,,To by mě zajímalo, co by jste dělaly, kdyby to nezabralo."

,,Přemýšlela jsem ještě nad polibkem pro růženku." Zahihňala jsem se.

,,Cože? A proč jsi nevybrala ten jako první?"

,,Nebyla by to taková zábava." Pokrčila jsem rameny se smíchem a sehnula se pro polštáře ležící na zemi.
Joe si na to opět odfrknul a vstal z pohovky.

,,Máš to u mě." Probodnul mě pohledem a pak se taky zasmál.

-

Jelikož u mě v bytě zatím nebylo vlastně skoro nic kromě rozdělané kuchyně, gauče, televize, sprchy, stolu, židlí, pár hrnků, květiny od jimiho a čaje, který jsem si včera přivezla, rozhodli jsme se, že si všichni tři zajedeme společně na snídani.
Joe vybral překrásné a hlavně útulné bistro nedaleko mého hotelu, kam jsme po výborné snídani dojeli vyzvednout moje zavazadla.
Oba se totiž ochotně nabídli, že mi pomohou se stěhováním, za což jsem jim byla opravdu vděčná.

Naházela jsem tedy oblečení a zbylé věci do kufrů, na recepci se ohlásila a s pomocí dvou portýrů je naložila k Josephovi do auta.
Slušně jsem jim poděkovala a rozloučila se, zatímco Joe a Veronica se dohadovali jaké nákupní centrum bude nejvhodnější pro nákup nábytku.
Sice jsem měla v plánu odvézt jen svá dosavadní zavazadla, ale Veronica navhrla, že mi pomůže i s nákupem potřebného nábytku.
Joe se samozřejmě ihned přidal.

Nakonec se dohodli, že nejlepší bude Brent Cross Shopping centre, které se nacházelo asi nejblíž a mělo vysoké hodnocení, ne čemž si Joe dost zakládal.
Mně to bylo vcelku jedno a tak jsem  dala na jejich radu.
Šlo mi jen o to, nakoupit vše potřebné, když už mi teda nabídli svou pomoc a rozhodli se ztrávit celý den stěhováním.

Vydali jsme se tedy směrem k obchodnímu centru.
Hned jak jsme se dostali dovnitř, vyhledali jsme prodejnu nábytku, která byla opravdu velká a už na první pohled jsem mohla tušit, že se v ní někde ztratím.
O pár minut později se mi to potvrdilo.
Joe s Veronicou šli zkoumat postele a mně nechali u doplňků s tím, že jsem jim řekla, že je hned doběhnu.
To se ale nekonalo.
Skončila jsem někde u koupelen.

Po chvíli, co jsem vybírala držák na mýdla a kartáčky, se mi v kapse rozdrnčel telefon.
Na jeho displeji jasně zářilo Josephovo jméno a tak jsem hovor rychle přijala.
Samozřejmě mi volal kvůli tomu, že už mě postrádají.
Vysvětlila jsem mu, že jsem se tak trochu ztratila a popsala mu, kde se přibližně nacházím.
Za necelých pět minut byl u mě společně i s Veronicou, která mi oznámila, že našla perfektní postel a musí mi ji ukazát.
Následovala jsem je tedy do oddělení ložnic, kde jsme ztrávili asi nejvíc času.
Nakonec jsem si opravdu vybrala postel, o které Ve básnila.

Poté jsme vybrali ještě pár důležitějších drobností a mohli se konečně vydat k pokladně.
Moje útrata byla poměrně vysoká, ale s tím jsem tak nějak počítala, takže mi to těžkou hlavu nedělalo.

Prodavačka nám oznámila, že postel a větší kusy nábytku mi přivezou do dvou hodin na adresu kterou jim zanechám na prodejně a tak jsem jí vděčně poděkovala, přičemž jsem na malý papírek naškrábala svou novou adresu.
Joe se ještě vyptával na pár detailů ohledně doručení a ujišťoval se, že mají vše opravdu správně zaznamenáno, zatímco my s Veronicou vyndaly pár věcí z košíku a odebraly se k autu.

,,Vážně děkuju, že mi tak pomáhate, ale nemuseli jste." Usmála jsem se a položila nějaké doplňky na zadní sedačku černého Mercedesu.

,,Ale prosímtě .." Mávla nad tím rukou.

,,My rádi." Řekl Joe, který nás po chvíli dohnal s nákupním vozíkem a začal nakládat zboží do kufru.

-

"No, řekl bych, že tohle nám šlo podstatně líp, než kuchyně." Zachechtal se Joe, když se mu během téměř půl hodiny povedlo sestavit celou postel, kterou mi společně s nějakým nábytkem opravdu do dvou hodin dovezli.

,,To asi jo." Souhlasně jsem kývla a prohlédla si jeho mistrovské dílo.

,,Je moc hezká." Rozplývala se Ve.
Měla pravdu.

Ještě jsme dali do kupy dva noční stolky a jelikož už odbila sedmá hodina večerní, rozhodli jsme se, že zbytek necháme na zítra.
Nebo spíš oni se rozhodli.
Já už bych to zvládla sama, ale oni si nedali říct, takže odjeli s tím, že se zase brzy vrátí.

Já si potom udělala svůj milovaný zelený čaj a s ním se usadila ke scénáři na zítřejší natáčení.
Na pořadu byla konečně první scéna mimo Live Aid a tou byl rozhovor týkající se alba Hot Space, ve kterém je znázorněn už zhoršující se stav kapely.

Moje působení tam však zatím nebylo opět nijak obsáhlé a tak jsem vše měla do detailu nastudováno během hodiny, proto jsem se rozhodla, že se ještě ozvu Anne, když mám chvíli čas.

Ovšem když jsem rozsvítila displej telefonu, překvapilo mě několik upozornění instagramu.

Uživatel benhardy1 a dalších 32 vás začalo sledovat.

Máte jednu nepřečtenou zprávu od uživatele benhardy1.

note

omlouvám se, že delší dobu nevyšla kapitola, ale moc mi nešlo psaní, takže vychází až teď
mám asi zase trochu spisovatelskou krizi so...

btw. nenašla jsem gif spinkajícího josepha takže tu máte alespoň fotku pro představu té roztomilosti❤

jinak doufám, že vás příběh ještě pořád baví, jsem si totiž vědoma toho, že se to trochu táhne, ale nechci nic uspěchat

(btw2 z tohohle gifu jsem málem umřela a tak vám ho sem dávám pro lepší večer)