Nobody from Nowhere

13. kapitola - tváří v tvář citům

Poe si nervózně prohrábnul vlasy a řekl "už je to hodina, co nepřišla." Podíval se na Finna, ten ovšem spal a nevěnoval realitě jediný pohled.

"Díky za podporu" vydechl slova jako prach.

Rose se probudila a s pohledem upřeným ke stropu ji začlo svědomí připomínat, ke komu to vlastně přišla. Možná to byla chyba, možná taky ne. Možná zrovna Erick byl její jediný přítel.

Posadila se na postel. Věděla, že už neusne. Povzdechla si a podívala se jeho směrem. Byl pryč, znepokojilo ji to.

Poe vyšel z pokoje a rozhlédl se. Musel se trochu projít.

Rose vstala a na boso vyšla z pokoje.

Erick vyšel z dveří toalet, zamířil k pokoji. Zahnul za roh, prošel kolem pokoje číslo 6. Už zbývala jen jedna chodba a zahnout.
Zpoza rohu však zrovna vycházel Poe. Jejich pohledy se střetly.

"Neviděl jsi Rose?" Řekl Poe naštvaně. "Kromě toho, že spí na mé posteli, tak ne." Řekl a Poeovi se sevřelo hrdlo.

"Ona není hloupá, co by u tebe dělala." Erick si povzdechl a zvedl jendo obočí. "Asi mám co nabídnout."

Rose stála za rohem a ani nedutala. Nestála o to se s Poem potkat.

"Nejdřív ti nabídnu, aby ses přiznal a po dalším zatloukání pravdy ti teď a tady vymlátím s radostí ten tvůj dokonalý šeredný úsměv. " V Poeovi se rázem probudila ta horká hlava, jež v noci nečekal.
Erick se usmál, ta představa mu přišla směšná... avšak pro zachování Poeova sebevědomí se chabě snažil udržet hrozbu v míře strachu jakou měla působit.

Poeovi se začla vařit krev v žilách. Cítil jak málo pro Ericka znamená jeho výhružka. Držel se v klidu, ačkoli jeho dlaně již dávno odkrvovalo napjaté sevření pěstí.
Rostl v něm nesnesitelný vztek, Erick jeho pohled sledoval s pobaveným výrazem.

Dameronův pohled klesl k zemi, rozmýšlel další krok.
Narovnal se, povolil, podíval se na Ericka pohledem plným nadhledu a otočil se k odchodu. V poslední sekundě si to však rozmyslel... z otočky pravým hákem udeřil Ericka do čelisti...

...Kdesi v galaxii...
Kylo jistým pohledem hledal to místo jež mu ulpělo v paměti. Byla to Destroida jež hledal. Tolikrát tam byl za účelem "vyjednávání"...

Rey v zadní části stíhačky ani nedutala. Ani nemohla, celé její tělo bylo v postupně se zhoršujícím stavu.
Nemohla vyslovit ani o slabiku víc. Mysl jí ochromila bolest. Chtěla mu říct o svých pocitech, o strachu z jeho hrůzných činů a o bolesti jakou prožívá v jeho blízkosti, když si dobře uvědomovala své a jeho místo. Chtěla se té bolesti zbavit, zbavit se těch hrůzných pocitů, jež ji oslabovaly. Zbavit se jeho, jeho místa v jejím srdci. To místo ji oslabovalo a ničilo veškeré její snažení vymýtit První řád.
Zvláštní temná strana její osobnosti se projevila.
Rey vstala a pevně rozhodnuta ukončit to vykročila směrem k sedadlu pilota. Pralo se v ní příliš mnoho myšlenek, ani jednu z nich nemohla vyslovit a ten pocit ji užíral, být opět sama se svými myšlenkami.
Chyběly jí dva kroky k zabití Kyla Rena. Její průsvitné tělo se připravovalo k rychlému výpadu...

...V Odboji...
Rose se zatřásla pod vlnou Poeovi agrese. Jejím tělem projel nepopsatelný pocit...

Erick se pomalu zvedal, mnul si bradu a snažil se zjistit, jak moc mu krvácí dolní ret. Otřel si hřbetem ruky pusu a nadzvedl obočí v překvapeném gestu, když viděl a cítil spoustu krve na své ruce. Bolestivě se usmál a upřeně se díval na krev. Z ničeho nic udeřil Poea do břicha a následně do tváře. Poe se popadl za břicho a druhou ránou se skácel k zemi.
Rose překvapeně vyjekla a ústa si ihned zakryla dlaněmi.
O pár pokojů dál se ze snů probudil Finn, dívčí zakřičení se prodralo skrze jeho o krásné pouštní dívce. Posadil se na okraj horní postele a podíval se po šerém pokoji. Postel Rose byla prázdná, Poe byl také pryč, napadla ho hloupá myšlenka toho, že by spolu něco mít... čím méně tomu ale věřil, tim více nebyl schopen doložit si jinou myšlenku.
Seskočil z postele a pootevřel dveře na chodbu. Všude byl klid, chystal se naštvaně zavřít dveře a začít dumat nad představou, jež mu neměla dopřát spánek.
Když v tom uslyšel jak kolem jeho pokoje někdo zadupal. Okamžitě se podíval po chodbě a uviděl záda běžícího blonďáka. Odplivl by si, ale podlaha si nevysloužila trest.
Jeho myslí se prohnala myšlenka, že s prázdnem jeho pokoje by běžící Erick mohl mít spojitost.
Vyšel pomalu ven a rozhlížel se po chodbě.