Nobody from Nowhere

10. kapitola - vzpomínky na kusy

Ohlédl se a se strachem v očích hledal její kroky. Rozhlížel se a poté váhavě vyběhl do chodby. Nebylo úplně běžné vidět vůdce Prvního řádu běhat po chodbách, a tak se za ním otáčely snad všechny oči na lodi.

Po dvou uličkách vběhl do hangáru, kde už se pár bojových výsadkových lodí zrovna plnilo vojáky. Za hluku motorů se v zadní části jeden letoun Tie vznesl. Kylo vykročil vpřed a uviděl poslední sekundy jejího pobytu na nové Supremacy.
Jeho pohled klesl k zemi, zatímco jeho vztek rostl. Spousta očí se mu soustředila na zádech. On se však rázně vzpřímil a rozhlédl se po okolí. Mohl za ní letět vstříc Odboji, ale zastavit ji nemohl, musel respektovat její rozhodnutí.

...v Odboji...

Rose odhodlaně vykročila vpřed. V očích jí plála odvaha. Zatočila uličkou a zastavila se před dveřmi. Zhluboka se nadechla a otevřela.
Nikde nikdo, tak jak potřebovala.

Rose se ohlédla a rychle vkročila. Zaváhala když si uvědomila k čemu se tak impulzivně rozhodla.
"Tak fajn, kde by to mohlo být.." rychle se podívala po pokoji a přiběhla k nejbližší zásuvce, co uviděla.

Otevřela pořadník a rychle prohlížela nadpisy na pár složkách.
Každý na lodi měl osobní záznamy o provedených akcích, kterých se účastnil.

Věděla, že najde, co hledá. Musela, nedalo jí to spát.

...První řád...

Páry očí hledaly jakékoli náznaky klidu. Kdyby se rudá čepel aktivovala, tak blízko výbušnin nedopadlo by to dobře pro nikoho.

Kylo se naštvaně díval na podlahu, tak čistou a vyleštěnou. Viděl v ní svůj odraz. Svou jizvu, svůj vztek.

Jeho pohled se plnil selháním. Nenáviděl se.
Na zádech mu spočívaly všechny oči na palubě. Tělem mu vřela krev. Vzal do ruky svůj světelný meč. Držel ho nízko u pasu, měl tolik důvodů, k jeho aktivaci, ale rázem jím projela vlna klidu.

Narovnal se a povolil čelisti. Poprvé za pobyt u Prvního řádu pocítil, že ačkoli něco brutálně zničí jeho problémy se nevyřeší.

Cítil se zrazen, cítil selhání, zklamání. V jeho obličeji se objevil smutek. Stále pevně držel rukojeť svého meče. Pralo se v něm nutkání, přirozenost.

Rozhlédl se, musel se vzpamatovat. Tohle nebyl on, až příliš si jí pustil k tělu.

Klidným krokem se rozešel pryč z hangáru.

...
Palubka stíhačky varovně dávala na jevo nedostatek kapaliny. Rey se podívala ven, viděla nekonečné příležitosti. Palubka se opět varovně zabarvila do ruda.

S obavami si uvědomila, že nejbližší možná planeta je Destroida. Zhrozila se představy, že by měla nouzově přistát zrovna tady. Nic dobrého ji tam nečeká a není to o nic blíž Resistenci než Prvnímu řádu.

Destroida nikdy nepatřila k místům, kde by to stálo za přistání.

Hluboce se opřela do opěradla. Věděla, že něco uvnitř ní, ví něco víc, než si dokáže připustit.
Najednou její hloubání přerušil naráz. Hodilo to jejím tělem na zem, před sedadlo. Rozezněl se poplašný systém, palivo se rázem zdálo jako maličkost.

Rey okamžitě zkoumala situaci, zdálo se, že někdo střelil do trupu lodi. Rázem se veškerá elektronika vypla. Chvíli se zdálo, že se loď otáčí, Rey začla padat na přístrojovou desku. Rychle se chytla opěrky sedadla a rázem visela za sedadlo.

Loď se otočila zemí vzhůru a dívka stoupla na strop. Loď dostala další zásah a opět se posunula její pozice.

Dívka už se smiřovala s jistým osudem. Neměla strach ze smrti, měla v mysli stesk, chyběla jí Rose, Finn, Poe. Její emoce se najednou zbláznily. V očích jí zářil život.
Loď sebou houpla a přišla další střela. Tentokrát jinam....

Rey se před očima promítla nová situace. Nakláněla se k ní tvář Kyla Rena.
...okolí lodě bylo tak pomalé..
Jeho obličej se k ní nakláněl pod váhou její dlaně.
...Rey měla zavřené oči a koutky jejích úst rázem stouply. Po tvářích jí stekly slzy...

Otevřela oči plné štěstí. Nemusela přemítat o skutečnosti té představy. Snažila se vrít si ten okamžik do paměti.

Lodní prostor na spoustě místech hořel. Sledovala plameny putující po lodi. Stíhačka se začla nebezpečně přibližovat atmosféře planety.

...V Odboji...

Složka s názvem "Operace8036" se v jejích rukou třásla. Rose svírala desky pevně, až křečovitě. Bála se je otevřít, co mohla najít.

Otevřela je a spatřila stručný popis. Přeskočila až na předposlední odstavec s názvem "ztráty na životech:" Stekla jí slza po tváři, když viděla tak vysoké číslo.
Mezi jmény tohoto seznamu na ni křičelo jméno její sestry.

Rose cítila, jak se jí svírá hrdlo. Otočila na další stranu. Četla si výpis o pozicích, její sestra měla vyšší postavení.
Vždy ji považovala za svůj vzor.

Dívka si četla o průběhu akce a celou tu dobu se její duše halila vztekem.

Poslední slova jí jen těžce přešla přes mysl. Na konci souvislého textu se zvláště vyjímala věta.

"Operace proběhla úspěšně."

Jak mohli takový masakr považovat za úspěch?!

Na spodu stránky byl komentář, jaký zanechává každý na své složce sám.
Znělo tam: "Vůdčí schopnosti se ve mě nepopiratelně projevují ve všech ohledech. Považuji svůj výkon za dostačující a své smýšlení za správné." Rose zavřela složku a strnule zaostřila na zeď před ní.

V zápětí se otevřely dveře a dovnitř vešel Poe.

Překvapeně pohlédl na klečící Rose. "Co se stalo?!" Přiběhl k ní, viděl v jejích očích smutek, pohrdání, vztek.
Směřovala ho na prázdnou zeď. Nepohlédla na něj, stále pevně svírala složku.

Poe se podíval směrem, kam se dívala ona. Neviděl nic, jen zeď v šedé barvě. Všiml si složky jež držela v rukou.

Krycí název poznal rychle. Záda mu povolily, nemohl se jí dívat do očí. Cítil zvláštní pocit, jako pohrdání samo sebou.
Rose stále pevně sledovala zeď, viděla na ní děj jež byl popisován pár fotkami ve složce. Po obrovské explozi se podívala na pilota.

"Jak můžeš.... se sebou žít?" Řekla to opovrhlivě a s nutnou dávkou vzteku.

Desky mu strčila do ruky a vstala, svižným krokem se vydala ven. Poe rychle vstal a řekl "co jsem mohl dělat? Vděčíš mým rozhodnutím za život, kdybychom prohráli, pak by nás První řád zmasakroval."

Rose k němu namířila pohled. "Ne První řád, to ty jsi nás tentokrát zmasakroval." Tvrdě a vztekle jí přešly slova přes rty.
Zavřely se za ní dveře a Poe zůstal sám se svými nočními můrami.

...V Prvním řádu...

Vešel do místnosti zasvěcené jen jemu. Naposledy když tam byl, tak se snažil zbavit vzpomínek na své odporné činy. Tehdy ještě přemýšlel nad ničivými následky svého počínání.

Malá prázdná čtvercová místnost s černými zdmi.
Kylo se posměšně podíval na místo, kam se chodil ukrývat v dobách jeho padawanského působení. Nikdy by ho nenapadlo, co z vysokého hubeného neschopného Bena Sola může vyrůst.

V jeho paměti se objevila vzpomínka na rudou čepel v otcově hrudi. Sklonil pohled a zavřel oči. Nepotřeboval litovat svých činů. Vůdce Prvního řádu nikdy nelituje svých činů.

V prostřed místnosti byla podložka, již tak dlouhou dobu nevěnoval čas meditaci. Pomyslel si.

Přišel sem aby zjistil, jestli je schopen vnímat Sílu tak jako dřív.

Tak jako kdysi Ben Solo.