Nobody from Nowhere

6. kapitola - staré a nové

Revize 6. kapitoly mi netrvala dlouho, bohužel mě stále irituje, jak Wattpad zveřejňuje jiné (staré) verze kapitol. Radím vám, když se vám něco podobného stane, tak se podívejte do revizí. Nejlepší je ale si příběh ukládat mimo Wattpad.

Snad to nějak výrazně nezkazilo děj, tahle kapitola je ta správná a liší se délkou a částečně taky zakončením. Doufám, že se vám bude líbit.

Pár dní po příletu na velitelskou loď...

Rey už si pomalu začala zvykat na chod lodi. Stále ale přemýšlela co se asi děje v řadách Odboje. Zda jsou všichni v pořádku. Bylo toho spoustu o čem mohla Rey ještě pochybovat, například: že přesvědčení Bena se nevydaří, že vlastně ani neví co dělá na lodi Prvního Řádu. Vždy jí však z té nerozhodné chvilky vytrhl tlak v mysli. Tlak pomalu začal přerůstat v požitek z bolesti, kterou vyvolal. Rey samotnou děsilo, že se jí líbí raději trpět, než strachovat se o budoucnost.

"Mám návrh" ozvalo se mezi dveřmi z úst Kyla Rena. Jeho klidný výraz závisel jen na jejím rozhodnutí. Rey sebou trhla jeho směrem a pousmála se "Poslouchám." Řekla a přistoupila blíž, v ruce si mnula látku. "Můžeš jít se mnou na přesvědčovací misi" ruce skřížené a tázavý výraz doprovázený samolibým úsměvem vzbuzoval bezstarostnost.

"Čemu říkáte přesvědčovací mise?" Rey vlastně tušila o co se jedná a tím její nálada klesla. Nikdy se nechtěla účastnit podobných situací. "Nic neobvyklého, děláme to pořád.." vzhlédl, nechtěl se jí dívat do očí. "Nechtěj to po mě." dívka pustila záhyb látky a vzala do ruky meč. "Je na čase si je zase předat" řekla, aby nemusela dál plnit jeho obličej zklamáním. "Uvědomuješ si, že tady není moc přesvědčovacích technik jako v Odboji." Odpověděl si sám a kousl se do rtu, jeho pohled ulpěl na dlážděné zemi. Rey mu strčila černou rukojeť k břichu. Kamenným pohledem se mu zadívala do očí "Jsem tu pro tebe, ne pro to co děláš." Umlčela jeho vnitřní boj.

Její ruka stále držela meč u jeho břicha, aby si ho vzal co nejrychleji. Kylo převzal meč s letmým dotykem přes rukavici. Podíval se na zbraň a vyndal z boku stříbrnou rukojeť. Rey se dívala nelítostně, jakoby nechtěla držet tu vražednou věc ani o vteřinu déle.

Kylo vzhlédl, vrhl na ni výraz, který vyjadřoval, jakoby si zrovna domýšlel co asi jeho meč symbolizuje a jak s ním Rey nakládá. Odstoupil a rozešel se ven.

..Rey ucítila chtivý tlak, pocit z dobře vykonaného rozhodnutí se rázem vytratil. Dosud odmítavě bokem se rychle otočila a natáhla ke Kylovi ruku svírající meč. "Půjdu!" vydechla a zopakovala ještě jednou, když se Ren zarazil. "Pojedu s tebou" Kylo se ani pořádně neotočil, stačilo mu co viděl periferně. Odešel.

Dívku zachvátil pocit naprostého zmatení. Dokud stála proti němu měla jasno, co po něm chce: aby se přidal k Odboji, vzdal nebo zemřel její rukou. Po nedávných událostech ale přerostla jistota ve zmatek. Teď už nechce, aby trpěl za to co z něj udělalo okolí. Teď je on jejím důvodem pro co bojovat. Pomalé užírání za to, co si Rey způsobuje.

...Mezitím v Odboji... 

"Finne? Už, už na to nemysli" přiložila mu Rose na paži ruku. Stále doufala, že přijde chvíle, kdy si o tom budou moct popovídat, rozhodnout se a ukončit to věčné zapírání. Jeho orosené čelo sebou cuklo jejím směrem. "Ty to nechápeš! Jak se jí teď můžu ještě podívat do očí?! Pokud ještě žije nebude dlouho trvat.. přijde sem a už se mnou nepromluví." Držel křečovitě tělo opřené o sloupek za ním, nic ho nemohlo přesvědčit o opaku jeho slov.

Poe vyšel zpoza rohu, kde mluvil s generálkou Leiou. Když procházel okolo Finna položil mu krátce ruku na rameno a šel dál na vystouplou plošinku. Všichni v místnosti se na něj tázavě otočili. Poe se ještě rychle podíval na generálku a pak spustil.