Amnesia

16. Kapitola - Noční výlet

Měla bych si zase dát nějaký režim psaní, člověk jednou napíše odstavec a pak tři týdny se nemůže dokopat k tomu, aby tu kapitolu dopsal. Proboha, se mnou to je fakt hrozné :'D

O to horší (pro vás, pro asi ne?) je, že se blížíme ke konci této povídky. Co jsem tak viděla, ta Amnesia už má přes tisíc přečtení a musím Vám říct, že Vás opravdu miluji. Děkuji Vám za všechno c:PS.: Doufám, že už jste všichni viděli poslední díl HTTYD a můžeme jít trpět někdy spolu.. Jo jinak, přeji Vám příjemné čtení!

**********

Myslel si, že noční výlet bude okouzlující a romantický, možná by se tam mohlo najít i nějaké dobrodružství. To by ale Jack nesměl zapomenout na trucujícího vřešťana, kterého se snažil předtím umýt a vyčesat jeho srst.
Vločka se nenechal osedlat. Vždy to vypadalo, že poslušně sedí a čeká, až se jeho jezdec k němu přiblíží. Jakmile ale začal natahovat ruce se sedlem, tak drak okamžitě utekl o pár metrů dál a s pobaveným úšklebkem sledoval Jacka, který už mumlal nadávky na jeho adresu.
Škyťák se touhle chvílí opět dobře bavil, obzvláště když se Jack snažil Vločku doběhnout a prostě na něho to sedlo jenom dát. „Počkej, takhle ho budeš chytat celou noc a my se nikam nedostaneme." Šel k Vločkovi a opatrně k němu natáhl ruku. Drak to vzal jako milé znamení a protože Škyťák u sebe neměl žádné lano ani sedlo, se zavrněním k němu přišel a otřel se o něj jako kočka. Hnědovlásek se pousmál a podrbal draka pod hlavou. Přitom ukázal gestem ke Strážci, aby k nim přišel i se sedlem. Jakmile byl v dostatečné blízkosti, hodil sedlo na svého draka a hned ho i zapnul. K jeho překvapení se Vločka ani nepohnul a jen si dál užíval líbezné drbání.
„No jo, velký pán draků. Tebe ještě aby neposlouchali." Pronesl Jack sarkasticky, ale přitom mu na tváři hrál pobavený úsměv.
„Ale nech toho. Nejsem žádný pán draků. Neposlouchají mě. Jenom drakům prostě rozumím, toť vše." Zasmál se s pokrčením ramen a dál Vločku drbal. „Všechno co znám jsem se naučil díky jejich pozorování a díky mámě." Dodal a přestal Vločku drbat. Ten se probudil ze svého rauše a uvědomil si, že má na sobě sedlo. Nechápavě se na něj díval. Kdy ho zvládli na něj dát? „Tak honem, než Vločka odletí bez tebe." Zasmál se hnědovlásek a vyskočil na hřbet Bezzubkovi.
„No jo." Jack pohodil rukama a také vyskočil na hřbet Vločky. Pak oba dva pokynuli svým drakům, aby vyletěli vzhůru k nebesům. Bezzubka poslechl ihned, Vločka se ale posadil na zem. „Ale no tak, kamaráde." Začal se smát Jack. „Netrucuj. Neprotestuj mi tady. Poletíme na výlet! Pobavíme se!" snažil se vřešťana přemluvit, ale ten se dělal, že neposlouchá. Strážce si povzdychl a protočil oči. „Fajn. Až přiletíme tak dostaneš dvojitou dávku ryb a jako bonus přidám i drbání!" na to drak roztáhl svá křídla a než se jeho jezdec stihl připravit a pořádně se chytit, švihl svými silnými křídly a společně se ocitli ve vzduchu.

*****

Všichni spolu si užívali pocitu volnosti. Nikdo na ně nemohl dosáhnout, krom nich samotných a oni si připadali, že kdyby mohli, tak by se mohli dotknout i samotných hvězd!
Jack s Vločkou se před Škyťákem a Bezzubkou předváděli jako dvě malé děti, které se snažily upoutat jejich pozornost. Škyťák se tomu smál a v duchu přemýšlel nad tím, že ti dva se hledali tak dlouho, až se našli. Dokonale se k sobě hodili nejen podobnými barvami, ale i tím stejným chováním.
Jack svůj let pak s Vločkou uklidnil a letěli napřed, aby si mohli prohlížet ostrovy pod nimi. "Hele, ten pod námi vypadá opuštěně a zajímavě." Nejvíce ho upoutal podlouhlý tvar, který se stáčel do mnoha smyček. „Co kdybychom ho prozkoumali?" zazubil se a otočil se dozadu na svého přítele. „Bude to zábava!"
Škyťák chtěl něco namítnout. Ten ostrov byl opuštěný kvůli nějakému důvodu a on přesně věděl, jaký ten důvod byl. "Jacku!" než ho ale stihl zastavit, snesl se dolů k ostrovu a zkusil s Vločkou ladně přistát.
Strážce se uculil a vyskočil na zem. Pohladil svého draka po jemné srsti na hlavě a rozhlédl se okolo. "To bude jedno velké dobrodružství!" uculil se na něj, pak si ale všiml, že Vločka těkal očima po celém okolí. "Ale, copak kamaráde?" nechápal jeho vystrašené, možná trochu agresivní chování. Vločka zavrčel do tmy a stáhl svá křídla blíže ke svému tělu. Jeho srst se naježila a on ukázal lesklé bílé zuby. "Vločko?"
"Jacku!" Škyťák s Bezzubkou se snesli k zemi, na které v další chvíli přistáli. "Jdeme, tady nemůžeme zůstat." řekl okamžitě.
"Proč ne?" zajímal se a nechápavě pozvedl obočí.
"Protože tohle je ostrov divokých draků. Hlavně se tady vyskytuje Plíživá smrt!" snažil se mu to vysvětlit co nejtišším hlasem. I on se začal rozhlížet. Po dlouhé době cítil, jak v něm stoupla nervozita.
"Kdo?" stále nechápal, co se mu tím snažil říct. Zvědavost ho táhla k tomuhle místu ještě více. Nejradši by se teď rozběhl do tmy a šel ostrov prozkoumat úplně sám. Musel mít v sobě tolik tajemství, která jen čekala na odhalení!
"Nebezpečný a jedovatý drak." odvětil rychle Škyťák. "Neblázni. Nedělej hlouposti. Vyhoupni se zpátky na Vločku. Najdeme nějaký jiný, lepší, ostrov." mluvil k němu a doufal, že ho Jack poslechne. Modlil se k samotným bohům, aby nedělal hlouposti a vylomeniny.
Jack protočil oči. „Fajn." Vydechl a rozhodil rukama. Nedokázal by ho dlouho poslouchat, obzvláště když se tak divně choval i jeho drak. Asi mu musel dát za pravdu. Vyhoupl se zpátky do sedla a nechal Vločku, aby vyletěl nahoru. Ten tentokrát dobrovolně poslechl hned a vznesl se nahoru tak rychle, jak jen mohl. Bezzubka jej brzy následoval.

„Tak Plíživá smrt, jo? Co to vlastně je za draka." Zajímal se Jack, když byly nahoře a zastavil Vločku, aby neletěl dál. Prvně si o tom drakovi, kterého se všichni báli, chtěl něco zjistit.
„Už jsem ti to říkal. Nebezpečný a hlavně jedovatý drak. Kdyby ses dostal do styku s jeho bodnutím, nemusel bys být dlouho mezi námi." Odpověděl mu to nejdůležitější a koukal na něj. „Můžeme tedy pokračovat dál v naší cestě?"
„A má to smysl? Znáš všechny ostrovy v okolí, víš, kde jaký drak číhá. Máš to tu prozkoumané od prvního kamene až k poslednímu lístečku na stromě. Slíbil jsi mi dobrodružství." Zaúpěl Jack znuděně a ruce si zkřížil na hrudi. „Jak máme najít nějaké dobrodružství, když nás od všeho budeš odhánět."
„Dobrodružství?" pozvedl Škyťák obočí, trochu se ho dotklo, co o něm zrovna teď Jack řekl. „Já myslel, že letíme jen na noční výlet!" bránil se.
„No jo, přeber si to jak chceš." Rozhodil Jack rukama a znovu protočil oči. „Ale menší dobrodružství by neuškodilo." Pokrčil bezvýznamně rameny.
Hnědovlásek si povzdychl a dlaní se praštil do čela. Na truc neměl náladu. Myslel si, že si s Jackem užije pěkný a příjemný večer. „Víš co? Letíme domů! Tohle nemá smysl." Zamumlal a chtěl otočit Bezzubku, když v tu ránu kolem nich prolétly ony zmiňované jedovaté ostny. Noční běs okamžitě s řevem uhnul, Jackovi z toho nečekaného útoku málem přestalo bít srdce. Také se při úhybu trošku nabil holení do sedla, menší štiplavé bolesti si však nevšímal. Jakmile se podíval dolů, myslel si, že spatřil jedno ze stvoření, které by mohl vytvořit i sám Stín. Dlouhé se serpentinovým tělem, slepým pohledem a ostny po celé délce. S vyděšeným výkřikem na ně uhodil svou ledovou silou. Jednomu drakovi zmrazil křídla, avšak další pokračovali jejich směrem. „Pryč, hned!" teď už moc dobře chápal, proč se tomu ostrovu chtěl Škyťák vyhnout. Okamžitě obrátil i Vločku, který se snažil drakům zabránit dostat se k nim blíže. Bezzubka také naposledy vystřelil a společně s vřešťanem a jejich jezdci zmizeli vysoko v oblacích, kam se Plíživá smrt už dostat nemohla.
„Jsi v pořádku?" Škyťák hned zpomalil let s Bezzubkou, když byli dostatečně daleko.
„Jo, jen trochu v šoku."
„Už chápeš, proč jsem chtěl hned pryč? Měli jsme štěstí, že jsme se jich zbavili tak rychle." Jack mu na to všechno jen přikývl hlavou. Neměl pro něj žádnou odpověď a celkem teď litoval toho, že na něj byl protivný.

*****

Když doletěli zpátky na Blp před dům, Škyťák seskočil z Bezzubky a ohlédl se na Jacka s Vločkou. „Slibuji, že příště ten noční výlet bude lepší." Podal mu ruku, aby mu pomohl ze sedla. Všiml si, jak je strašně ledová. V tu chvíli ale nevěděl, jestli být překvapený nebo ne. Ovšem další pohled na jeho přítele mu to řekl jasně. „Jacku?"
„Mě je asi špatně." Jeho sněhově bílá pleť byla teď spíše popelavá a šedivá, vypadalo to, že i oči se mu trochu propadly. Jeho tělo se třáslo jako v největším mrazu a sám Jack cítil, jak se v něm bije ohromné horko s naprostou zimou. „Škyťáku, já..." chtěl s jeho pomocí seskočit ze sedla na zem, místo toho ale pak před sebou měl jen černo. Škyťákův hlas odcházel čím dál víc do dáli, dokud nepocítil naprostou tichou bezmoc.
„Jacku!" zachytil jeho padající tělo do své náruče. „Pro bohy." Nemusel čekat na žádné znamení. Okamžitě ho bral k sobě domů. Tím vším rozruchem probudil i Valku. Hned se ho ptala, co se děje a Škyťák se ji snažil nějak rozumně odpovědět, jenomže ani on nevěděl původ Jackova stavu, dokud ho nepoložil do postele. Až tehdy si všiml roztržené látky u holeně. Podíval se blíže a strnul hrůzou. Jack tam měl ošklivý šrám a Škyťák si byl jistý, co za tím bylo.
Jedovatý osten od Plíživé smrti.