4. Kapitola - Vzpomínky

236 23 1
                                    

Kdo by kdy řekl, že tak brzo přidám další kapitolu, že? Je to kvůli tomu, že zbytek týdne pro mě bude strašně hektický a víkend mám celý zaplněný, takže bych neměla čas psát. Ale nechtěla jsem Vás ochudit o kapitolu, takže jsem ji se vší láskou pro Vás sepsala! Tak si ji užijte, snad některým zvedne náladu a zatím se mějte!~

*****


Uplynul dlouhý čas od doby, kdy se Jack Frost stal Strážcem, seznámil se s ostatními a mezi lidmi si vybudoval pověst hravého ducha, který přináší zimu a dětem zimní radovánky. Na to, že jim lidé procházejí bez povšimnutí už si dávno zvykl, nic jiného mu ani nezbývalo.
Ale ta tvář, kterou viděl svůj první večer... ta tvář chlapce, jehož oči ho pronásledovaly dodnes, nemohl zapomenout.
Byl to jeden z těch sychravých dnů, kdy se nikomu nechce do práce. Ani lidem, ani Strážcům a už vůbec ne Jacku Frostovi. Seděl na dřevěném parapetu okna, jednu nohu měl vyhozenou ven, tu druhou pokrčenou u svého těla stejně tak blízko jako měl svou hůl. To sychravé počasí mu připomnělo tu noc. Ten smutek, který pocítil a také tu tvář, na kterou nemohl stále zapomenout, i když poznal tisíce jiných.
„Ponořen ve svých myšlenkách o minulém životě?" vyrušil ho hluboký, ale za to příjemný hlas. Když se za ním otočil, spatřil vedle sebe obrovského muže. Na první pohled by se ho možná nejeden člověk lekl – byl opravdu vysoký a silný. Bílé vlasy mu splývaly s vousy stejné barvy a dobrácké modré oči vykukovaly pod tmavým obočím. Na každé ruce měl vytetovaný nápis Naughty a Nice – což znamenalo Zlobivý a Hodný – jeho ruce vlastně měly být seznamem dětí, kteří v daném ruce zlobili.
„Jo." Řekl mu upřímně Jack a hlavu si položil zpátky na koleno.
Muž k němu přistoupil a opatrně jej vzal za rameno. „Sice nevím, kdo jsi byl v minulém životě, ale teď jsi Strážcem. Sám Měsíc tě vyvolil!" snažil se mu pozvednout náladu, ale Jack neustále stál se svou povahou na tenkém ledě. Nikdo, ani on sám, nikdy nevěděl, jak se zachová.
„Jak mám vědět, kým teď jsem, když nevím, kým jsem byl?" zeptal se s výdechem. Chtěl znát svou minulost, každý den nad ní přemýšlel! Co se v jeho životě mohlo stát, že byl tím vyvoleným? Čím byl tak výjimečný, že si ho zvolil sám Měsíc? „Tobě se to řekne, Santo, když víš, kým jsi byl."
Muž si jen povzdychl a opřel se o stěnu vedle okna. „Toužíš vědět o své minulosti od doby, co jsi k nám přišel."
„Chceš říct, co mě unesli tvoji yettiové a Zajda si to pořádně vychutnal, protože jsem byl svázaný v pytli." Opravil ho mladík s lehkým úšklebkem.
„Ještě řekni, že se ti to nelíbilo!" zaprotestoval muž s úsměvem a zkřížil si své ruce na hrudi. „Podívej se, Jacku." Nadechl se a zavřel oči, přitom se na něj Frost opravdu podíval a čekal, co z něho vypadne. „Můžeme ti ukázat, kým jsi byl..."
„A to jste mi nemohli říct hned?!" vyjekl najednou, když se to dozvěděl. Na chvíli se cítil zrazen, přeci jen všichni věděli, jak toužil zjistit svou minulost! „Proč jste to přede mnou tajili?!" vykřikl znovu v šoku.
„Přesně kvůli téhle reakci. A taky kvůli tomu, že jsi nám už zmoudřel a dostal trochu rozumu. Navíc, předtím jsme si o tobě mysleli, že jsi spíše takový ničema, kterého to ani nezajímá. Přeci jen, Zajdovi si zničil nejedny Velikonoce. Zuběnce si taky párkrát zkřížil cestu a o zledovatělých komínech ani nemluvím." Jack v tu chvíli musel sklapnout a dát Santovi za pravdu. Někdy se k nim opravdu choval nemile a působil jim jenom potíže. Ale od té doby, co měli společného jednoho jediného nepřítele, jim ty naschvály už nedělal.
„Chápu." Přikývl hlavou. „Ale teď... ukázali byste mi, kým jsem doopravdy byl?" a Santa na jeho odpověď s milým úsměvem přikývl.

AmnesiaKde žijí příběhy. Začni objevovat