Rudý princ [Taehyung FF/BTS/Fantasy/CZ] ❤❤❤

Volba

S Lucasem po boku bylo opravdu vše snažší. Nemusela jsem už riskovat žádný život. Vždy totiž přijel na hrady ve jménu svého otce a rozmlouval s lordy. Kdykoliv v debatě o politice lordi pronesli jen náznak odporu k systému rudých, tak mě za nimi přivedl. Tak jsme získali Sfyru, Lithemos nám ale nakloněn moc nebyl. Lord Kang byl velmi sečtělý muž a tak si moc dobře uvědomoval, co by ho stálo zapojit se do něčeho takového. Můžeme být ale rádi za jednu věc, a to je to, že i když jsme si ho nezískali, tak ani ale nepůjde proti nám. Chce zůstat neutrální a v míru. Samotná neutrálnost moc dobrá není, ale jeho slova působila vlídně a laskavě, že jsme si byli oba s Lucasem jistí, že chce jen mír a bezpečí pro svou rodinu. Jeho syn byl ale proti, chtěl se k nám připojit i proti vůli svého otce. Oba jsme ho s Lucasem však zastavili. Nezvládla bych už dalšì život mít na odpovědnost. Bylo by toho příliš. Lucas se mi za ty měsíce stal opravdu skvělou společností. Neustále mi přišel nevyzrálý, ale aspoň mě dokázal rozesmát a mohla jsem spolu s ním denně trénovat. V podstatě už jsou to 4 měsíce, co jsem neposledy viděla Lis a děti. Chybí mi, lhala bych, kdybych tvrdila, že ne. Myslím na ně neustále, stejně jako na Taehyunga.

Jednou jsme projížděli malou vesnicí, když jsme spatřili jak královští vojáci bičují bezbraného mladého muže na pranýři. Nemohla jsem se na to dívat. V noci jsem se, i přes všechny Lucasovi zákazy, připlížila k němu a vysvobodila ho. Vzala jsem ho do našeho tábora, abych se mohla postarat o jeho rány.
Y/N: Jak se jmenuješ?
Zeptala jsem se ho, když jsem ho pokládala na zem v lese. Byli jsme už v Teilaru, naší poslední destinaci. On ke mě zvedl pohled.
???: Ty jsi Y/N, že? Ta zázračná holka, co bojuje za nás šedé. Já jsem Jungkook, Jeon Jungkook.

Usmála jsem se na něj.
Y/N: Zázračná bych si neříkala a ani úplně fyzicky nebojuju. Moc mě ale těší.
Vzala jsem hadru namočenou v bylinkové směsy.
Y/N: Potřebuju aby sis vyhrnul triko.
Jungkook na mě vyvaleně pohlédl.
Jungkook: Cože?
Začala jsem se smát. Byl rudý až za ušima. Bylo to hrozně roztomilé.
Y/N: Chci ti zahojit rány od biče.
Přikývl a sundal si tričko. Měl hodně svalnaté tělo, asi pracoval manuálně a podle zaschlé krve byl šedý, takže buď lovec a nebo dřevorubec. Začala jsem mu vtírat bylinky do ran. Jungkooku stáhl obličej bolestí. Nedokázala jsem se na to dívat.
Y/N: Jungkooku, proč ti to udělali?
Jungkook si povzdechl.
Jungkook: Král Taehyung nařídil, že kdokoliv bude přistižen při pouhých klebetech o tobě, tak bude krutě potrestán.
Zalapala jsem po dechu, to nemyslel vážně. Lidé trpí kvůli mně. Z oka mi ukápla slza, ani jsem si jí nevšimla. Oči mi vzplanuly a i z mé ruky položené na jeho zádech začal vycházet modrý plamen, ale jiný, než jsem byla zvyklá. Tenhle byl tmavší. Jungkook se mi neustále díval do očí.
Jungkook: Takže je to pravda, jsi jiná.
Vytrhlo mě to z tranzu. Má ruka stále hořela, ale nepálila ho, naopak, jeho rány pod ní začaly mizet. Nechápala jsem. Jungkook mi tu ruku chytil.
Jungkook: Už je to dobré, vyléčila si mě. Děkuju ti.
Usmál se na mě. Já byla stále v šoku. Podívala jsem se na své ruce nevěřícně. Tohle jsem neuměla. Co se to děje?
Jungkook: Y/N?
Podívala jsem se na něj a on se zakřenil a lehce zrudl.
Jungkook: Směl bych se k tobě připojit? Jako myslím ke tvému odboji.
Uchechtla jsem se, on se na mě ale podíval výrazem, který mi prozradil, že to myslí vážně.
Y/N: Kookie, jsi dost mladý a já nechci riskovat ničí život.
Ofrkl si.
Jungkook: Co to je za život? Neustálá tyranie a hlad. Nemám už ani rodiče a tak dělám jim poskoka, abych se uživil. Nebaví mě to Y/N. Chci být svobodný a né pořád někomu dělat poskoka jen proto, že nemám jejich krev.
Jeho slova mě zarazila. Pookřála jsem trochu. On věděl jaké to je, být šedý. Přikývla jsem tedy.
Y/N: Tak tedy dobrá, vezmeme tě. Vlastně bych od tebe něco potřebovala.
Podíval se na mě tázavě.
Jungkook: Co by to bylo?
Předala jsem mu zapečetěnou obálku.
Y/N: Toto dovezeš do Pharmisu lordu Jungovi a jeho synovi. Vyřiď jim, že má cesta je téměř u konce. Vezmeš si mého koně a pojedeš.
Přikývl.
Y/N: Tak běž.

Jungkook odjel s mým koněm, Lucasovi se ten nápad vůbec nezamlouval, ale na to nebyl čas. Museli jsme za lordem Parkem, naší poslední zastávkou.
Lucas byl u lorda 2 dny před tím, než se od něho dozvěděl informaci, že je nám lord nakloněn. Byl to pokyn pro mě se tam v noci dostat. Opět jsem vlétla do otevřeného okna. I když tentokrát byli i on i jeho děti v hlavním sále. Pomalu jsem se tam blížila, Lucase jsem mezitím poslala pryč. Nechtěla jsem ho do těchto debat zapojovat a zároveň jsem na něj nechtěla přivádět pozornost. Slíbila jsem, že ho budu chránit a svůj slib hodlám dodržet. Procházela jsem prostornou chodbou. Moje podpatky klapaly na zemi. Vstoupila jsem do největšího sálu. Slušně jsem se uklonila.
Y/N: Lorde Parku.
Lord Park: Slečno Y/N, velice mě těší, že konečně poznávám to zvláštní dívku o které klebetí celý Carlirm.
Y/N: Také mě těšíy lorde. Pokud mě tedy znáte, tak zajisté víte proč jsem tady.
Přikývl.
Lord Park: Vskutku má drahá, jste tady abyste si mě získala na svoji stranu boje, je tomu tak?
Y/N: Né zcela, nechci dělat strany, chci jen dosáhnout spravedlnosti. Snažím se pomáhat a né ničit.
Najednou na mě vykřikl jeho syn.
Jimin: A komu bys jako pomohla zrádkyně. Nejsi nic víc, než prašivá krysa, šedá šmouha, které je potřeba se zbavit.
Lord Park se na něho výhružně podíval.
Lord Park: Jimine!
Okřikl ho.

Jimin: Je to tak otče, vy to sice nevidíte, protože vás očarovala, ale já vidím vše, ji celou a proto jsem udělal, co jsem musel.
Vytřeštila jsem oči.
Lord Park: Jimine co jsi udělal?
Jimin: To, co je správné.
Najednou se za mnou otevřeli dveře a dovnitř vstoupil Taehyung v závěsu s Jungkookem a 2 strážci.

Taehyung: Lorde Parku.
Pokynul mu hlavou a ihned se začal pohledem vpíjet do mých očí. V těch očí nebylo nic víc, než zuřivost, pohrdání a vztek, hodně vzteku. Usmál se jako ďábel se šlehajícími plameny v očích.
Taehyung: Má drahá.
Lehce se uklonil. Z oka mi stekla slza. Co mu to provedli?
Y/N: Taehyungu...
Ten se usmál ještě víc.
Taehyung: Děkuji Jimine.
Najednou jsem cítila zásah elektrického proudu, jak projel mým tělem a já se propadla do temnoty. Nespadla jsem však na zem, ale do něčeho měkkého. Poslední co jsem slyšela, byl on.
Taehyung: Odměna vás nemine lorde Parku, ale teď si odnesu svůj majetek.
Od té chvíle si už nepamatuji vůbec nic.......

BloodyB: Annyong Saramci ❤Jelikož jsem vám chtěla udělat radost, tak jsem napsala Rudého prince dřív, než jsem původně plánovala. Doufám, že budete s tímto dílem spokojení. Také jsem se rozhodla, že Rudého prince udělám na 2 série 😊.

Pro ty, co vědí jen o Rudém princi, tam tohle nenì má jediná FF, tak jestli vás zaujala, tak neváhejte si počíst další 😉