Rudý princ [Taehyung FF/BTS/Fantasy/CZ] ❤❤❤

Princ

Y/N POV:

Probudila jsem se s bolestí hlavy. Posadila jsem se a zjistila, že nejsem ve své posteli.
Y/N: Tohle není můj pokoj.
Začala jsem panikařit, jak jsem se tady ocitla? Kde to vlastně jsem? Nedokázala jsem si vůbec na nic vzpomenout. Začala jsem se rozhlížet kolem a najednou jsem ho viděla. Seděl tam v té kápy, jako předtím. Hlava mě znovu rozbolela a já si začala vzpomínat. Rozšířily se mi zorničky. Podívala jsem se na svoje ruce a zůstala jsem v šoku.
Y/N: Já je zabila. Já je zabila.
Začala jsem se třást. Byla jsem v šoku, když na mě ten zakuklený kluk promluvil.
???: Zabila. Byla to velká podívaná. Kdo by řekl, že špína jako ty něco dokáže.
Cítila jsem jeho úšklebek pod tou kapucí, ale do obličeje jsem mu neviděla a podle jeho tónu je barevňák, bezvadný.
Podívala jsem se na něj víc zkoumavě.
Y/N: Kdyby mě pomohl, tak bych třeba ani nemusela být tady. Jseš jasně barevnej, tak proč jsi nic neudělal? Jen proto, že jsem šedá? Tak proč si mě tam nenechal? Hmm?
Kašlu na to, že je barevnej, měl něco dělat. Minimálně mě tam mohl nechat. Ani jsem si moc neuvědomovala, že by mi mohl ublížit. Bylo mi to jedno.
???: Máš docela kuráž, zlatíčko, ale ty nemáš ani tušení s kým si zahráváš.
Jeho hluboký hlas zněl děsivě a zároveň tak... ne, to si nesmím říkat. Je to hajzl, musím si to připomínat.
Y/N: Tak proč se mi neukážeš, ať vím s kým mám tu čest.
Posměšně jsem se mu uklonila a vstala jsem z postele. Teď jsem stála přímo naproti němu a dívala se na něj. Jeho ruce jako by váhaly, jestli mi to tajemství chcou prozradit a nebo ne. Nakonec se napřímil a zadíval se mi přímo do očí. Sundal si kápi. Měl na sobě masku, krásnou masku a děsivou. Jeho rudé vlasy doslova žhnuly.

To není možné, on je rudý. On je z královské rodiny. Zůstala jsem v šoku a ještě větší šok přišel, když si sundal tu masku.

Jediné, co mi běželo hlavou, bylo slovo sakra. On byl nefalšovaný Kim. Kim Taehyung. 3. v pořadí na trůn. Jeden z nejkrutějších lidi na Colrirmu. Celou zemí o něm kolovalo tolik zvěstí, ale ani jedna nebyla dobrá. Pokud teda nepočítáte vzdychající děvčata nad jeho vzhledem. Nikdy jsem to nechápala. Teď jsem ale věděla, že tohle je můj konec.
Začal se smát, zněl jako šílenec. S každým krokem se ke mě přibližoval, začala jsem couvat. Nespouštěl ze mě oči. Nakonec jsem narazila do stěny. On mě zaklínil svými rameny a kolem mě dal své ruce.
Taehyung: Tak už víš, proč bys mě neměla pokoušet?
Ušklíbl se. Jenže to bych nebyla já, abych si uměla držet jazyk za zuby.
Y/N: Vážně? Já to vím? Nevšimla jsem si, Taehyungu.
Schválně jsem jeho jméno protáhla abych viděla, jak začne běsnit. Měla jsem pravdu. Jeho oči zaplanuly rudou barvou. Tak přece jen nejsou bezmocní rudí. Přiblížil se ještě víc. Chtěla jsem ho rukou zastavit, ale on mi ji vzal a přimáčkl ji silou na zeď. Zavřela jsem oči kvůli náhlé bolesti. Taehyung to celé viděl. Přiblížil svou hlavu k mému uchu a zašeptal.
Teahyung: To, že máš nějaké schopnosti ještě neznamená, že by sis měla vyskakovat. Jako špína ses narodila a špínou zůstaneš. To, že teď žiješ neznamená, že musíš žít za chvíli. Nepokoušej mě, nebo dodělám to, o co se snažili ti dva blbci, které si usmažila.
Začala ve mě vřít krev a opět jsem ucítila ten příval tepla. On se ode mě odtáhl a já se mu zabodla do očí. On se usmál, ale v jeho očích jsem viděla nejistotu. One nevěděl co ode mě čekat.
Taehyung: Myslíš si, že se tě bojím? Že na mě ty tvoje modré plamínky mají vliv? Nenech se vysmát a radši buď poslušná holčička.
Odhodil mě ma zem a odešel z toho pokoje. Když jsem se rozběhla k těm dveřím, tak nešli odemčít. On mě tady zamčel? Porozhlédla jsem se po pokoji. Byl moc hezký a za jiných okolností by se mi velmi líbil, ale tohle nebyl pokoj, to bylo moje vězení.