Rudý princ [Taehyung FF/BTS/Fantasy/CZ] ❤❤❤

Jednoho dne

Porbudila jsem se ráno před svítáním. Otec měl dnes namířeno na trh a tak veškerý lov byl na mně. Potichu jsem se přikradla do kuchyně, vzala si něco k jídlu, přehodila přes sebe svůj tmavě zelený plášť, skryla své zbraně a vyrazila. Nohy mě nesly dál a dál až za vesnici, když se začalo slunce vyhoupávat na obzoru. Vyšla jsem na kopec a sledovala, jak jeho paprsky začínají prohřívat mou kůži. Byla půlka září, takže paprsky byly ještě dost hřejivé, ale listy na stromech už žloutly a rána byla chladná. Posadila jsem se tedy na trávu a něco málo snědla. Potřebovala jsem energii na zbytek dne. Kousek od sebe, na začátku lesa, se nacházelo malé borůvčí a tak jsem si pár borůvek nasbírala na celý den. Les byl plný života, ptáci švitořili v korunách stromů, sem tam zachrastilo křoví od malé zvěře a z dálky se ozývalo zurčení potůčků táhnoucích se k Luně. Čím hlouběji jsem šla, tím víc jsem se cítila svobodná. Nakonec jsem došla ke své oblíbené mýtině a čekala. Zanedlouho se o kousek dál objevil zajíc. Neváhala jsem ani vteřinu a vystřelila na svůj 1.úlovek dne. Jakmile jsem ho k sobě přinesla, tak jsem opět začala číhat na další zvěř. Celý den probíhal jako vždycky, ulovila jsem pár zajíců a dva velké ptáky a mohla se tedy vydat domů je očistit. Když jsem procházela kolem malého potůčku, tak jsem zaslechla kroky. Otočila jsem se tedy tím směrem, ale nikde nikdo. Bylo to divné. Celou cestu domů jsem cítila, jako by mě někdo sledoval. Napjatost mě opustila jakmile jsem vkročila na zahradu u našeho domu. Zvěřinu jsem očistila a donesla ji do domu. Kor za mnou hned přiběhl a díval se, co jsem dnes přinesla. Matka mi maso vzala z rukou a šla ho nachystat na trh. Jakmile jsem si umyla ruce, tak jsem Kora zvedla ze země do náruče.
Y/N: Kde je Euhn, Kore?
Pousmála jsem se na něj. Můj úsměv mi oplatil a svou malou ručičkou mi ukazoval směr, kudy jsem se měla vydat. Jakmile jsem vkročila do jejich pokoje, tak jsem spatřila Euhn, jak sedí na zemi a něco si kreslí.
Euhn: Unnie... heje,heje
Zběsile pobíhla a mávala mi svou kresbou před obličejem. Položila jsem tedy Kora na zem a vzala do ruk Euhninu kresbu.
Y/N: Euhn, to je moc hezké, kdo to je?
Euhn se usmála.
Euhn: Unnie a KoKo...
KoKo, její přezdívka pro Kora. Říkala mu tak od mala, bylo to dokonce její 1.slovo. Byli nerozlučitelní. Doufala jsem, že až jednou vyrostou, tak si povedou lépe, než já.
Y/N: Je moc krásná Euhn-shi
Usmála jsem se na ni ještě víc. Matka nás pak zavolala k večeři. Pomohla jsem dvojčatům do kuchyně a nachystala na stůl. Hlad jsem sama moc neměla, ale i tak jsem kvůli nim zůstávala při stole.
Otec Y/N: Dnes si měla dobrý úlovek. Bude se dobře prodávat. Barevní mají zajíce rádi.
Jen jsem přikyvovala, nepotřebovala jsem vědět, co oni mají a nebo nemají rádi. Nezajímalo mě to. Otec se ale znovu ozval.
Otec Y/N: Y/N, potřeboval bych, abys zítra místo mě a tvojí matky šla prodávat na trh. Musíme jet do Talassatu pro potřebné věci k živobytí. Myslíš, že bys to zvládla?
To mě zarazilo. Jedna věc byla běhat po lese, lovit a hlídat sourozence, ale druhá byla prodávat na trhu. Nikdy jsem to nedělala. Matku i otce jsem tam viděla, ale nikdy jsem si to sama nezkusila.
Y/N matka: Zlato opravdu vím, že to zvládneš, jen zítra. Jeden den. Nic těžkého.
Vřele se na mě usmála. Přikývla jsem. Matce jsem nikdy nezvládala odporovat a aspoň uvidím, jak se trh změnil od doby, co jsem tam nebyla.
Po večeři jsem pomohla sklidit ze stolu a uložila dvojčata do postele. Sama jsem si vzala knihu, kterou mi Lisa půjčila ze svojí malé knihovničky u nich v domě, a položila jsem se na svou postel. Byla to kniha o historii Carlirmu. Četla jsem ji už asi po desáté, ale nikdy jsem nepřestával objevovat nové věci. Chtěla jsem znát Carlirm tak dobře, jako nikdo jiný. Už jen z mé touhy odtud utéct. Najít skulinku na mapách a prchnout pryč. Jakmile ustal veškerý šramot a celý dům we propadl do hrobového ticha, uznala jsem, že je čas jít. Potajmu jsem se přikradla ke svým botám a plášti, vzala si své dýky, knihu a zápisníky a vyrazila ven. Jakmile jsem došla ke stanovenému místu, sedla jsem si na zem. Vyčkávala jsem, když se z druhé strany lesa ozvaly kroky. Ihned jsem vstala a šla jim vstříc.
Y/N: Co ti tak trvalo Liso? Dělo se doma něco?
Lisa pod zvukem mého hlasu nadskočila.
Lisa: Y/N, propána krále, ty mě umíš vyděsit. Proč musíš být vždy tak tichá?

S posledními slovy mě objala. Úsměv měla rozlitý po celé tváři.
Y/N: Riziko povolání Lis. Mám pro tebe tu knihu a sešity a taky jsem ti chtěla něco říct.
Lisa se odtáhla a zadívala se mi do očí. Byla vždy tak starostlivá až mě to někdy vytáčelo.
Lisa: Co se děje? Neříkej, že se stěhujete?
Vyštěkla na mě s perfektně zahraným úlekem.
Y/N: Klid, nestěhujeme, jen budu zítra prodávat na trhu já a jelikož vím, jaká jsi, tak nechci, aby ses ke mě chovala mile. Víš přeci proč. Měla bys z toho jinak problémy.
Podívala se na mě s lítostí vepsanou v očích.
Lisa: Y/N, víš přeci, že je mi jedno, co si o mě oni myslí. Obě víme, že mezi ně patřím jen barvou krve, ale dobře, udělám to.
Usmála jsem se na ni a poplácala ji po hlavě.
Y/N: Tak je hodná.
To jsme se začaly smát obě. Celou dobu jsme si povídaly a čas utíkal, nakonec jsme se musely rozloučit a jít každá ke svému domu. S přáním dobré noci a příslibem sestkání se další noc. Ještě chvilku potom, co Lisa odešla, jsem seděla na hranici lesa a pozorovala hvězdy nad sebou. Milovala jsem je, stejně jako měsíc. Vzhlížela jsem k nim. Za krátkou chvíli se mi začala noční vlezlá zima přikrádat pod můj plášť a tak jsem běžela zpět domů. S lehkou hlavou jsem ulehla a nechala své myšlenky výřit.
Y/N POV: Zítra ten trh zvládnu a zanedlouho odtud odejdeme. Musíme.
S tím jsem usnula....

BloodyB: Další díl mé nové Fanfikce Rudý Princ. Dost jsem se inspirovala v knížkách, které miluji, abych vytvořila tento příběh. Taky jsem moc vděčná za super podporu mojí sestřeničky adelatoiflova, která je mou neustálou motivací a inspirací chtít víc.
Purple you 💜💜💜