Katovy příběhy

Prolog - Slovo kata

Vítám vás. Jsem kat. Moje jméno není důležité. Nikdo se mě na něj nikdy neptal. Jsem jen služebník. Temná postava bez tváře. Pouze vykonávám rozkazy svých krvechtivých pánů.

Ale o mně to není. O mně to nikdy nebylo. A navíc, můj příběh ještě není dopsán. Nejlepší příběhy jsou ty dokončené. Dopsané. Hotové. Některé jsem dokončil já. Ano, zabil jsem mnoho lidí. Ale nejsem vrah. Alespoň o sobě tak nepřemýšlím. Jsem spíš doručovatel. Ti mocní mi dají člověka. Já ho jen doručím do chladné, avšak spravedlivé, náruče Smrti. Ona v nich nevidí rozdíl. Ani já ne. Chudí, bohatí, moudří, hloupí, vyděšení či smíření; všem v těle proudí ta samá rudá krev a všichni se na provaze houpou stejně. Všichni jsou to jen lidé.

Za tu dobu prošlo mýma špinavýma rukama mnoho lidí. Mnoho příběhů. Mnoho doručených duší. Ale kdo ví? Třeba jsem vykoupení. Cesta z tohoto krutého světa.

To je otázka, kterou se lidé snaží vyřešit snad tak dlouho, jako vymýšlí, žijí a předávají příběhy. Odpověď zná snad jen můj adresát. Ale většinu času se tím nezabývám. Jsem mnoho věcí. Ale nejsem filozof. A také nejsem krutý. Pouze dobře plním svou práci.

Mnozí mě nenávidí. Nechávám je. Hádám, že to je tak nějak riziko povolání. S některými se dokonce později setkám na pódiu. I jejich příběhy znám. Znám všechny příběhy, které jsem zakončil. Jako nehybná temná tečka s rudou kápí.

Nemohu říct, že jsou to všechno bez výjimky příběhy zločinců. Nemohu říct, že všechny duše, které jsem doručil, byly zlé. Vlastně byste některé z těch, o nichž vám chci vyprávět, na popravišti ani nečekali. Ale nakonec – kdo jsem já, abych to posoudil? Nikdo. Jsem služebník, doručovatel.

Možná někdy doručím i vaši duši. Zajímalo by mě, zda budete křičet. Vždycky mě to zajímá. Každý je jiný.

Ty roky mi přinesly jen jedno. Slova. Ne smrt, ne žal, ne zatracení. Byla to slova. Ať už to byla slova poslední, či jiná, skončila u mě. Všechna slova, všechny příběhy těch, kteří se se mnou setkali na jevišti hrůzné hry a znovu nesešli dolů. Ach ano. Tolik slov. Zbydou tady, když nic jiného ne. Tady jsou.