Hadí krev ✔

83. Lapkové

Fascinovaně jsem hleděla na malou větývku, která symbolizovala tvorečka zatím bezpečně skrytého v mém břiše. Nemohla jsem si pomoci, rodokmeny čistokrevných rodů a samotná jejich historie mě zajímala čím dál tím více, nejspíše na to měl dopad čas, který jsem trávila na Malfoy Manoru.

Zlehka jsem pohladila ohořelou větev, na níž visela zničená miniatura portrétu mé matky. Samozřejmě, že jí starý Abraxas Malfoy vydědil, jakmile zrušila své vlastní zásnuby a utekla s dítětem jiného muže. ,,Jsem matce hodně podobná?"

,,Jako kdyby jsi jí z oka vypadla," odpověděl mi Lucius, který měl na starosti rodokmen střežit, proto mě k němu také zavedl.

Zaklapla jsem ohromnou knihu a nechala stopy mé rodiny zmizet. ,,Nemyslela jsem vzhledově, spíše chováním."

,,Zdědila jsi její ostrý jazyk, jen co je pravda," uznal krutě Lucius, protože jsem onen jazyk používala výhradně proti němu. Jakože jsem na něj byla drzá. Žádné dvojsmysly. ,,Také tu tvou dobrostdečnost a lásku k podivným tvorům a problémům."

,,To se dá zdědit?" pozvedla jsem obočí.

,,To už mě nezajímá, prostě jsi to zdědila a hotovo," odfrkl si Lucius. ,,Zbytek máš po svém otci, ten jeho sarkasmus a zničující nenávist nejde přehlédnout."

Protočila jsem očima. ,,Možná by jste tu nenávist nikdo z vás nemuseli zažít, kdyby jste se přestali chovat jako namachrovaní kreténi a uznali, že Pán Zla je jenom beznosý hovado, co už od malička chce být princeznou světa. Copak nemůžete pochopit, že to nikdy nevyjde? Hádám, že vás Grindelwald nebo Hitler nic nenaučili, chtěli to samé a teď jsou oba dva pod hlínou."

,,Kroť se trochu s těmi odvážnými názory," zasyčel Lucius a překryl mi automaticky ústa dlaní. Poté zašeptal: ,,Tohle byla třeba nefalšovaná Cassiopeia."

,,Jsem si toho vědoma," ušklíbla jsem se a pohodila svými vlasy. Dracova přítomnost plná egiosmu už mi očividně vlezla pod kůži.

Lucius už byl připravený mi peprně odpovědět, ale v tom se rozrazili dveře a v nich stál Rabastan. Už od toho osundého okamžiku na svatého Valentýna vypadal naprosto příšerně. Černé vlasy mu prožraly šedé prameny a pod očima se vytvořily pytle únavy, nejspíše málo spal. Ani jsem se mu nedivila, i přes mé protesty ho Draco mučil celé hodiny.

Nelitovala jsem ho, zasloužil si to.

,,Lapkové," vydechl udýchaně a nevěnoval mi jediný pohled. Cítila jsem, jak se vedle mě můj tchán napnul. ,,Mají Grangerovou, Weasleyho a tvrdí, že i Harryho Pottera."

Srdce se mi zastavilo, ale vzápětí jsem uháněla po boku obou čarodějů do přijímacího salónu.

Tam mé srdce vynechalo úder podruhé.

Ačkoliv byl Harryho obličej oteklý a špinavý, stačil mi jeden jediný pohled na ty smaragdově zelené oči. ,,Co tu chcete?" vydechla jsem a přistoupila blíže k Dracovi, zatímco jsem si prohlížela obličeje svých dlouho nezvěstných přátel.

Draco semnou propletl prsty, oba dva jsme všechny tři moc dobře poznali, Hermiona byla stále stejně krásná a Ron byl pořád ten vysoký zrzek s otráveným obličejem. Nad jeho prsty propletenými s Hermioninými jsem postával obočí. Posledním zajatcem, který skončil neblahostí osudu jako kořist lapků byl Dean, čokoladový nebelvír.

,,Říkají, že mají Pottera," pronesla Narcissa ledově. ,,Pojď sem, Draco."

Vydala jsem se se svým manželem k tomu znetvořenému chlapci, který dlouho vlastnil klíč od mého srdce. Nevěřila jsem tomu, že by Draco prodal jeho život, ale všechno bylo možné, obzvláště teď, kdy byl posedlý mou ochranou.

Jen co jsme k němu došli, uhnul pohledem, ve snaze skrýt před námi svou pravou tvář.

,,Tak co, Draco?" naléhal Lucius. ,,Je to on? Je to Harry Potter?"

,,Nevím," kuňkl Draco a odvrátil od Harryho pohled, ačkoliv si byl na sto procent jistý, že před ním zlomeně klečí Chlapec, který přežil. ,,Nejsem si jistý."

Za tu dobu, co jsem žila s Dracem pod jednou střechou jsem si byla jistá, pro jakou stranu jeho srdce bije. Ačkoliv se stále přikláněl k Voldemortově ideologii, že mudlové a mudlovští šmejdi jsou spodina kouzelnické společnosti, přál si že všeho nejvíce konec války a utlačování a to mu mohla přinést pouze strana dobra. Bylo na něm vidět, jak moc se bojí, že jeho lež někdo odhalí, stejně jako se bál přiznat pravdu, protože by tím zpečetil osud nás všech, poslal Harryho na smrt a pomohl Voldemortovi k vítěnzství. Na druhou stranu by ale rodu Malfoyových bylo odpuštěno, že Lucius tehdy na Ministerstvu kouzel zničil věštbu vypovídající o tajemství pouta, které mezi sebou Harry s Voldemortem chtě nechtě mají.

,,Jestli Pottera nepozná vás syn, pane Malfoy, tak nechte mluvit tu krasotinku," nechal se slyšet Šedohřbet, držící u Hermionina krku stále svou kouzelnou hůlku. ,,Lezla Potterovi do postele přece celej rok, bude moc dobře vědět, jestli je to on."

,,Sklapni, Fenrire," zavrčela jsem na vlkodlaka, ale Narcissin zoufalý pohled mě donutil udělat ke svému bývalému příteli další krok.

Sice šeptala, ale její slova mě bodala do srdce. ,,Pamatuj, že pokud to budeme my, kdo Pottera předá Pánovi, zla, bude nám odpuštěno."

Věděla jsem to. Chtěla jsem jim pomoci. Ale osud Harryho Pottera byl nyní v mých rukou. Vzala jsem jeho tvář do dlaní a přinutila ho se na mě podívat. ,,Neboj se," zašeptala jsem, zatímco mi vyděšeně funěl do tváře. Nemusela jsem se na Draca ani otáčet, abych věděla, že právě svírá ruce v pěsti.

Lucius mi netrpělivě sevřel rameno, až to zabolelo. I on chtěl být konečně odproštěn od všech těch úkolů, které za trest dostával. ,,Podívej se pořádně, tohle vypadá jako jeho jizva, táhne se mu přes ten otok na čele."

,,Harry není jediný člověk na světě, co má na obličeji jizvu, Luciusi," zavrčela jsem a setřásla jeho dlaň ze svého dosahu.

,,Musíme si být stoprocentně jistí, že je to Potter, než zavoláme Pána Zla, Luciusi," varovala svého manžela Narcissa.

,,Je to Potter," stál si za svým Lucius.

V tu chvíli jsem sevřela Harrymu třesoucí se ruku. ,,Není," pronesla jsem odhodlaně. ,,Tenhle chudák je možná Harrymu podobný, ale kdyby to byl on, poznala bych ho už při vstupu do místnosti. Jak jsi totiž sám říkal, Šedohřbete," otočila jsem se pohrdavě opět na vlkodlaka, ,,lezla jsem mu do postele skoro celý rok."

,,Jenže co tahle mudlovská šmejdka?" nenechal se připravit o odměnu Fenrir. Protlačil se s Hermionou dopředu tak, aby na ní jasně dopadlo světlo.

,,Počkat!" vykřikla Narcissa. ,,Draco, není tohle ta Grangerová?"

,,Nevím.. možná."

,,V tom případě je tohle ten Weasleyovic kluk!" přidal se Lucius s pohledem upřeným na Rona.

Poté se ale ozval ženský hlas, po jehož promluvení bylo všem z nás jasné, že jsme v hajzlu. ,,Co se to tady děje, Cissy?"

To byla Bellatrix Lastrangeová a oči se jí při pohledu na skupinku zajatců rozšířily poznáním.

~

Příběh za pár kapitol skončím, budete chtít po epilogu sepsat zajímavosti k příběhu?

- Jamie