Hadí krev ✔

20. Návrat Pána Zla

,,Třetí úkol je zahájen a my přejeme mnoho štěstí šampiónům, na cestě bludištěm," rozléhal se bradavickými pozemky hlas Luda Pytlouna, když se čtveřice šampiónů, jež zápasili v Turnaji tří kouzelníků, stratila mezi větvemi labyrintu, tvořeného z živých keřů.

,,Co myslíte, že je tam čeká?" Vyslovil nahlas Ron otázku, která se hlavou honila nejspíše všem přítomným, jejichž povzbudivé písně a pokřiky ustaly, jakmile od chvíle kdy šampióni zmizeli v zeleni, uběhlo pár minut. Každým studentem musel probíhat chlad a jediný způsob, jak si zkrátit čekání na návrat soutěžících, bylo zapříst rozhovor s ostatními. Proto se z každého koutu ozývalo vzrušené šepotání.

,,Nejspíše děsivé stvůry, které si netroufl přivést ani Hagrid. Nebo někteří z jeho roztomilých mazlíčků, jako třaskavý skvorejši, potom mozkomorové, bubáci, sfingy a pavouci," promluvila jsem k Ronovi s úšklebkem přidaným k poslednímu slovu a sledovala jsem, jak po jeho těle přeběhla husina.

,,Nedělej si z toho legraci, jen si představ, jak na tebe zírá osm velkých očí a dotýká se tě nejméně sto hubených, vysokých a chlupatých nohou! Komu by to nenahnalo strach?" Mluvil zastrašeně Ron a já jen nečinně přihlížela, když zpoza jeho ramene vykoukl Fred s Lydií a oba ho hbyně uchopili za ramena, s hlasitým: ,,Baf!"

Nejmladší syn Weasleyových sebou trhl a přerývaně se nadechl, jako kdyby očekával, že se otočí a spatří akromantuli. Když se však otočil, jeho výraz nabral na naštvaných odstínech. ,,Přestaňte si ze mě dělat legraci!"

Jeho tón ve mně však vyvolal jen další salvu smíchu. ,,Nebo co uděláš?" Poškádlila jsem ho.

,,Pozvu do našeho přátelského kruhu Zmijozelského prince, který tě pozoruje už hodnou dobu z tribuny naproti nám, ó zmijozelská princezno," oplatil mi a kousavý tón jeho hlasu mě donutil se otočit směrem, který mi popisoval.

,,Nevím jistě, jestli by se sem po dnešní noci odvážil," ušklíbla jsem se a provokativně jsem na chlapce, o němž jsme hovořili, zamávala.

,,Ty jsi s ním strávila noc?" Vykulil na mě Ron svá kukadla.

,,Zase?" Přidal se Fred do debaty.

,,Co takhle ji jednou strávit semnou?"

,,Georgi!" Okřikla jednoho z dvojčat Hermiona. ,,Annya přeci chodí s Harrym a s Malfoyem nikdy nestrávila noc v posteli, jak si všich-" rázem ji však přerušila obrovská rána a výkřiky, následované pláčem.

Všichni co stáli přede mnou se postavili na nohy a zabránili mi tak ve výhledu. Začala jsem se probojovávat na místo, odkud bych mohla zjistit co studenty a profesory tak zaskočilo a donutilo je se bát.

Odevšad se ozývaly výkřiky.

,,Voldemort se vrátil!" Hlásal jeden, doprovázený Harryho vzlykem. Byl to právě on, koho jsem zahlédla v mezeře mezi hlavami klečet u mrtvolných nohou.

•••

Procházela jsem otcovým kabinetem sem a tam, stále dokola. Když odcházel s Veritasérem v ruce, nařídil mi držet se s hůlkou v pohotovosti u stěn, za jeho katedrou.

Náhle se však místností rozlehla ohlušující rána, když někdo nebo něco narazilo do tvrdých dveří, pod nimiž se mihaly stíny, které vytvářelo jasné světlo pochodní. Další rána.

Bum. Bum. Bum.

Jako kdyby se do kabinetu dobýval mohutný tvor, nebo skupina lidí. Náhle se dveře rozrazily a já jejich směrem vyslala kletbu, míříc ze špičky mé hůlky. ,,Expelliarmus," vykřikla jsem.

Malfoy, jehož kouzlo zasáhlo odletěl pod tlakem kouzelného paprsku zpět na chodbu a narazil do protější stěny.

,,Malfoyi, co tu děláš?" Osočila jsem se na něj a vytáhla ho na nohy. Poté jsem mu pomohla přejít do kabinetu a dveře od něj jsem znovu uzamkla.

,,Snažím se tě zachránit," odpověděl a se zasyčením si stiskl pohmožděné rameno.

,,Před čím?"

,,Myslel jsem, že svému klukovi důvěřuješ," ušklíbl se, ale po spatření mého výrazu pokračoval. ,,Pán Zla se vrátil a my jsme v nebezpečí více, než kdokoli jiný, krom Pottera, samozřejmě. Naši otcové bývali Smrtijedé, což nás přivádí jako jejich potomky do nebezpečí tak velkého, jaké si neumíš ani představit. Pán Zla nás bude chtít do svých řad. Severus mi udělil pokyny, podle kterých by jsi se měla dostat do bezpečí," nepřestával mě udivovat a vytáhl ze své kapsy malé kapesní hodinky. ,,Tohle přenášeslo tě přesně za sedm minut přenese do bezpečí. Zůstaň na místě, dokud se za tebou nepřemístí tvůj otec, musel zařídit jisté věci."

Natáhla jsem dlaň, abych uchopila kapesní hodinky, ale rázem se ocitly dál než původně byly. Zmateně jsem pohlédla na blonďáka, jehož pohled byl až děsivě soustředěný mým směrem. ,,Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor, Annyo," řekl beze stopy kyselosti, která byla jeho zvykem.

Naprosto šokována jeho chováním a strachem v očích jsem udělala krok a natiskla se svým tělem na jeho, abych dosáhla na kapesní hodinky. Cítila jsem jeho dech na své lícní kosti, když jsem se stahovala zpět, s hodinkami v ruce.

,,Slibuji, Malfoyi," upokojila jsem ho a doufala, že ho tím přiměji k tomu, aby na mě přestal vrhat ten zvláštní pohled, násdovaný jemným pousmátím, když vzal mou tvář do jedné dlaně.

,,To jsem rád," zašeptal do jemného polibku, když spojil naše rty a následně se odpojil, dřívě než jsem mohla cokoli udělat, aby mě pohltila magie a já se s píchnutím v pupíku přemístila pryč.

~

Napadá někoho, kam se Annya vydá, aby unikla spárům Pána Zla?

Koukám, že Drannya se začíná pořádně rozjíždět a Harry pomalu mizí z kapitol čím dál tím více🤔 Snad se ještě vrátí!⚘

Veselé Vánoce!🎄

-Jamie