Say It ~

~First~

Nervózně sedíc v autě, si okusuji vnitřní stranu úst a také nehty či kůžičku okolo nich.
Pás, který mě chránil před tím, aby se mi něco nestalo při nehodě, jsem trošku povolila, abych mohla lépe dýchat.

Upřímně..teď se cítím hrozně. Už půl hodiny sedím v autě s tímto pocitem.
Dnes je to poprvé, co mě můj bratr seznamuje s jeho kamarády. Sama si nejsem moc blízká s bratrem, protože jsem adoptovaná a bývala jsem ráda sama.
Bývala jsem dítě, co bylo uzavřené do sebe a nemělo rádo společnost.
Bratr se snažil se semnou sblížit či aspoň promluvit.
Já s ním málokdy prohodila nějaké slovo, ale maximálně na dvě minuty.

Jsem o sedm let mladší, takže jsme ani neměli moc možností, jak se poznat.
On byl ve škole a já sama doma s chůvou.
On šel na střední a já byla teprve ve třetí třídě.
Jemu se naskytla možnost stát se hvězdou, takže doma nebýval ještě častěji. Má šest kamarádu, se kterými momentálně bydlí a jak jsem zjistila, tak jsem jediný sourozenec, co je ve skupině..snad chápete..ostatní jsou jedináčci.
Takže nemaj ani tucha o tom, jak jednat s dětmi.
Sice nejsem malé dítě, ale budu tam nejmladší.

Bratr mi řekl, že je tam jeden kluk, co je jen o dva roky starší než já, takže bychom si mohli rozumět.
Nejsem si ale sama jistá, zda to tak bude.
S klukama jsem se nikdy nebavila a taky o to nemám ani moc zájem.
Ve škole jsem se bavila jen s jednou dívkou, která je moje nejlepší kamarádka a ta mě po roce seznámila i s jejími kamarádkami, které mě tak trošku zkazily.
Jsem za to ráda, protože jsem byla až moc slušná, dokud mě s nimi neseznámila.

,,Jine..mohla bych někdy za kamarády, když jsou ty prázdniny a rodiče teď nebudou vůbec doma. Ptám se, protože za mě teď zodpovídáš ty a nechci ti přizpůsobit nějaký problém, tak se radši zeptám. Kdyby jsi nechtěl, tak-," přemohla jsem se na tuto otázku, která se málem změnila v nesmyslný příběh, kdyby mě nezastavil.

,,Rossie, určitě budeš moct, nedělej z toho takové drama," zasmál se tím jeho divným způsobem a zastavil na cestě, když se na semafoře objevila červená.

,,Promiň, já nezavřu hubu, když jsem nervózní, " zavrtěla jsem hlavou a dala si za ucho pramínek vlasů, co mi zavazel v očích.

,,To je v pohodě, chápu, že jsi nervózní, ale to zvládneš," otočil na mě hlavu s úsměvem na rtech. Abych pravdu řekla, tak úsměv má hezký.

,,No..já..bojím se, že budu něco jako vyvrhel u vás v dormu, protože jsem přeci jiná, než vy..," ano, jsem jiná. Jsem z jiné země, kterou skoro nikdo nezná.
Sama nevím, jak jsem se dostala do Koreje, když jsem byla tak daleko.
Ale nikdo mi to neřekl a já se na to vlastně ani neptala a snad i to vědět nechci.

,,Ale tím pádem jsi přeci výjmečná," tohle se mi na něm hodně líbí. Ví, jak zareagovat na to, když mám blbou náladu nebo jsem celá zmatená, aby ulehčil situaci.

,,Děkuji, jsi hodný," usmála jsem se a koukla mu na tvář. Je hrozně krásný, taky to o sobě dost často říká, a však má pravdu.

,,Já vždycky, " je na sebe hodně hrdý a já se mu ani nedivím. Je to idol několika dívek, je hezký, úspěšný a nic mu nechybí.

,,Uhm," kývla jsem hlavou a vykulila oči, když jsem si všimla, že se už zabočuje k nějakému velkému domu.

Moje smrt se blíží, za pár minut se setkám se všemi kluky a budu jediná holka v tom domě.
Budu mít málo soukromí, nebudu moct dělat to, co normálně doma dělám.
Teď se budu muset snažit se neztrapnit a udělat na ně dobrý dojem.
Prosím, ať to všechno výjde.

Odpoutala jsem se a vyšla z auta ven, vzala si svůj kufr s věcmi a šla za Jinem.
Vešel do domu a já hned za ním.
Vonělo to tady hezky po jídle a já mám docela hlad, takže by bylo fajn, kdybych se hned najedla.