Ko je menší teď! 2 - Falešná láska

zeď

Eren - normálně - píše Katee

Levi - tučně -píše Dee

Někdo tam stál. T-t to je On. Co to dělá? Hráblo mu? Tentokrát je pako on. Na to teď nemám ale čas. On fakt skočil. Magor. Jak já ho nenávidím. Nebo miluju. Já nevím. Skočil jsem za ním. Nesmím vypotřebovat všechen plyn, ale musím ho chytit. Jsme deset metrů nad zemí. Mám ho! Asi už se připravoval na smrt. Co si o sobě vůbec myslí? Mám kvůli němu deprese a on si kvůli tomu jen tak skočí ze zdi. Málem jsme nedoleťeli na zeď, ale s odřenýma ušima jsme to zvládli. Přitiskl jsem ho k sobě teď je můj! Jenom můj. Řekl moje jméno a chystal se něco říct, ale já ho přerušil. ,,Co si o sobě sakra myslíš?" Opět jsem ho umlčel. ,,Jen tak si odejdeš a ještě budeš skákat ze zdí. Jsou tu lidé, kteří tě mají rádi. Bez tebe je lidstvo totálně v hajzlu a ty si tu kvůli nepodstatnýmu klukovi skáčeš ze zdi." Možná jsem moc krutý. ,,J-já nevím, co si mám myslet. Jsi ke mě chladný. Začal si i nadávat. Hrozně si se změnil. Dřív, kdybych na tebe skočil, si se mnou začneš hrát, ale teď po mně házíš myši. " Asi bych měl přestat...Ne! Řeknu mu to všechno. ,,Kolik takových jako já už jsi měl? Kolik hraček? Erwin ti nestačí? " Po poslední větě vypadal zmateně, ale pak se totálně sesypal. Sakra! Jsem blbej. Blbej, blbej blbej! Jak já se nenávidím. Začal jsem brečet s ním. Proč mi tohle dělá? pak si vzal slovo on.

Slyším hlasy. Je tohle nebe? Otevřel jsem oči. Eren. Co ten tady dělá? Počkat... Já žiju? ,,Erene?" Přistáli jsme opět na zdi. Hned na mě začal křičet, jak se říká, páté přes deváté. ,,J-já... " Nenechal mě nic říct a pokračoval dál. ,,Odešel jsem proto, že tě miluju. Nechtěl jsem, abys mě ještě víc nenáviděl. A nejsi nepodstatnej. Ty jsi můj důvod, proč žít a když jsi mě nechal kvůli něčemu, co ti Zeke nekecal, zlomilo mně to." Opět se ujal slova. ,,To jsem se tě lekl a navíc mě štvalo, že jsi pořád se Zekem. A... A.. " Přerušil mě nečekanou otázkou. Tak tohle mu Zeke napovídal? Nezmohl jsem se na slovo. Padl jsem na kolena a nahlas se rozvzlykal. ,,Já nemám nic s Erwinem a ani nic jako, jak ty říkáš, 'hračky' nemám a ani jsem nikdy neměl." Nadechl jsem se, abych mohl pokračovat. ,,K-dy-kdy-b-kdyb j-j-já kdyb-b já já já." Sakra. Musím se trochu vzchopit. ,,Je to moje vina. Všechno. Kdyby mi neujely nervy a nekopl bych do Zekeho, nic by se nemuselo stát." Zvedl jsem usazený pohled k Erenovi. Dýchal jsem zrychleně. Bál jsem se každého dalšího slova, které řekne.

Už dál nemůžu. Sakra já jsem takovej blbec. Já fakt netuším, co si mám myslet. Čin vydá za tisíc slov, jak se říká. Došel jsem na kraj zdi a podíval se dolů. Vykoukl na mě asi sedmi-metrový druh. Kdybych skočil, tak bych mu teoreticky spadl přímo do pusy, ale já to neudělám. Levi tam bezmocně Křičel do prázdna a já tady teoretizuju o blbostech. Rozbrečel jsem ho. Já. Jeho, který nikdy neprojeví emoce, ale díky mě už brečel tolikrát. Jsem zrůda. Sedl jsem si na kraj zdi a díval se na titána podemnou. ,,Víš Levi.." Nemůžu ani mluvit. ,,Já byl hrozně nejistý vším. Kdybys viděl ty zrůdnosti, co Zeke provádí. Já ho musel poslouchat. Nemohl jsem ti nic říct. Vyhrožoval mi. Je to hrozný manipulátor. Vždycky jsem se ho bál. Měl jsem tu možnost zabít ho už tolikrát, ale je to poslední člen mé rodiny, kterého znám. Nemůžu."

Mlčel. Šel až na úplný kraj zdi. Bezmocně jsem k němu natáhl ruku. ,,Erene! Erene, prosím." Došel jsem k němu a posadil se. Začal povídat o Zekem. ,,Jediná?" Přikývl. ,A chtěl bys větší rodinu?" Opět pouze přikývl. ,,Co.. Co kdybych já byl tvoje rodina?" Asi jsem ho překvapil. ,,No myslím to tak že jako... Pokud bys chtěl no... Tak ty... A já bychom jako eh... " Přerušil mě.

Jsem rád, že se uklidnil, protože to uklidnilo i mě. Jestli by to takhle totiž pokrčovalo dál, tak by jsem se nejdřív zhroutil psychicky a pak i ze zdi. Mám to brát jako žádost o ruku? ,,L-levi...určitě mi budeš lepší rodinou, než ten vopičák a já snad tobě také." Zadíval jsem se mu do očí. Tohle už nikdy nechci ztratit. To je jen a jen můj Levi a nikdo mi ho nikdy nevezme. ,,J-jjá se ti moc omlouvám, byl jsem hloupý." Hrozně mě už pálili oči, protože jsem zase brečel. Přisunul jsem se blíž k Levimu, dal mu ruku kolem ramen a začal ho líbat.

Jsem nadšený z toho, že se vše vyřešilo. Zase jsem brečel, ale tentokrát z jiného důvodu. Bylo to štěstí? Nevím nikdy jsem štěstím nebrečel. Každopádně je to úžasný pocit. Posadil jsem se na jeho klín. Ruce jsem omotal kolem jeho krku a nohy kolem pasu. Co si budem, ta výstroj trochu překážela. Ale to je jedno, hlavně, že teď můžu být s ním. S menší námahou se zvedl. Chytil mě pod zadkem a někam šel.

Slyšel jsem koně, spoustu koní. To musí byt Legie. Taky všechno zkazí. Vzal jsem si Leviho a došel na druhý konec zdi. Hange vyleťela za námi nahoru. Při pohledu na nás se začala smát. Občas mě dokáže fakt nehorázně vytočit. Levi se vyvlíkl z mého náručí a hodil po ní vražedný pohled. Poté začal slézat dolů. Přesně jako ovečka jsem udělal to, co on. Nasedli jsme spolu na koně a vyrazili zpátky na základnu.