I am your nutcracker //ChanHun//

•°7°•

,,Princi? Kapitáne?" Ozval se jemný, tichý hlas BaekHyuna.
Otevřel jsem oči, které jsem měl doteď zavřené, jelikož jsem se před chvíli probral, a pootočil hlavu, abych se na Baeka mohl podívat.
V jiném pohybu mi bránily Chanyeolovy paže, které byly obmotané kolem mého těla a jeho hruď nalepená na mých zádech.
,,Dobré ráno." Kňukl tiše. ,,KyungSoo vyslal armádu, aby se zbavila JongDaeho."
,,Už?" Trhl jsem sebou a posadil se.
Vedle mě se ozvalo nespokojené zamručení, jelikož jsem tím probudil i Chanyho.
Byli jsme zde už tři dny... Kyung musel vytvořit vážně obrovskou armádu.
,,Ano." Pokynul hlavou zástupce říše květin a podíval se k oknu.
Zvedl jsem se a rychlým krokem se přesunul k oknu. Když jsem shlédl dolů z věže na most, šla po ní horda cínových vojáků.
,,Musíme je zastavit a varovat JongDaeho."
,,Jak?" Ozval se rozespalý hlas Louskáčka.
,,Nevím..." Podíval jsem se po místnosti a zapřemýšlel se.
Prošel jsem snad celou místnost, než jsem se vydal ještě víš na vrchol věže. Díval jsem se tam okolo a přes zábradlí dolů.
Napadlo mě slanit, když najdeme něco, jako lano a zavážeme ho na jeden ze sloupů, co drží střechu věže, ale ono lano by muselo být vážně dlouhé.
Sešel jsem tedy dolů, kde se Chany už oblékal a zástupci mezi sebou o něčem diskutovali. Vysvětlil jsem jim svůj plán a začali jsme konat. Nejdříve jsme museli sehnat lano, nebo něco hodně dlouhého a pevného. (A ne, Chanyho penis to nebyl) Svázali jsme k sobě všechno, co jsme mohli, od prostěradel po povlaky peřin a společnou pílí vytvořili náhražku lana, jenž jsme hned přivázali na sloup.
,,Půjdeme jen my s Chanyeolem." Oznámím MinSeokovi a Baekovi.
Oba kývnou a já s Chanym se začneme slaňovat kam až "provaz" dosáhl. Končil u jednoho z dolních oken věže. Odrazil jsem se od stěny, zhoupl se a nárazem nohou na sklo jsem ho rozbil. Tak jsme se dostali na točité schodiště. Nečekali jsme a rozeběhli se po něm dolů.
Schovali jsme se za rohem v místnosti s obrovskou bránou vedoucí na nádvoří, strážili tam ale dva vojáci, takže jsme se neměli jak dostat ven, nebo přeběhnout na druhou stranu do místnosti s přístrojem oživující věci.
Chvíli jsme s Chanym debatovali o alternativní cestě, ale vyrušilo nás tiché písknutí. Když jsme se otočili, před námi na zemi stála malá myš. Přesně ta myš, jenž mi ukradla klíč. Vypadala, jako by nám chtěla něco říct.
Chanyeol z toho nebyl moc nadšený a jeho ruka zabloudila k pasu, kde měl šavli. Podíval jsem se na něj a zakroutil hlavou, aby se uklidnil.
Sám jsem se pak sehnul k myšce a snažil se pochopit její máchání rukama.
,,Pomohla bys nám?" Promluvil jsem k ní.
Pokynula několikrát hlavou, jako souhlas.
,,Tak nám ukaž cestu, prosím."
Myš zase přikývla a odběhla. Já jsem jí samozřejmě následoval. Louskáčkovi se to vůbec nelíbilo, ale nic jiného mu nezbylo, než si své nespojené bručení nechat pro sebe a jít za námi.
Myška nás dovedla k otvoru do kanalizace a zastavila se.
Bylo to potřeba otevřít, ale já sám zakovou sílu neměl. Můj pohled tedy padl na Chanyho, který hned pochopil, co je jeho úkolem.
Zhluboka si povzdychl a jedním plynulým pohybem otevřel otvor.
V rychlosti jsem mu dal pusu na tvář a rovnou seskočil dolů. Nebylo to hluboké, takže se mi nic nestalo. Chany šel dovnitř opatrněji a pomaleji, než já.
Myš nečekala a rozeběhla se kanalizací dál, stejně jako já a Chan hned za ní.
Po chvíli strávené v kanalizaci jsme se konečně ocitli venku, kde voda z kanálu tekla dolů do prázdné díry.
Popošli jsme ještě o nějaký kus, abychom viděli na čtvrtou říši a na most, po kterém stále pochodovalo vojsko.
,,Půjdu JongDaemu pomoct, ty zastav výrobu." Promluvil rázně Chan.
Chtěl jsem něco namítat, ale raději jsem jen pokynul hlavou.
,,Dávej na sebe pozor."
,,Neboj se. Přeji ti hodně štěstí."
Přistoupil jsem k němu a políbil ho na rty. Věnoval mi poslední pohlazení po tváři a pohled a rozeběhl se, tentokrát on s myškou na rameni, pryč.
Já shlédl dolů do prázdné jámy a sbíral odvahu. Musel jsem jít k mlýnům, co se otáčely, abych se do oné místnosti zvládl dostat.
Začal jsem tedy sestupovat z kolmé skály. Naštěstí měla několik malých výběžků na každém metru, takže jsem se mohl zachytit pevně. Měl jsem trochu strach, jelikož kdybych spadl, bůh ví, jestli bych to vůbec přežil. Pokud ta bezedná jáma byla opravdu tak bezedná, mohl bych padat klidně i několik dní.
Škrábal jsem se dolů dlouho, než jsem konečně narazil na jeden z mlýnů. Díky tomu, jak obrovský byl, jsem mohl vychytat čas, kdy jsem pod onen mlýn mohl vběhnout. Mezera mezi křídly byla tak akorát, abych se tam vešel. Zapřel jsem se rukama o jedno a nohama o druhé křídlo a začal jsem se točit společně s mlýnem.
Jakmile se mlýn otočil tak, abych byl uvnitř, pustil jsem se a rozhlédl se dokola. Byl jsem v krátké chodbě, kterou když jsem prošel, objevil jsem se přesně tam, kde jsem chtěl být. V místnosti s přístrojem.
Všude chodili vojáci, buď šli do boje, nebo připravovali další, jeden byl u ovládání a vše ovládal.
Tiše jsem se přiblížil a schoval se za jedny z regálů. Musel jsem přemýšlet, jak odlákat jejich pozornost od přístroje.
Všiml jsem si, že v krabicích na regálu, kde jsem byl schovaný nebyli cínoví vojáčci, ale natahovací myšky. Jak příhodné...
Vzal jsem jednu krabici, natáhl jsem všechny myšky a poslal je si běhat. Vojáci si jich hned všimli a začali je nemotorně honit, až to vypadalo vtipně.
Já využil rozruchu a proplížil jsem se k přístroji, přesněji k jeho... Pojistkám? Nebo něco takového. Jako pojistky to ale vůbec nevypadalo. Byl to složitý systém a trvalo mi dlouho, než jsem ho pochopil. Stačil jsem tam změnit pár věcí, než jsem uslyšel JongDaeho a následně i Kyungův hlas... Spíše křik.
Otočil jsem se a viděl, jak Dae bojuje s vojáky a Kyung si jen užívá výhled. Jak jsem se soustředil na přístroj, nevnímal jsem okolí.
Věděl jsem, že by má pomoc Daemu byla k ničemu, neměl jsem nic, čím bych vojáky porazil a navíc jsem měl ještě práci s přístrojem. Měl jsem aspoň více času.