I am your nutcracker //ChanHun//

•°3°•

Pomalu jsem zvedal hlavu do obličeje obrovského monstra z myší.
Ihned jsem vzal nohy na ramena. Běžel jsem rychleji než kdy před tím, ale ať už jsem běžel kamkoliv, monstrum se za mnou vždy dostalo, bylo rychlejší... Mnohem.
Náhle jsem ucítil na tvém těle nepříjemný chlad a srst malých myší tvořících samotné stvoření.
Jeho pařáty mě vyzvedlo do vzduchu a utíkalo se mnou dál. Kolem mého těla pobíhaly myši, všude teď byly myši! Snažil jsem se je ze sebe setřást, ale bylo mi to k ničemu.
,,Kapitáne!" Zařval jsem do lesa, ale pochyboval jsem, že mě uslyšel... Běžel jsem daleko.
Mýlil jsem se, kapitán se u mě a monstra objevil za krátkou dobu.
,,Vydržte, Sehune."
Jakmile jsem uslyšel jeho hlas, byl jsem rád, že tady je, sám jsem se divil, jak moc.
Jeho šavlí několikrát sekl do myší, než se monstrum rozpadlo a já skončil na zemi.
Kapitán na nic nečekal, pomohl mi vstát a držíc mě za ruku se rozeběhl pryč, pravděpodobně ke svému koni. V tomhle jsem už pravdu měl.
U jeho klisny jsme na ni rychle nasedly a cvalem se rozjeli nějakým směrem.
,,Jste v pořádku?" Zeptal se starostlivě.
,,Ano, jsem, děkuji vám."
Musel jsem se usmát, i když to on nemohl vidět, jelikož jeho pohled směřoval na cestu. Usuzoval jsem, že ví, kam jede.
Za nějakou dobu klisna zpomalila a před námi se mezi stromy objevila dlouhá cesta... Spíše rovný kamenný most přes nekonečné hlubokou jámu do které tekla voda z řek z lesa. Cesta končila před branami obrovského barevného paláce, kde stáli dva postarší strážníci co před nás rychle předstoupili. Jeden z nich byl menší a objemnější s šedými vousy a ten druhý byl vysoký, hubený s hnědými vousy.
,,Kdo jste?" Ozval se jako první ten menší.
,,Jsem Kapitán Chanyeol, louskáček. A tohle je princ." Promluvil za nás dva louskáček.
Oba dva vojáci se na sebe podívali a pak si mě sjeli podezíravými pohledy.
,,Říct, že je princ, může každý." Řekl pro změnu ten vyšší a založil si ruce na hrudi.
,,A co kdybych vám řekl, že je to Oh Sehun, syn královny Oh Lisy." Všiml jsem si kapitánovo zvednutého koutku úst.
,,Oh..." Zopakovali skoro na stejně a uklonili se. ,,Odpusťte nám. Ale nejdřív vám budeme muset položit pár otázek." Promluvil vyšší a vytáhl zpod uniformy jakýsi zápisník. ,,Takže... Potýkal jste se s nějakým nebezpečím, třeba myší obludou?"
,,No byl js..." Snažil jsem se něco říct.
,,Výborně. Chováte k myším nějaké sympatie?" Pokračoval.
,,No já..."
,,Dobře a měl jste s nimi v poslední době nějaký kontakt?"
,,Uhm..." Už jsem se ani nesnažil něco říct.
,,Dobře děkujeme, můžete jít dál." Pokusil se o milý úsměv a šel společně s jeho kolegou nám otevřít bránu.
Nechápavě jsem se podíval na Chanyeola, ten jen pokrčil rameny a na tváři mu hrál pobavený úsměv. Zároveň ale pobídl koně a prošel bránou.
Za branou bylo plno zvláštně vypadajících lidí co po nás s louskáčkem zvědavě pokukovali.
U schodů do samotného paláce jsem seskočil z koně a po boku kapitána jsem šel po schodech až do útrob velkolepé stavby.
Louskáček mě dovedl do nejvyššího patra přímo do obrovské místnosti se čtyřmi jakýmisi křesly na kterých seděli zajímavě oblečené bytosti?... No vlastně už neseděli, jelikož se hned po našem příchodu zvedli.
,,Oh~ Ty musíš být Sehun!" Vykřikl jeden z nich, oděný v pastelově růžové...
Asi měl hodně rád růžovou, jelikož nic na sobě jiné barvy neměl. Byl drobné postavy, nejmenší ze všech tady a aspoň o hlavu, nebo dvě menší jak kapitán.
,,No... Ano." Pokynul jsem hlavou.
,,Moc mě těší, jsem KyungSoo, zástupce říše sladkostí. Toto je Xiumin, zástupce říše vloček." Ukázal na může oblečený ve světle modrém oděvu.
Vypadal jako kdyby právě vyšel z ledového jezera, na obleku měl rampouchy a na pár pramenech vlasů sníh.
,,Toto je BaekHyun, zástupce říše květin." Pro změnu ukázala na posledního, na může v obleku zeleném.
Onen oblek byl zdoben všemožnými květy a mechem, podobně, jako jeho malý klobouček, který přede mnou sjal z hlavy, když se ukláněl.
,,Rád vás poznávám." Pouklonil jsem se též a jemně se usmál.
,,Už jsme na tebe čekali, pojď, něco ti ukážu." Natáhl ke mně ruku KyungSoo.
Ruku jsem přijal a muž mě začal táhnout dál od ostatních. Jediný Chanyeol se rychle sebral a doběhl nás. Děkovně jsem se na něj za to usmál, že mě v tom nenechal a následovala dále Kyunga.
Procházeli jsme dlouhou chodbou k závěsům, jenž za sebou ukrývaly o něco menší místnost, než byla tam ta. Uprostřed místnosti bylo podobné křeslo, jako patřilo zástupcům říše, ale bylo bílé, pozlacené a o něco půvabnější.
,,Tady sedávala tvá matka." Oznámil mi Soo a nechal mě vstoupit a trůn si prohlédnout.
Za nedlouho přišli i ostatní zástupci.
,,Pověz, jak se daří královně." Promluvil se štěstím v hlase zástupce říše květů.
,,Oh... Vy to nevíte?" Posmutnil jsem. ,,Má matka... Zemřela."
Ozvalo se hromadné šokující nadechnutí.
,,To... To není možné...." Zděsil se Kyung a já zpozoroval, jak má slzy na krajíčku. ,,To znamená, že tě sem vyslali, abys zachránil naší zemi."
,,Zachránil?" Zase jsem něco asi nepochopil.
,,Pojď za mnou..." S těmito slovy se KyungSoo s dalšími dvěma zástupci rozešel pryč z místnosti zpátky do dlouhé chodby.
Samozřejmě jsem je následoval až do velké místnosti, vypadala jako jeviště v divadle a... Naproti němu velké pódium.
Zástupci si posedali na tři velká sedadla vepředu uprostřed, čtvrté bylo volné a páté uprostřed připadlo mně.
Představení trvalo asi hodinu, do toho mi kecal Kyung a občas něco vysvětlil. Díky tomu jsem ale pochopil, co se tu děje.
Ve zkratce: Má matka díky nějakému přístroji dokázala oživit hračky a vytvořila tento svět, který se rozdělil na čtyři říše. Říše sladkostí, vloček, květů a... Zábavy. Ona čtvrtá říše chtěla ovládnout všechny zbylé, takže ji museli vyhostit a teď připravuje armádu, aby se je pokusila opět získat. Problém je ten, že zbylé tři říše nemají tak velikou armádu, aby se ubránili a přístroj nefunguje.
To poslední jsem se dozvěděl až při cestě právě k již zmíněnému přístroji, kam jsme nakonec i došli.
Další zajímavou informaci, co jsem dostal, bylo to, že nefunguje kvůli tomu, že chybí klíč. Ano... Ten klíč, za kterým jsem se honil, když jsem vstoupil do tohoto světa.
Všechno do sebe najednou zapadlo a já konečně pochopil, proč mě sem strýc poslal, pochopil jsem své poslání.
,,Vydám se do čtvrté říše." Prohlásím nebojácně.
,,Ale tam je to nebezpečné." Ozval se hned Kyung starostlivým hláskem.
,,To už jsem slyšel... Ale já se nebojím. Ten klíč musím získat za každou cenu."
,,Dám ti mé nejlepší vojáky, aby tě chránili."
,,Dobře, děkuji Kyungu." Poděkuji mu a věnuji mu jemný úsměv.
,,Půjdu také, pokud mě tam budete chtít." Ozval se za mnou hlas Louskáčka a já se na něj otočil.
,,Ale samozřejmě, že ano." Také mu věnuji úsměv.
Když bylo rozhodnuto, BaekHyun mě odvedl do mého prozatímního pokoje a tam mi pomohl s oblečením. Dostal jsem stejnou červenou uniformu, jako měli ostatní vojáci. Byl jsem teď jako jeden z nich. Dokonce i šavli jsem dostal, i když jsem ji nikdy nedržel v ruce.