24 perníčků

24. prosince

Na tento den se Marinette těšila celý rok, milovala když je celá rodina pohromadě a všude panuje veselá nálada. Každý rok si už od rána zpívala koledy, tančila po domě se světýlky na krku a smála se, proto jí letošní rok připadal tak zvláštní. Neměla vůbec náladu na to se smát, tančit a už vůbec ne zpívat. Spíš jen mlčky pomáhala v kuchyni a celý den byla uzavřená do sebe.
Dokonce ani štědrovečerní večeře jí nezlepšila náladu, vlastně si to už přála mít za sebou. To ji znepokojilo ještě víc, až si toho všimla její máma.
,,Mari, děje se něco?"
Seděla ve svém pokoji na posteli a koukala do prázdna.
Zavrtěla hlavou, neměla na nikoho náladu, ani na vlastní rodiče, což jen potvrzovalo, že je něco vážně špatně.
,,Já to poznám, beruško. Většinou si celý dny před Vánocema jen zpíváš a tenhle rok nic, u večeře jsi byla úplně mimo sebe, ztracená v myšlenkách, něco není v pořádku a já bych chtěla vědět co to je. Společně bychom to mohly nějak vyřešit. Co říkáš?" Pohladila ji po rameni. Marinette byla jako socha, vůbec nevěděla co má říct.
,,Mami, já nevím. Mám v sobě strašný zmatek."
Její máma si dokázala dát dvě a dvě dohromady.
,,Je to kvůli tomu mladíkovi, viď? Kvůli tomu, který tě pár dní zpátky políbil u nás před domem."
Marinette se na ni překvapeně koukla a celá znachověla.
,,V-vy jste nás viděli?"
Marinettina máma se zasmála a Marinette tomu nemohla uvěřit.
,,No, už to tak bude. Máš s ním nějaké trápení, že?"
Modrovlásce ani nedošlo, že se jí v očích objevily slzy.
,,Mami, ono je to strašně složitý. J-já ani nevím co ti mám říct."
Sabina ji objala, měla pro Mari pochopení, i na byla kdysi poprvé zamilovaná.
,,Zkus od začátku, beruško." Pohladila ji po vlasech a Marinette ji objala. Ani si neuvědomila jak moc tohle objetí potřebovala.
Slova z ní další půl hodiny vycházela sama, nedokázala se zastavit, protože všechno, co říkala, bylo od srdce. Slzy jí u vyprávění tekly po tvářích, ale jí to nevadilo. Všechno citové napětí ze sebe musela dostat.

,,Mami, já vůbec nevím co mám dělat. Myslela jsem si, že ho miluju, ale když jsem ho před pár dny viděla v tý uličce, nějak mě to prostě asi přešlo. Strašně moc to bolí. Jsem zmatená, nevím, co mám dělat."
Svěřila se jí se vším, neměla důvod něco skrývat. Potřebovala podporu, kterou v mámě vždycky našla.
,,Pssst, broučku. Jsi zmatená, možná nevíš co doopravdy cítíš, chápu, že se bojíš si něco přiznat, protože by ti Adrien mohl znovu ublížit, ale když se v tom budeš sama utápět, nepomůže to. Adrien by měl vědět jak ti je, měla by ses mu svěřit  a odpustit. Ano, bude to hodně těžké, ale jeden krok vedle přece nic neznamená. Kolikrát při tebe udělal něco hezkého? Vzal tě třeba na ples, na který jsi tak moc chtěla. Já v něj věřím, věřím, že se v něm skrývá srdce gentlemana. Navíc, jsou Vánoce. Adrien je teď určitě sám ve své vile, jistě by přivítal nějakou společnost. Myslím si, že ty bys měla nejvíc vědět o kouzlu Vánoc, svátky plné klidu a míru, bez nenávisti a hádek. Co tomu říkáš?"
Marinette nevěděla co si o tom má myslet. Chtělo se jí zalézt pod peřinu a nechat své problémy daleko od sebe.
,,Já nevím, mami. Nevím jestli jsem připravená mu odpustit."
Sabina se koukla do jejích důvěřivých očí a pohladila ji po tváři.
,,Marinette, běž za ním ať není sám. To je pěkný skutek, který můžeš udělat, vlastně musíš. Řekni mu všechno co cítíš ať je to sebevíc zmatené, vyslechni si jeho příběh, a pak se rozhoduj moudře. Ale myslím si, že v období Vánoc se dějí zázraky, hmm, co ty na to?"
Šťouchla do ní loktem, Marinette se slabě usmála. Její máma jí dodala naději. Ani pořádně nevěděla v co vlastně doufá, ale přišlo jí to správné. Vyběhla z domu s nezavázanými tkaničkami, rozepnutý kabátem a baretem v ruce. Sice byl Štědrý den, ale ona tušila, kde bude Adrien trávit dnešní večer.

Adrien už nejméně dvě hodiny seděl ve stejné pozici a sledoval hrob své mámy. Nedokázal od něj odtrhnout oči, přitahoval ho nějakou neznámou silou. Rád si namlouval, že je to jeho máma, že cítí její přítomnost. Povudechl si. Seděl na plachtě, byl zabalený do deky a nad sebou měl deštník, protože před deseti minutami začalo pršet. Takový liják už dlouho nezažil.