24 perníčků

20. prosince

,,Jeden dětskej! A jestli do něj zase dáš omylem alkohol, už si mě nepřej. Nezvládnu dalšího rodiče, kterej by si stěžoval."
Promlouvala Adrienovi do duše Marinette mezitím co krájela pomeranče.
Adrien si zpíval svoji verzi Jingle bells, ale jinak všude panovala vánoční atmosféra.

,,Bude to s ovocem nebo medvídky?" Zeptala se malé holčičky, která pod pultem nebyla skoro vidět.
,,Můžu mít oboje?"
Marinette laskavě přikývla a o pár vteřin později jí podala kelímek s horkým dětským punčem. Otočila se zrovna ve chvíli, kdy ji Adrien nápadně sledoval.
,,Copak koukáš? Nemyslíš, že by bylo vhodnější třeba zajít pro další várku punče?"
S úsměvem zavrtěl hlavou.
,,Možná se mi víc líbilo když jsi byla v rozpacích, Marinettinko. Moc si dovoluješ." Jedním krokem překonal vzdálenost mezi nimi a teď se nad ní nakláněl jak vlna tsunami. Musela zaklonit hlavu, aby mu mohla koukat do očí. Začala se červenat a mlčela. Oba si dobře uvědomovali jaký vliv na ni Adrien má.
,,To je lepší. Teď, Když máš nad čím přemýšlet, jdu ti pro ten punč."
Zmizel z její blízkosti takr rychle, jak se objevil.
Nestihla ani zamrkat a byl fuč.

Jak jí řekl, tak udělala. Marinette prostě nedokázala Adriena dostat z hlavy. Včera ji prokoukl a políbil! Ještě teď si ten dotek dokázala vybavit naprosto živě.
Měla by se naučit maskovat své emoce lépe, vadilo jí, že hned zjistil jak na tom je a skutečnost, že ji políbil byla matoucí. Na jednu stranu si chtěla myslet, že k ní cítí něco podobného, ale nějak jí docházelo, že si s ní pouze hraje.
Povzdechla si a raději si připravila další ovoce namáčené ve vodce, pak chytlo takovou dobrou chuť.

Adrien se vrátil za dvacet minut padesátilitrovým hrcem plným punče. Mezitím co si tam pro sebe něco mumlal a nadával, stihla Marinette obsloužit další čtyři lidi a dvě děti.

,,Víš co fakt nechápu?"
Zavrtěla hlavou.
,,Jak to děláš, že ti ty děcka tak důvěřují, vidí tě poprvý v životě a už tě berou jako kamarádku. Nechápu to, když mě vidí nějaký dítě, většinou uteče."
Chytla ho za rameno a usmála se.
,,To ti nevěřím. Stačí se na ty děti usmát a ony vidí, že jsi kámoš."
Pochybovačně zavrtěl hlavou, nevěřil tomu, ale Marinette se rozhodla dokázat, že má pravdu.
,,Tak jo, běž teď chvíli k prodejnímu pultu ty, schválně. Průměrně sem chodí tak tři děti do deseti minut. Vsadím se, že rozhodně neodpuzuješ děti ani nic podobnýho."
Sebevědomě si založila ruce na prsou.
,,Vsadíme? Fajn, když vyhraješ ty, splním ti jedno průměrný přání, Když vyhraju já, tak ho splníš ty mně."
,,Dotaz, co je průměrný přání?"
,,No, letenku do Ameriky ti kupovat nebudu."
Chápavě přikývla a sedla si na židli, aby mohla v klidu pozorovat jak Adrien láká zákazníky.

Následující hodina byla pro Marinette vědomí zajímavá. Nejenže přišlo jen sedm dětí, ale na druhou stranu chodilo více náctiletých dívek, které se po Adrienovi lačně koukaly.
Marinette v rohu skřípala zuby, ale Adrien vždycky pro efekt pohodil zlatými vlasy a zářivě se na všechna děvčata usmíval. Věděla, že to myslí ze srandy, ale nedokázala si pomoct, vadilo jí to.
Na řadu přišlo další dítě, nějaká holčička se zlatými kudrnatými vlasy a bouřkovýma očima.
,,Copak to bude?"
Dívka se nejistě koukla za sebe na nějakého pána, zřejmě tátu.
,,Dáš si dospělácký punč?" Zavrtěla hlavou a znovu se podívala dozadu na svého tátu.
,,Ty nemluvíš?" Snažil se Adrien usmát, ale podle výrazu té blondýnky to nebyl nejhezčí úsměv.
Marinette viděla ty trable a přispěchala Adrienovi na pomoc.
,,Ahoj, ty bys určitě ráda dětský punč." Dívenka přesměrovala své šedé oči na Marinette a přikývla.
,,Dobře, budeš chtít gumové medvídky nebo radši ovoce. Můžeš mít jahůdky, pomeranče, rozinky, co budeš chtít."
Pořád se usmívala a holčička se po chvíli taky usmála.
,,Jahůdky."
,,Skvělá volba! Ty mám taky ráda."
Její úsměv se zvětšoval a když převzala od Marinette kelímek, vesele odběhla k tátovi a ukazovala s úsměvem na Marinette.
Adrien si podrážděně odfrkl, ale pak se pro sebe usmál.
,,Hmm, vypadá to, že jsem vyhrál."
,,Co? To není pravda, nemůžeš soudit podle jedné holčičky."
Adrien si založil ruce na prsou a zaujal postoj, který úplně vyzařoval pojď, jen do mě, zkus se se mnou hádat, ale mě nepřesvědčíš. Marinette si k povzdechla.
,,Ale můžu, oba víme, že mě prostě děti nemaj rády."
,,Fajn, vyhrál jsi. Jaký je tvoje přání?" Protočila oči, už to chtěla mít z krku.
,,Ehmmm, můžu si přát víc přání?"
,,Dobrej pokus."
,,Tak fajn, nechám si ho na později, teď bych jen plácnul nějakou dokonalou blbost."
,,Začínám se bát."
,,Jo, Marinettinko, to se boj." Jeho ďábelský výraz ji děsil.

Okolo čtvrté, Když jim zbývaly jen dvě hodiny do konce dnešního dne, začala na náměstí hrát jakási kapela. Nejdřív to nikoho moc neoslovilo, ale později začali hrát známější písničky a to už se lidé zastavovali a tleskali. Pak začala Marinettina oblíbená písnička There's nothing holdin' me back a to se neudržela a začala vevnitř stánku tancovat. Adrien ji nevěřícně sledoval, nechápal to, ale její ladné pohyby ho fascinovaly.
Tančila do rytmu písničky a přitom stačila udělat čtyři punče. Lidí se smáli, zlepšovala jim náladu. Někteří si s ní plácli a šli dál, Adrien tomu stále nemohl věřit.
Jediné co měl v mysli bylo jak je Marinette úžasná.
,,Ty tančit nebudeš?"
Zavrtěl hlavou až se mu vlasy rozletěly na všechny strany.
,,Ne."
,,Noták, je to sranda."
,,Tančili jsme na plese, nemusíme znova."
Pokročila rameny a otočila se. Písnička skončila a ona začala tleskat.

Tanecni vystuoeni skončilo v šest, Adrien s Marinette šli po náměstí a poslouchali Somewhere over the rainbow. Marinette se nedokázala ubránit a alespoň hopsala do rytmu.
,,Děláš chybu, že netancuješ."
,,Ne díky."

A pak začali hrát Perfect, Marinette začala ječet jak to už delávají fanynky, naštěstí nebyla sama. Adrien měl pocit, že ohluchnul.
,,Adriene, nezatančíme si alespoň teď? Prosím."
Protočil oči a zavrtěl hlavou.

Oba se otočili kolem dokola a nemohli uvěřit svým očím. Každý si našel svoji dvojici. Bylo jedno jestli byli mladí, stáří, děti, dospělí, vysocí, malí. Cizí lidé nacházeli nové přátele, Paříž se pod písničkou Eda Sheerana sjednocovala. Bylo to úžasné sledovat, jakoby se před vámi děl pravý zázrak Vánoc.

Když nějaký kluk zjistil jak Marinette toužebně hledí na všechny ty páry a Adrien se tváří, že by nejradši zmizel. Rozhodl se zkusit své štěstí.
,,Smím prosit, krásná slečno?"
Podívala se na Adriena, který si pro sebe vrčel. Nechtěla ho tu nechať samotného, ale přišlo jí nezdvořilé odmítnout.
,,Ona už tanečníka má." Řekl Adrien tak temně až Marinette naskočila husí kůže. Mladík zvedl ruce v sebeobraně.
,,Wow, klid. V pohodě, já se jen ptal. Přišlo mi divný, že netancujete."
,,Už jsme se chystali." Procedil mezi zuby Adrien.
Vzal Marinette za ruku a odvedl ji jinam.
Jemně ji chytil za bok a začal se pohybovat v pomalém rytmu.
,,Pročpak jsi tak rychle změnil názor?" Ptala se výsměšně Marinette.
,,Hmm. Když jsem viděl, že všichni okolo tančí, zachtělo se mi."
Marinette pokývala hlavou.
,,Takže to nemá vůbec nic společného s tím milým mladíkem a s tím že se mnou chtěl tančit."
,,Rozhodně ne."
Marinette zabořila obličej do jeho ramene a začala se tlumeně smát.
,,Co je tu vtipného?"
,,Vůbec nic."
,,Tak ty se mi budeš smát? No počkej!" Provedl neočekávaný záklon až Marinette vypískla, oba se začali smát.
,,To už nedělej, jinak s tebou už nikdy netančím!" Řekla mezi slzami smíchu Marinette.
,,To říkáš teď."

Zdravím 🙃🎄 dnes celkem brzy, ne?😏🤔👼 no, radši mlčím😅

Ani nemám moc slov, co bych dnes řekla😏😂 to se mi často nestává.
Zapište si tento vzácný moment🤔😘

Btw, taky vám přijde, že mi v mých předchozích příbězích šla lépe psát romantika, že jsem to všechno vždycky nějak lépe rozepsala?🤔🤔 Mně to tak přijde, už jsem si toho všimla i u Podzimní mlhy, ale teď je to ještě víc. Včera mi ani nešla napsat nějaká pořádná líbačka, nějak se mi tam ta romantika poslední dobou nehodí.. co to se mnou je?!😐😐

Blížíme se ke konci, milí zlatí😏😈