2.díl

29 6 0
                                    

Temnota. Všude kolem mě je temno. Cítím chlad, který se mi spolu se strachem vlévá do těla přesně jako v tom snu, ze kterého jsem se ráno probudila. Všude je hrobové ticho, které tomu místu dodává ještě strašidelnější atmosféru. Rozhlížím se kolem a hledám nějaký bod světla, stín, cokoliv co by mi pomohlo se orientovat. Nic. Začínám se strachovat, že ten ranní sen nebyl pouze náhoda. Bože, stává se ze mně blázen! Najednou mě z rozjímání vyruší pohyb v dálce. Zaměřím se na něj pohledem a dám se do kroku. Jsou to skvrny, které se se různě prolínají do všelijakých tvarů. Vztáhnu ruku, abych se jich mohla dotknou, v okamžiku, kdy se moje prsty skoro dotknou nejbližší skvrny, se skvrny rozplynou. Sakra! Otočím se a rozhlížím se po nich. Zase jen temno. Zmatená a rozmrzelá se rozejdu neznámo kam. Po chvíli uslyším zvuk, šustění. Čím dál tím více to připomíná kroky, promluvím: ,,Haló? Kdo jste?",můj hlas se nese ještě nějakou chvíli ozvěnou. Na chvilku zvuk kroků ustane. Kroky se ozvou blízko za mnou, úlekem strnu na místě. Kroky se zastaví blízko za mnou a já na šíji ucítím závan teplého dechu. Srdce se mi strachem rozbuší, cítím jak mi stéka potůček studeného potu mezi lopatkama. Bojím se i jenom pohnout, a tak zavřu oči a zatnu ruce v pěst, aby nešlo vidět, jak moc se mi klepou. Cizincův dech se mi přesune k uchu, srde se mi rozbuší zase o něco více. Strachem zavřu oči a vyčkávám. Šeptem se ozve chraplavý hlas. ,,Em?"

VIZEKde žijí příběhy. Začni objevovat