In love with Anxiety

Škola

Christin
Probudila jsem se, a někdo mě objímal...
,,Virgile?", usmála jsem se.
,,Hm?", zeptal se.
,,Vstávat, jde se do školy", usmála jsem se.
,,Jo...", pustil mě, a já vstala. Šla jsem si připravit věci do školy a na kreslení, vzala tašku, a šla do kuchyně. Virgil úspěšně vstal, a přišel za mnou.
,,V čem chceš jít?", zeptala jsem se ho.
,,Nemáš něco černého?", zeptal se.
,,Mám dvě mikiny,  jednu na zapínání, a druhou přes hlavu, já beru tu přes hlavu, chceš tu na zapínání?", usmála jsem se.
,,Má kapuci?", zeptal se.
,,Jo", usmála jsem se.
,,Tak to beru!", usmál se, a já šla pro mikiny.
,,Pro mě, a pro Virgila", usmála jsem se.
,,Nikdy bych nečekala, že budu milovat Depresi...", usmála jsem se, a vrátila se.
,,Jo... A co třeba tričko a kalhoty? Hm?", zasmála jsem se, a on zčervenal.
,,Jooo... Ty by se taky hodily...", zasmál se, a objal mě.
,,Zkus si tohle tričko", podala jsem mu čistě černé, velikosti XL.
,,Je mi!", usmál se.
,,Ještě aby ne", zasmála jsem se.
,,Chceš... Tepláky?", zeptala jsem se.
,,Jo!", usmál se, a já mu je podala.
,,Já se taky převleču", usmála jsem se, a on se kouknul jinam.
,,Hotovo", usmála jsem se, v černých džínách a černém tričku.
,,Paráda", usmál se Virgil.
Šli jsme do kuchyně.
,,Co chceš ke snídani?", zeptala jsem se.
,,Nemáš ještě čokoládový jogurt?", zeptal se.
,,Um-hm, a já likérový", usmála jsem se.
,,Vem lžičky", zavolala jsem, a šla si sednout ke stolu do kuchyně. Sedl si, a začali jsme jíst. Když jsme dojedli, oblékli jsme si mikiny, já hodila tašku na záda, a šli jsme do školy. Zastavila jsem se před hlavními dveřmi...
,,Co se děje?", zeptal se Virgil.
,,Já nevím... Bojím se...", pošeptala jsem.
,,Neboj se... Jsem tu s tebou...", objal mě, ale trochu zprůhlednil.
,,C-Co?", zeptala jsem se.
,,Jo... To mě ostatní neuvidí", usmál se, a já kývla. Vyšli jsme tedy spolu do školy.
Sedli jsme si do mé lavice. Byla úplně vzadu v prostřední řadě. Usmála jsem se na něj, a on mi úsměv oplatil.
,,Heheh... Koukej, kdo tu je!", zasmál se Herdyn.
,,Christin, Christin...", usmál se Baxtrix.
,,C-Co chceš?", zavrčela jsem. Bax byl populární na škole, všichni se s nim chtěli přátelit, a Herdyn byl jeho nejlepší kamarád... Oba mě nesnášeli... A šikanovali mě...
,,Nic... Jen si tak promluvit...", usmál se Bax.
,,Christin, jsi ok?", zeptal se Virgil potichu. Trochu jsem kývla.
,,No? Chceš si jen přátelsky popovídat?", usmíval se Bax.
,,Ne", usmála jsem se. Zamračil se. Zazvonilo.
,,Nejsme tady naposled", zavrčel, a odešel si sednout na své místo. Přišel učitel. Postavili jsme se.
,,Dobrý den, třído!", usmál se, a my se posadili.
,,Koho si dnes vyzkoušíme... Co třeba Christin?", otočil se na mě.
,,Proč...?", pošeptala jsem, a šla k tabuli.
,,Tak, Christin, řekni mi... Co je to...", zadíval se na mě.
,,Ty jsi brečela?", zeptal se.
,,Ne", usmála jsem se.
,,Pojd se mnou...", vstal, odcházel, a kývnul na mě. Virgil šel taky.
,,Třído, zůstante tady, a nedělejte blbosti", zavrčel, a odcházel do sborovny. Já a Virgil jsme šli taky. Vešli jsme, a on zavřel dveře.
,,Sedni si", ukázal na židli. Sedla jsem si, a on si sedl naproti mně.
,,Tak co se děje?", usmál se.
,,Nic se neděje...", pošeptala jsem.
,,Něco se děje... Na co myslíš?", zeptal se.
,,Na rodiče...", rozbrečela jsem se.
,,Na... Rodiče?", zeptal se zmateně.
,,Zemřeli... Zůstala jsem jen já... Žádní sourozenci, jen já... Jsem sama... Cítím se sama... A...", ukázala jsem mu ruku. Byla pořezaná.
,,Bože...", pošeptal.
,,A taky mě Štěpán s Pavlem šikanují...", dodala jsem, a vysmrkala se.
,,No... Tak na tohle jsem připravený nebyl... Chceš nějak pomoct?", zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Mám jednoho kamaráda... Jediného...", usmála jsem se.
,,Jak se jmenuje?", zeptal se.
,,Virgil", usmála jsem se, a Virgil zčervenal.
,,Virgil... Toho neznám...", pošeptal.
,,Jak by mohl...", pošeptal Virgil.
,,No... Ty tu klidně bud, a o přestávce se k tobě vrátím, ano?", usmál se, a já kývla. Odešel.
,,Balí tě", pošeptal Virgil.
,,Ale houby...", zavrčela jsem.
,,No, to je jedno... Za chvíli končí hodina, a jestli tě pošle domů, a pak za tebou přijede, věř mi: balí tě", usmál se.
,,Jak to můžeš vědět?", zavrčela jsem. Pokrčil rameny.

Logan (učitel)
Christin je moc hezká... Mně je ted 26, takže tak daleko od sebe nejsme... Vešel jsem do třídy.
,,Tak jo, třído! Vyzkoušíme si Štěpána, pojd", usmál jsem se.
,,Jéžin...", protočil očima.
,,Tak mi řekni, co je to Trinitrotoluen", usmál jsem se.
,,Trini-co??", zeptal se.
,,Trinitrotoluen", usmál jsem se.
,,Nevím...", pošeptal.
,,No... Tak mi alespon vysvětli sacharidy", řekl jsem.
,,To taky nevím...", pošeptal.
,,Chceš pětku?", zavrčel jsem. Kývl hlavou.
,,Fajn, za pět", zapsal jsem to, a on si šel sednout. Zazvonilo. Příští a přespříští hodinu mám volno, tak jsem se vrátil za Christin.

Christin
Uslyšeli jsme dveře, tak Virgil zprůhlednil. Byl to učitel.
,,Tak co? Je to lepší?", usmál se. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Chudáčku...", usmál se.
,,Nechceš něco? Kafe? Čaj?", zeptal se.
,,Ne... To je dobrý...", usmála jsem se.
,,Fajn... Já mám tuhle a příští hodinu volno... Nechceš odvést domů?", zeptal se.
,,No... Tak jo...", pošeptala jsem.
,,Mám auto zaparkované před školou, tak pojd", usmál se, a já s Virgilem jsme šli.
,,Omluvim tě, neboj", usmál se.
,,Ok...", povzdechla jsem si.
,,Virgile, běž napřed", pošeptala jsem, on kývl, a běžel.
,,Bydlím nedaleko...", usmála jsem se.
,,To nevadí, ne?", usmál se.
,,Kdyžtak já jsem Logan", usmál se, a podal mi ruku.
,,Christin...", stiskla jsem ji, a on se usmál.
,,Tak pojď", chytil mě za ruku. Bylo mi to nepříjemné...
"Aby Virgil neměl pravdu...", pomyslela jsem si. Virgil už byl pryč, a my tedy vyšli ven, a on odemkl hezkou Škodu Rapid, tmavě modré barvy. Virgila jsem uviděla běžet směrem k našemu domu, a já tedy nasedla na sedadlo vedle řidiče. Koukla jsem se na Logana. Usmíval se...

Logan
Heh... Ted ji vezu domů... Alespon zjistím, kde bydlí... A možná... Z toho bude něco víc... Ukazovala mi cestu, až jsme zaparkovali před hezkym domem s fialovou omítkou. Odepli jsme se, a vystoupili. Christin odemkla, a pustila mě dovnitř. Nechala odemčeno, a dovedla mě do kuchyně.
,,Dáte si něco?", zeptala se.
,,Tykej mi, a možná sklenici vody", usmál jsem se.
,,Ok... Takže vodu...", řekla si pro sebe, a natáhla se pro sklenici na poličku. Sledoval jsem ji... Má nádherné tělo...

Virgil
Sledoval jsem je napřed oknem v mém "sneaky módu", a pak jen vešel, a změnil se na normálního.
,,Christin? Jsem dooomaaa!", zavolal jsem.

Logan
,,Jee, Virgile!", rozběhla se mu do náruče, a políbila ho.
,,Hm...", zavrčel jsem. Byl to kluk, tak 17 let, měl tmavě hnědé vlasy s fialově nabarvenou patkou, která mu padala do očí, černou mikinu a tepláky, a... Kruhy pod očima... Zvláštní... Nikdy jsem ho neviděl...

Christin
,,Virgile, tak co jak ses měl?", usmála jsem se na něj, a trošičku kývla k Loganovi.
,,Jo, super, a co ty? Lásko?", usmál se, a kývl. Rozuměli jsme si, oběma nám vadil Logan.
,,Nic moc...", usmála jsem se.
,,Seznámíš nás?", zavrčel Logan.
,,Ale ano... Virgile? To je Logan, můj učitel, Logane, to je můj přítel, Virgil", usmála jsem se.

Logan
Vynechal mi jeden úder srdce... Má přítele... Achjo... No nic... Ale já se nevzdám...

Virgil
,,Jejda... To je hodin... Já musim už jet do školy...", vykřikl Logan, a zvedl se. Doprovodili jsme ho ke dveřím, on nasedl do auta, a odjel. Zavřeli jsme dveře, a já si oddechla.
,,Díky...", pošeptala jsem.
,,V pohodě...", usmál se. Když jsme šli do kuchyně, ozval se zvonek.
,,Ty někoho čekáš?", zeptali jsme se najednou.
,,Ne?", zase najednou.
,,No... To je divný...", pošeptala jsem, a šla otevřít...

Tak... Další kapitola je zde... Pokud uvidíte, že má být někde třeba ť nebo ď, a není tam, vím o tom, bylo to psáno v aplikaci, která tato písmena nepíše.
Děkuji za pochopení 😃