Gladiátorka

Kapitola 10.

Vytáhla jsem dýky a nejbližšímu vojákovi jsem podkopla nohy a názvem jsem ho zabodla. Zvedla jsem se a dalšího vojáka jsem podřízla. Třetí voják o kterém jsem nevěděla na me skočil ze zajdu a sebral mi dýky. Rychle jsem se podívala na Alexiose, který boj už nezvládal. V tu chvíli jsem si vzpomněla na luk, který jsem před chvílí dostala a sundala jsem si ho ze zad. Voják, který mě připravil o dýky se na mne rozběhl. Namířil jsem na něj a pustila tětivu. Zásah. Alexios zrovna v tu dobu upadl na zem a nad ním se skláněl voják s mečem. Proběhla jsem k vojákovi zezadu a uškrtila ho lukem. Podala jsem Alexiosovi ruku a pomohla mu vstát. Koukal na mě s údivem.
Když jsme ostatní může osvobodili zeptali jsme se jich co se stalo. Na to nám odpověděl Remir. "Čekali jsme na vás a mezitím opečovávali koně. Když všichni lidé z ulic zmizeli přišlo nám to divné, ale nechali jsme to být. V tom se do města vzřítila tahle skupina vojáků a napadli nás. Bylo jich na nás moc. Poté co nás svázali, jedná polovina vojáků odjela pryč z města. A potom už víte co se stalo." " Na jakou stranu jeli? " zeptal se Alexios. " Na západ."odpovedel jeden z mužů, kteréhož neznám. " Sakra. Tim směrem je přece královský palác. Museli jet kralovi říct že nás našli. Musíme ihned pryč." křičel rozhněvaný Alexios. Nasedli jsme na koně a připravili se k cestě." Kam jedeme?" zeptala jsem se Alexiose. "Pomstít se."