Gladiátorka

Kapitola 3.

V noci jsem se vzbudila kvůli nočním můrám které mě celou noc pronásledovali. Bitva. Řinčení zbraní. Krev. Mrtvý spojenci. Řehot koní. Prach. Úder do hlavy. Černo.
Celá orosená jsem se pokusila znovu usnout ale nešlo to.
Brzo ráno jsem uslyšela hlasité kroky a cinkání mečů. Před moji celou se objevila stráž, otevřela dveře a já jsem opatrně vyšla ven. Znova mi svázali ruce, ale já, ještě vyděšená z děsivého snu, jsem spolupracovala.
Konečně jsme se dostali ven z vlhkého podzemí. Zamžourala jsem očima do kterých mi svítilo ostré sluneční světlo a než jsem se vzpamatovala, tyčil se přede mnou ten muž že včera. Tentokrát měl mnohem honosnější oblečení. Muž se na mě lehce usmíval. Do očí jsem se mu nedívala. Nechtěla jsem. Hnusil se mi.
"Dobré ráno, už jsi se uklidnila?" neodpověděla jsem "Doufám že jsi připravená na dnešní aukci. Ale... Počkej oni ti nedali nové oblečení? Stráže! Přineste To!" Nevěděla jsem o jakou aukci se jedná, ani co je To, ale bylo mi to jedno. Tak či onak jsem odsouzena k záhubě. Stráže mi po chvíli přinesly krásné modré šaty prošívané zlatou nití. I když nejsem úplně typ na šaty, hned jsem je přijala. Muž se usmál. Vzhlédla jsem na něj. "Jsou nádherné. Děkuji... Ehm..." "Aurelius. Mé jméno je Aurelius. A nemáš zač. Dal jsem ti je jen kvůli aukci. Ale jestli se ti líbí můžeš si je nechat. Teď pojď."

Dorazili jsme na velké náměstí kde se shromáždilo velké množství lidí. Ne  obyčejných lidí ale bohatých obchodníků a dokonce i pár lidí z nižší šlechty. Uprostřed náměstí stálo menší dřevěné pódium, kam jsme zamířili. Začala jsem se trochu bát, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Aurelius se narovnat a začal mluvit. Problém byl, že jsem mu nerozuměla. Mluvil cizí řečí. Nebo jsem mluvila já cizí řečí? Popostrčil mě dopředu a všichni na mě upřeli zrak. Lidé začali vykřikovat různá slova až je po chvíli Aurelius zastavil. Sešli jsme z pódia a přišel k nám jistý muž s černou tunikou. Chvíli se bavil s Aureliem a poté se na mě otočili a Aurelius mi zašeptal do ucha: "To je Tirinius. Patří k nejbohatším lidem v celém Římě." aha, tak už vím kde jsem "Buď pyšná že tě odkoupil zrovna on. Dal za tebe  5 000 drachen."
Vůbec jsem to nechápala. Ano, jsem v Římě, ale pořád nevím co tu dělám, kam mě prodali, co se mnou bude. To vše mi zůstalo utajené. Dokud se nestalo tohle...

To be continued...

Teda jestli chcete 😅
Nevím jestli to je dobrý nápad pro příběh tak napište do komentářů 👍