Gladiátorka

Kapitola 5.

Vyběhla jsem na ulici a ani jsem si nevšimla že stojím uprostřed cesty kde jezdí vozy, v jakém jsem byla v šoku. Rychle jsem zaběhla do postranní uličky. Musím si sehnat nějaké oblečení řekla jsem si sama pro sebe. Za chvíli jsem našla Krejčího ale neměla jsem čím zaplatit. Měla jsem jenom nůž a šaty od Aureliuse... Nezbylo mi nic jiného než se vysvléknout a vyměnit šaty za kus obnošeného hadru. Krejčí, udiven z šatů které jsem mu dala, mi dal nazpátek několik drachem a tak jsem si mohla koupit něco k jídlu. Teď jenom vědět kam jít.

Do večera jsem bloudila ulicemi Říma. Nikdo si mně nevšímal. Až do doby, kdy se na ulici objevili legionáři. Snažila jsem se zahalit do šátků co nejvíce šlo , bohužel jsem až poté zjistila že mi zůstal kousek látky z šatů od Aurelia na botě. Jakmile mě legionáři zahlédli, otočila jsem se na místě a začala utíkat. Naštěstí, a to mě udivilo, jsem legionářům utekla. Nacházela jsem se v malé špinavé uličce plné krys a odpadků. Snažila jsem se nevnímat silný zápach, který se z uličky linul. Došla jsem až na její konec, kde východu na náměstí zabraňovala skupinka můžu. Přišla jsem k nim a poprosila je aby odešli, ale zůstali tam stát. Upozornila jsem je ještě jednou a oni na mne jen pohlédli a uchechtli se. Snažila jsem se projít skrze ně a oni mě chytli. Snažila jsem se bránit ale bylo jich moc. Odvedli mě do domu nedaleko kde mě svázali. Začali mě mlátit. Kopali do mně. Ale nemohla jsem nic dělat.
Sténala jsem bolestí a doufala že to skončí. Najednou jsem uslyšela hlasité kroky a výkřiky a jediné co jsem poté viděla bylo to, jak se rozleteli dveře.