Gladiátorka

Kapitola 1.

Ostré sluneční paprsky mě vzbudili. Nepamatující si nic jsem si sedla a rozhlédla se kolem sebe. Náhle jsem zjistila že se nacházím v po válce spustošené krajině plné zkrvavených těl a popela. Rychle jsem vyskočila na nohy a sebrala meč ležící vedle mě a rozběhla se. Nevěděla jsem kam běžím, prostě jsem běžela. Těžké brnění které jsem měla na sobě mě zpomalovalo a tak jsem ho ze sebe servala a běžela dál v krátké tunice. Běžela jsem dál a dál, nevědějíc kam.

Slunce už bylo vysoko nade mnou a stále jsem nenašla svůj cíl. Na nic jsem si nevzpomínala. Jak se jmenuji? Kde jsem? Co tady dělám? Kdo vůbec jsem? V hlubokém zamyšlení jsem si ani nevšimla že se přede mnou objevilo malé městečko. Jelikož jsem byla jediná osoba v celém městě, odhodlala jsem se k tomu abych zaklepala na dveře nejbližšího domu. Zevnitř byli slyšet kroky blížící se ke mně. Dveře se pootevřeli a zpoza nich na mě civěl malý, zakulacený obličej. Jakmile mě spatřil zůstal stát a prohlížel si mě. Až po pár vteřinách se vzpamatoval a vykřikl nějaký nesrozumitelný povel, který přivolal několik vojáků. Stála jsem tam jak opařená. Vojáci - spíše legionáři - mnou hrubě odhodili dal ode dveří domu. Byla jsem tak v transu že jsem zůstala ležet obličejem k zaprášené cestě. Legionáři mě vzdvihli, svázali mi ruce a posadili mě do zchátralého vozu. Na to co se stalo poté nikdy nezapomenu.

Děkuji že jste si vybrali moji knihu❤️ a doufám že se vám bude líbit. Je to můj první opravdový příběh a tak trochu blbina, kterou jsem vymyslela když jsem se nudila 😅

Nebojte se napsat do komentářů nějaké výtky 🙏

Psát budu jednu kapitolu denně - aspoň se pokusím 😂