Gladiátorka

Kapitola 8.

Druhý den jsme se plně vyzbrojeni vydali na cestu. Kam? To nikdo nevěděl. Prostě jsme jeli dál a dál. Měla jsem černého koně s bílou lysinou a Alexios urostlého  hnědého hřebce. Další muži měli šedé koně. Dohromady nás bylo deset.
První muž se jmenoval Kylios, který měl rozcuchané černé vlasy a roztrhané oblečení. Další byl Remir s dlouhými světlými vlasy. Potom Kános, Ehmir, Hépos a další muže a jejich jména jsem neznala.
Po cestě jsem si povídala s Alexiosem, který ze mě nemohl spustit oči. Začala jsem se ptát. "Jak jsi se vlastně dostal do otroctví?" "Byl jsem proti šlechtě, vládě a jejímu řádu. Jednoho dne mě zatkli a skončil jsem v aréně. Třeba tady Remir jenom ukradl chleba a uviděla ho stráž a udělali z něj galdiátora." "A co já? Jak jsem se tam dostala. A jakto že jsem se tam vůbec dostala jako žena?" Alexios se zhluboka nadechl a začal vyprávět.

"Říká se že tě rodiče vychovávali jako chlapce. Nosila jsi chlapecké oblečení, krátké vlasy a učila jsi se to co chlapci. Tvé jméno znělo Kanassi. Důvodem toho všeho bylo hlavně vzdělání a otevřenější svět, který pro tebe rodiče chtěli. Když jsi vyrostla začala jsi se učit bojovat. Všichni tě vždy obdivovali. Když jsi byla starší a zrovna jsi trénovala přišla stráž a zatkla tě. Neřekli proč, ale důvodem bylo asi to že se tě báli. Udělali z tebe gladiátora . Při výcviku ale zjistili že nejsi Kanassi ale Kassandra. Jelikož jsi bojovat uměla výborně, a dívka v aréně nikdy nebyla, nechali si tě. Bojovala jsi se zvířaty a ostatními otroky a vždy zvítězila. Lidé tě měli rádi. Ty jsi ale šťastná nebyla. Chtěla jsi utéct. Jednoho večera jsi zabila stráže hlídající otroky a utekla s dalšími muži.
Přidala jsi se k Spartakovi a vedla s ním povstání.
Nejspíš jsi ztratila paměť při bitvě, která se nedávno odehrála. "

Překvapeně jsem ho sledovala a něco mě napadlo. "Jak to všechno víš?" koukla jsem se na něj. Sklopil hlavu a chvíli mlčel. "Hele, už jsme tu." odvedl řeč jinam a ukázal na malé městečko.
Sesedli jsme koně a šli.