Gladiátorka

Kapitola 4.

Tirinis mě zavedl k sobě domů. Dům ale neznamenal nějakou chatrč, ale krásný velký palác obklopený květinami, fontánami a altány. Uvnitř byl krásný dřevěný nábytek, mramorové klenby a krásně vyzdobené pokoje. Po domě chodili služky s úsměvem na rtech. To mě trochu zaskočilo. Vždyť jsou přeci otrokyně, nebo ne?
Když mě Tirinis zavedl do mého pokoje zalekla jsem se. Můj pokoj nebyl tak honosný jako ostatní, byl špinavý, tmavý a nevybavený. To i ta cela byla lepší, řekla jsem si. A pak jsem si to uvědomila. Vždyť jsem přeci otrok. Ty ženy co tady pracují tu nejsou dobrovolně, to je jenom jejich "majitel" nabádá k tomu aby si mysleli že se mají dobře. Takhle jsem ale nechtěla skončit. Aspoň ne teď a tady. Vytrhla jsem se z Tirinisova sevření a zakroutila mu ruku tak že jsem mu ji zlomila. Náhle jsem si vzpomněla - když jsem strážnýmu držela nůž u krku, Aurelius mi nůž nechal a já si ho schovala do boty. A tak jsem kudlu rychle vyndala a Tirinise jsem bodla do krku. Byla jsem v šoku. Zabila jsem nevinného člověka. Ale nevinný ve skutečnosti nebyl. Buďto já nebo on. A já si vybrala sebe.