Love? (Liam Dunbar fanfiction) [POZASTAVENO]

6.

Byl další den a to znamenalo jediné. Škola. Zrovna jsem seděla na jedné z velmi záživných hodin a házela vražedný pohled na každého, kdo se na mě jen podíval. Neměla jsem zrovna nejlepší náladu, protože se Scott rozhodl neprobudit mě a společně se Stilinskim odjeli beze mě. Viděla jsem jenom před školou a to, když mě viděli, smáli se. Ale hned je to přešlo a pro jejich vlastní dobro se mi vyhýbají. A upřímně? Moc se jim nedivím, jelikož se mi teď snaží vyhnout polovina školy. Komu taky ne, že? Když vypadá, že brzo někoho podřízne. Zazvonilo. Naházela jsem těch pár věcí do batohu, ano batohu, Kira se mnou byla nakoupit oblečení a tak dále. Líně jsem se rozešla k východu, když jsem si všimla Liama a nějakého kluka... "Snad to není on." S povzdechem jsem se k nim rozešlo. Na Liamovi šlo poznat, že za chvilku vybuchne. Scott se Stilesem k nim přiběhli a vzali Liama stranou. Stiles s ním začal mluvit. "Stilesi" Sladce jsem se usmála. Nervózně se na mě ohlédl a viditelně se ošil. "Já to tady převezmu." Naklonila jsem se k němu. "Ale smiř se s tím, že pomsta bude sladká." Přikývl a společně se Scottem odtáhli Liama pryč. "Čau Brette." Pronesla jsem s úšklebkem. "My dva se známe?" Zeptal se. "No nevím, jestli si budeš pamatovat kojota s modrýma očima, který ti zachránil život." Řekla jsem bez jakéhokoli zájmu. "To si ty?!" Vyjekl až moc nahlas. "Jo, takže radím držet se zpátky." Zašeptala jsem kousek od jeho ucha a drápy mu přejela po krku. "Pořád jsem stejně vzteklá." "A já se tě ani trochu nebojím." Zašeptal nazpátek. Ušklíbla jsem se a vydala se ke Scottovi domů. Bylo by zbytečné na něj čekat, když musí něco zařídit. Naštěstí Mellisa už ví, že tam budu na chvíli bydlet a přidělila mi pokoj po Isaacovi, nějakém klukovi, co odjel z Beacon Hills. Odhodila jsem batoh ke skříni a lehla si na postel. Tupě jsem zírala do stropu a začaly se mi klížit oči, dokud jsem úplně neusnula.

---------------------------------------------------------

Zrovna jsem se bavila s jednou holkou z naší školy. Myslím, že se jmenovala Beth. "Ještě půjdu pozdravit kamarády, tak mi drž místo." Usmála jsem se a chystala se rozběhnout k Liamovi a Masonovi, ale něco mě zastavilo. Pootočila jsem hlavu a všimla si, že se na mě Brett upřeně dívá. Mé kroky se stočily k němu a jeho týmu. "Hodně štěstí, Brette." Natáhla jsem k němu ruku. Příjmul ji a uchechtl se. "My ho nepotřebujeme, ale hodně štěstí." Ušklíbla jsem se. "Pořád stejně vysoké ego." Na mou narážku reagoval okamžitě. "Pořád stejně drzá." Ironicky jsem se usmála a posadila ve vedle Beth, která se hned začala ptát, odkud ho znám. "To bude na jindy." Coach zapískal na píšťalku a zápas mohl začít. Devenfort nás upřímně drtil. Všimla jsem si, že se Scott baví s Brettem. Zapla jsem svůj sluch. Ano, vím, že odposlouchávání není slušné, ale co už. "-Nemůžete to odložit o jednu noc? Věř mi, jedna noc." Zaslechla jsem kousek rozhovoru. "Jo, to by šlo." Přitakal Brett. "Vážně?" Zeptal se Scott zmateně. "Ne." Uchechtl se. "Nebuď drzý, Brette." Zašeptala jsem. "Teď jsem ten drzý já?" Zasmál se tak, že nešla velká dávka sarkasmu přeslechnout. Devenfort zase scóroval. Liam na ně chtěl vystartovat, ale Scott se Stilesem ho chytili a oni se mu přímo vysmáli do očí. Bylo další kolo a tentokrát se Kiře podařilo scórovat, ale coachovi se zřejmně nelíbilo, že nepřihrála a do konce zápasu ji posadil na lavičku. V dalším kole do sebe Liam, Brett a Garrett narazily. Přes celé hřiště se k nám doneslo bolestné skuhrání. Zhrozila jsem se, že se něco stalo Liamovi. Když jsem se ale postavila, spatřila jsem Bretta, který se svíjí v bolestech na zemi. Udělal se kolem nich hlouček, přes který nešlo nic vidět. Mezitím rozhodčí odnesli Bretta do klučičích šaten. "Coach rozhodl, až do konce sedím." Řekl Liam. "Lydie má další část seznamu." Přiběhl k nám Stiles s mobilem v ruce. "Jsem na něm?" Vyhrkl Liam. "Ne, ale někdo jiný jo. Brett." Zašeptal, jakoby to pro mě byla novinka. "Vy jste to nevěděly?" Zeptala jsem se nechápavě. Stiles ke mě trhl prudce hlavou. "Tys to věděla a nic nám neřekla?!" Vyjekl přílíš vysokým hlasem. "Neptaly jste se." Pokrčila jsem rameny a otočila se k nim zády. "Jdu zkontrolovat Bretta. Mám takové menší tušení, o co jde." Stála jsem před vchodem klučičích šaten. Nadechla jsem se a zavětřila dvě osoby. Bretta a někoho pro mě neznámého. Jakmile jsem vstoupila, za rohem ležela dvě těla. Naštěstí jim bila srdce. "Jsou naživu." Zašeptala jsem a našlapovala co nejtiššeji. Zalezla jsem za skříňky a nakoukla za roh. Byla tam nějaká holka a stála nad Brettem, který měl něco uvázaného kolem krku. Postavila jsem se metr za ní, ale nejspíš si mě všimla, protože ho nechala být a mrskla tím po mě. Skrčila jsem se, ale spálilo mě to na rameni. "Stříbro. Ty jedna-" Zasyčela jsem a kopla ji do ruky. S výkřikem ustoupila, ale hned se po mě ohnala. Tentokrát mě zasáhla do krku, ale to byl nejspíš její cíl. Moje nevýhoda byla, že jsem byla oslabená z předešlých bojů. Nechala mě ležet kousek od Bretta a postavila se za roh dveří. Zaslechla jsem Scottovo volání, ale sama jsem ze sebe nedokázala vydat nic kromě varovného vrčení. Vešel dovnitř a kolem krku se mu uvázal ten drát, co Brettovi. Scott ho ale roztrhl a tu holku odhodil. Dovnitř vběhl Stiles a jakmile uviděl tu spoušť, vyšlo z něj jen "Proboha." "Angel?" Zavoval Scott. "Tady jsem!" Zavrčela jsem a zvedla ruku. Zvedla jsem se na nohy a chytla Bretta za paži, kterou jsem si následně přehodila přes rameno. "Potřebuje pomoc." Povzdechla jsem si. "Neznáte někoho?"