Love? (Liam Dunbar fanfiction) [POZASTAVENO]

3.

Nahoře Angel

Stiles odvezl mě a Dereka ke Scottovi domů. "Počkáme tady na Scotta. V klidu si tady sedneš a nebudeš nikomu volat, ani s nikým mluvit." Poučoval Dereka. "Ani s tebou?" Zeptal se Derek. "Ne" "Dobře" Fajn a co s tímhle?" Ukázal Derek na muže, co se objevil před námi. "Aha!" Vyhrkl Stiles. "Jste čím dál tím vyšší!" "Co tu děláte?" Zeptal se klidně. "Čekáme na Scotta." Odpověděl Derek. "Jako já. Bude večeře. Vy nemáte hlad?" Zeptal se a začal hrabat v pytlíku, co držel. "Jo!" "Ne!" Odpověděli Stiles a Derek uniso. "Ne nemáme." Rozhodl Stiles. "Já hlady padám." Přiznal Derek. "Nemáme hlad, děkujem." Řekl Stiles. "Já mám taky hlad Stilesi!" Sykla jsem na něj nepříjemně. "Takže i když ty hlad nemáš tvý kamarádi ano. Jak se jmenujete?" Zeptal se klidně. "Já jsem Angel." Odpověděla jsem bez jakéhokoli zájmu. "Der-" "Miguel!" Nestihl odpovědět Derek. "Je to můj bratranec Miguel." Řekl a chytl Dereka kolem ramen. "Z Mexica! Takže..." Vyhrkl Stiles. "Es usted natural de Mexico. Miguel?" Zeptal se. "Proboha." Zašeptal Stiles. "No soy nativo. Uh. Sino que pase un monton de tiempo alli." Odpověděl Derek. "Fantasticné." Řekl. "Vajíčka?" Zeptal se. "Moc rádi." Přikývli jsme s Derekem a vydali se do kuchyně. Sedli jsme si ke stolu a začali jíst. "Poslyš Migueli, jak se jmenuješ příjmením?" Zeptal se otec Scotta. "On je Juarez Singua Tiago!" Vyhrkl Stiles. "Takové plnotučné. Jakl se to píše?" Zeptal se. "Foneticky..." Odpověděl Stiles. "omlouvám se, ale budu muset jít." Zvedla jsem se. Kdyby se Scottův otec dozvěděl, že přespávám a jejihc syna, nebylo by to moc příjemný. "Nestane se ti nic. Už je pozdě." Řekl Derek. "Ne, to je v pohodě." Usmála jsem se a odnesla talíř. "Naschle!" Křikla jsem a zabouchla dveře. Rozběhla jsem se hledat nějaké místo, kde bych mohla přespat. Běžela jsem pomalu a rozhlížela se po okolí. Zrovna jsem běžela kolem školy, ale najednou jsem uslyšela hluk. Nadpřirozenou rychlostí jsem se tam rozběhla a spatřila Maliu a Scotta obklopené dvouma monstrama se zvířecíma lepkama. Nechala jsem si narůst tesáky, vytasila drápy a z hnědých očí se staly křišťálově modré. Zavrčela jsem a upoutala jejich pozornost. Vrhla jsem se na jednoho a kopla ho do hrudi. Popošel pár kroků a to byla moje šance. Ale než jsem stihla něco udělat, ten druhý mě chytil za nohu a jako bych byla peříčko, mě odhodil na jeden ze sloupů, co byl za Maliou a Scotttem. Zvedla jsem, ač přes bolesti a zase na ně zautočila. Drápy jsem ho škrábala do hrudi, ale nic to s ním nedělalo. Ale když mě on škrábl svými drápy do břicha, bolelo to jako čert. Zase mě hodil do slopu, akorát s větší intenzitou. Narazila jsem svým raněným břichem, a když jsem dopadla, vykašlala jsem trochu krve. To už Scott nevydržel a zaútočil na jednoho z nich. Ale stejně ho odhodil zpátky. Začali se mi klížit oči. "Neusínej!" Vyhrkl Scott. Najednou se objevila Kira s katanou a snažila se je seknout, ale dopadla jako my. Chytila jsem se zábradlí a pomalu se postavila a zase se na ně vrhla. ale nebylo to moc platné, protože jsem letěla na skříňky a tentokrát už jsem začala upět bolestí. Krvavé rýhy na mém břichu hrozné pálily a valila se z nich krev. "Ještě vydrž!" Vykřikl Scott. Najednou kolem mě někdo proběhl a začal na ně útočit. Šlo mu to dost dobře a nakonec utekli. Všimla jsem si jen žlutě zářících očí. Scott všem pomohl postavit a rozběhl se ke mě. "Neměla si na ně vůbec útočit." Řekl a snažil se zastavit krvácení. "Nemůžu nechat své přátele v nebezpečí." Bolestivě jsem se usmála. "Kdo to je?" Zeptal se Derek už ve své normální věkové linii. " Dereku, to je-" "Scotte-. Jestli mu o mě Peter neřekl, nebude mě ani znát. Já ho několik měsíců sledovala." Řekla jsem. Přikývl a vzal mě do náruče. "Zavedu tě za Deatonem." Řekl. Přikývla jsem a upadla do bezvědomí.