❤ 7. KAPITOLA ❤

132 6 6
                                    

ROSIE

Probudila jsem se a vedle mě si spokojeně oddechoval Marcus. Své  blonďaté vlasy mu trčely do všech stran. Musela jsem se uchechtnout jak je roztomilý. „Je tu něco směšného?" Začal mluvit, ale oči měl pořád zavřené. „Ne vůbec" propadla jsem záchvatu smíchu. „Jo tak ty se mi budeš smát?" vyhoupl se nade mě. No to co by jste asi čekali se nestalo. Začal mě lechtat. „ Mar-marcusi. Dost. Prosím. Přestaň" křičela jsem na celý pokoj. „ A za co?" vytvořil se mu na tváři úšklebek a v jeho očích se odrážela touha. „Za snídani do postele?" uculila jsem se a čekala že mu to bude stačit. No opak byl pravdou. „Mám lepší nápad" vyhrkl ze sebe a přitiskl se mi na rty. V břiše se mi rozletěly roje motýlů, celým tělem mi procházela elektřina a vlna tepla. Pohl svými rty proti těm mým a já ten pohyb zopakovala.

Když se po krásné době odtáhl pohladil mě po líčku jemně mě na něj políbil. „Pojď půjdeme připravit snídani" zašeptal mi do ucha, které jemně skousnul. Zachvěla jsem se, ale neměla jsem čas nad tím přemýšlet protože mě Mac táhl za sebou dolů do kuchyně.

„Tak co si dáš?" Koukla jsem na něj zpoza ledničky ve které toho moc nebylo. „Třeba míchaná vajíčka?" Navrhl a já jen přikývla hlavou na souhlas. Připravila jsem si pánvičku na kterou jsem následně rozklepla pět vajíček a začala je míchat vařečkou.

MARCUS

Byla tak nádherná když stála u plotny a dělala snídani. Neodolal jsem a obmotal jsem jí ruce kolem jejího útlého pasu. Asi se mě lekla protože vyjekla. Já se jenom uchechtl a položil si hlavu na její rameno. Usmála se a připravená vajíčka nachystala na talíř.

Oba jsme si následně sedli ke stolu a začali jíst. Když jsme dojeli Sie začala uklízet nádobí a já se šel dívat na zápas co běžel v televizi.

Dneska bych se chtěl Rosie zeptat jestli by se mnou nechtěla chodit. Uvědomil jsem si že ji miluju a chci aby byla jenom moje. Chci ji chránit, hýčkat si jí. Přemýšlím o tom jak jí to říct. No proto ji budu muset nějak dostat z domu abych vše připravil.

Zavolal jsem Lee(netuším jak se tohle jméno sklonujě😂😂)
- Ahoj
LEA- Ahoj, potřebuješ něco?
- No víš já bych chtěl udělat pro Rosie překvapení a proto ji musím dostat z domu pryč.
LEA- Takže ty po mě chceš abych ji vytáhla na nákupy aby jsi měl čas to připravit?!
- Sám bych to neřekl líp
LEA- Tak na mě se můžeš spolehnout. Nejméně čtyři hodiny máš dům jen pro sebe.
- Díky
LEA- Nemáš zač
- Tak ahoj
LEA- Ahoj

Pak jsem odložil mobil a začal přemýšlet co udělám k jídlu.

ROSIE

Právě jsem dovolala s Leou a domluvily jsme se že za deset minut se sejdeme v parku a půjdeme nakupovat. Už potřebuju nějaké nové kousky a Lea je expert přes módu.

„Tak já jdu" křikla jsem na Maca který seděl na gauči a hypnotizoval svůj mobil. „Co? Kam?" Odtrhl zrak a podíval se na mě. „S Leou do obchoďáku" usmál jsem se a vzala si bundu. „Tak dobře, ale ať se mi tam nestratíš" přišel ke mě a lehce mě políbil na líc. Zachvěla jsem se. Ty jsi se snad zamilovala. Ne to nejde. Jsme jen kamarádi. A co ta dnešní pusa teda polibek. Ehhh....

MARCUS

Když mi řekla že už jde, samozřejmě jsem věděl kam, ale kdybych se nezeptal tak by to vypadalo divně a ještě by mě mohla prokouknout.

Když klapka dveře zvedl jsem se a došel si pro bundu. Následně nasedl do auta a vyjel do nejbližší samoobsluhy. Cestou jsem si v hlavě přehrával svou představu jak bych chtěl aby dnešek proběhl. Ani ne za pět minut jsem byl u obchodu a hledal místo na zaparkování. Po dlouhém hledání jsem ho konečně našel a sprintem se vydal do obchodu. Naházel jsem do vozíku vše potřebné a mířil k pokladně. Vše jsem zaplatil a s nákupem v rukách se vydal k autu.

Doma jsem si vše připravil na stůl a podle receptu jsem začal dělat kuře na paprice. „Sakra" zaklel jsem když jsem vytáhl z trouby černou hroudu kterou jsem následně vyhodil do koše. To bych nebyl já abych něco nespálil. „Tak a co teď?! Plán B" mluvil jsem si sám k sobě. Rychle jsem vytáhl nějaké maso  a špagety.

***

Podíval jsem se na hodiny které ukazovaly šest hodin. Každou chvílí by tu měla být. Začal jsem prostírat stůl. Rozsvítil jsem svíčky a poházel okvětní lístky červené růže po stole. Pak jsem se rychle odběhnul převléct do černého smokingu a upravit si vlasy.

Když jsem dodělával poslední úpravy slyšel jsem odemknutí dveří. Začal jsem být trochu nervózní. Naštěstí mě to hned přešlo když jsem viděl tu krásnou dívku. Z poza zad jsem vytáhl kytici červených růží. „Pro tebe" usmál jsem se a podal ji ji. „D-děkuju" vřele se usmála. „Pojď přichystal jsem večeři" chytl jsem její zápěstí a táhl jí do kuchyně.

Do očí se jí nahrnuly slzy. „Co se děje? Udělal jsem něco?" starostlivě jsem se jí zeptal. Ona jen zavrtěla hlavou „Ne, jen tohle pro mě ještě nikdo neudělal" po tváři se jí zkutálely slzy. Setřel jsem ji je a obejmul ji. Ještě víc se schoulila v mém obětí začala mě hladit po zádech. Tam kde se dotkla mě to místo pálelo a tělem mi probíhaly výbojky elektřiny. „Pojď musíš mít hlad" zašeptal jsem jí do ucha vyhodil si jí do náruče.

Položil jsem před ní talíř se špagetami a popřál ji dobrou chuť. Podle jejího výrazů jí to chutnalo. Zahřálo mě to u srdce když jsem ji takhle viděl. Byla tak roztomilá. „Co na mě tak koukáš? Mám špinavou pusu?" zaraženě se zeptala a začali rukou utírat pusu. Jenom jsem zavrtěl hlavou a zvedl se ze židle. Vyhodil jsem si jí do náruče a odnášel si jí na terasu kde byly rozsvícené světýlka a svíčky.

Posadili jsme se na lavičku a já se jí zadíval do očí. Stiskl jsem ji obě ruce a začal pomalu mluvit. „Rosie" začal jsem „Nevím jak začít. Už od prvního okamžiku co jsem tě spatřil jsi byla jiná než ostatní holky. Nejdříve jsem si myslel že z nás budou jenom kamarádi, ale já bych chtěl něco víc. Miluju tě Rosie. Miluju tě z celého srdce a nikdy nepřestanu." Dopověděl jsem svůj dlouhý monolog a neustále se díval na tu nádhernou dívku.

Začaly ji po tváři stékat slzy. „Taky tě miluju" zašeptala skoro neslyšně a rozbrečela se ještě víc. V tu chvíli jsem byl nejvíc šťastný muž na celém světě. „Takže by jsi se stala mojí princeznou?" usmál jsem se. „Ano" hodila se mi okolo krku. „A proč pak ten pláč?" Nadzvedl jsem ji bradu abych se jí mohl podívat do očí. „To jsou slzy štěstí ty hlupáčku" pohladila mě po líčku a já už to nevydržel a musel ochutnat ty její měkké polštářky. Hned začala spolupracovat. Přitáhl jsem si jí blíž a dravě ji líbal.

Vysadil jsem si jí na klín a ona se otřela o mého 'kamaráda'. Slastně jsem vzdychl do polibku. Udělala to znova a já pociťoval ten tlak v mých boxerkách. Už jsem to nevydržel a vyhodil si jí do náruče a spěchal s ní do ložnice.

Ahojky😍 tak po dlouhé době další kapitola. Co si myslíte že se stane?😂😂 Jaký máte názor na tuhle knížku?

Jak se vám líbí?❤

Our Last Days [Marcus & Martinus] (DOČASTNĚ POZASTAVENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat