Secret and Famous? Never

#5

Victoria
Mám vážně štěstí, za pozdní příchod jsem dostala napomenutí učitele, opravdu nechápu proč. Před chvílí jsem vyšla od ředitelky, abych oznámila spolupráci na příští týden a že tu tak dva nebudu, neměla s tím problém, ještě mě podpořila upřímným proslovem, bylo to od ní milé, no a teď mířím se sluchátkami v uších domů. Pomalu, ale jistě se blížím k našemu baráčku, když mě někdo silně strhne čelem k sobě, Nick. A já myslela, že ho dnes už neuvidím. "Co potřebuješ?" Zeptala jsem se, když jsem si sundala sluchátka a přehodila okolo krku. "Nechceš doprovodit domů?" Zeptá se a já na něj koukám, jak na blázna. "Jsme od školy tak deset minut a ty se mě zeptáš, jestli nechci doprovodit domů? To jsi mě pronásledoval?" Přeměřím si ho pohledem a zastavím se u jeho očí. "Něco takového, tak můžu?" Poškrábal se nervózně ve vlasů a já se uchcechtla. "Ale já bydlím tady." Ukážu na dům za mnou a nepřestávám se usmívat. "Aha." Hlasitě polkne a přeskakuje pohledem mezi mnou a domem za mnou. "Tak zítra." Mávnu rukou a s klíčemi se vydám k hlavním dveřím, které jednoduše odemknu a vlezu do klidu domova.

Hodinu jsem si brnkala melodie na kytaru a jemně si pobrukovala, než mi mamka zaklepala na dveře a vstoupila do mého pokoje. "Dvojčata by se chtěli s Tebou trochu poznat, tak jestli by jsi jim zavolala na Skype (nic jinýho mě nenapadlo😆)?" Zeptala se hned a šla si ke mně sednou na postel. "Jestli to někde neřeknou, nebo nenapíšou, tak ano." Usmála jsem se na mamku, odložila kytaru za sebe a šla si pro notebook, který ležel na stole společně s blokem plný písniček. "Najdeš je prosím? Musím se připravit, abych vypadala jako Samantha." Položila jsem notebook před mamku, která přikývla a já se šla převléknout do šedých tepláků a bílé oversize mykiny, od které jsem si odhrnula rukávy a nasadila stříbrný náramek s kamínkovým 'S', poté jsem přešla k zrcadlu, kde jsem si udělala linky a zvýraznila rty modrou rtěnkou, podle které lidi většinou poznají Samanthu, už jen zbývalo si rozpustit vlasy a bylo hotovo. Usmála jsem se na svůj odraz v zrcadle, připadala jsem si sama sebou. "Sluší Ti to." Usmála se na mě mamka z postele a já k ní přešla a objala. "Já nechci ven z domu, chci si užívat života s hudbou." Posmrkla jsem a ještě silněji jí objala. "Já vím zlatíčko, ale musíme ještě počkat, vždyť víš, že nemůžeš ven, Samantha má být skrytá ještě dva roky." Pohladila mě po zádech a já se klela, že mi redakce nedovolí se prozradit. "Za chvíli mají volat, tak se připrav, já musím do redakce." Pohladila mě po líčku a odešla z pokoje. Přešla jsem k zrcadlu, kde jsem se upravila, aby nebyly vidět stopy po slzách a šla čekat hovor od dvojčat Gunnasrenů.