20. kapitola

2.2K 184 60
                                    

Bradavickou knihovnou se právě rozlehl dlouhý úlevný výdech pocházející z úst světlovlasého zmijozelského chlapce, který společně s ním spokojeně zabouchl knihu ležící před ním na stole. Zrovna dočetl publikaci, jež mu podle slov jeho nebelvírského kamaráda měla pomoct s pochopením nejnovější látky do obrany proti černé magii. Byl vcelku zvědavý, co mu na to Alex poví, až se v knihovně objeví dle předchozí domluvy. Přečetl ji neobvykle rychle, avšak svůj podíl na této skutečnosti měl pravděpodobně i fakt, že se včera s černovlasým Nebelvírem mimo společné hodiny neviděl, a tak se mu najednou dostalo více volného času, než předpokládal. Jeho část věnoval svým zmijozelským přátelům, ale ani oni mu nepomohli zcela vymazat z hlavy představu druhého mladíka, jak se s Dracem Malfoyem doučuje věštění kouzel přesně v té samé místnosti, v níž nyní seděl sám.

Připadalo mu zvláštní, že se mu Alex nikdy předtím nesvěřil, kdo jej to vůbec doučuje. Proč mu to neřekl? Styděl se snad, že poprosil o pomoc dospělého? Na černovlasého by to sice sedělo, ale v zákoutí Cameronova mozku hlodala neodbytná myšlenka - co když mu Nebelvír tento fakt zatajil, protože na Dracovi vidí něco víc, než by měl? Co když se mu mladý Malfoy obyčejně líbí? I Zmijozel musel s nelibostí připustit, že je jejich předchozí záskok šarmantní a po vzhledové stránce velmi přitažlivý. Mohl se svému studentovi zalíbit natolik, že by se do něj Alex i zamiloval?

Cameron prudce potřásl hlavou pokaždé, kdy mu tato teorie přišla na mysl. Ačkoliv nechápal, kde se to v něm bere, v každém jediném případě, kdy si představil svého nebelvírského kamaráda po boku staršího muže, ucítil uvnitř sebe podivně bolestivý osten, jenž se ozýval vždy v blízkosti jeho srdce. Přisuzoval to tomu, že si již zvykl chránit Alexe před nebezpečím, a přesně to v jeho okouzlení blonďatým mužem viděl. Na druhou stranu, v posledních dnech si začínal všímat sám na sobě, jak to se starostí o černovlasého Nebelvíra přehání. A nejenom se starostí. Trávil s ním většinu svého volného času, a když se až náhodou za celý den neviděli, zjišťoval, že mu Alexandr neobvykle chybí. Snad i proto se tolik těšil, až se ten nevinný mladík objeví v knihovně a přisedne si na volnou židli vedle něj.

Zaregistrovat ho mohl ve chvíli, kdy se Alex objevil mezi regály se širokým úsměvem, hábitem rozhaleným díky pěknému počasí venku a s taškou na rameni. „Ahoj!" vydechl poté černovlasý mladík nadšeně, co dosedl na volné místo.

„Ahoj," široce se na něj Zmijozel usmál. Z nějakého důvodu nemohl jinak. „Konečně jsi tady," podotkl poté, avšak nikoliv nějak vyčítavě. Byl rád, že tu svého kamaráda měl.

„No jo, byli jsme tak přece domluvený," mykl Nebelvír rameny, načež ze sebe stáhl hábit úplně a zůstal jen v bílé košili. „Přečetl sis to?" Kývl následně k odsunuté učebnici.

„Jo, před chvílí jsem skončil," hrdě přitakal Cameron, jehož oči bezděky sklouzly k několika vrchním knoflíčkům Alexandrovy studentské košile, jež byly rozepnuté a odhalovaly tak holou kůži. „Dočteno celé až do konce."

„A?" Povytáhl Nebelvír obočí s širokým úsměvem. „Chápeš všechno, nebo potřebuješ něco dovysvětlit? Myslím ale, že zrovna tahle je hodně jednoduše a srozumitelně napsaná," podepřel si bradu dlaní.

„A já s tebou kupodivu souhlasím," uchechtl se Zmijozel. „Myslím, že jsem ji pochopil naprosto dokonale, ovšem..." na okamžik se odmlčel, užívaje si pohled do očí druhého mladíka, „upřímně, jsou tu jiné věci, které mi už pár dní nedávají smysl," pronesl tajuplně, shlížeje na svého kamaráda zkoumavým pohledem.

Alex se překvapeně uculil. „Ano?" zeptal se a dobrá nálada z něho jen sršela.

Cameron se nepatrně ušklíbl, jak mu bylo jasné, že svým dotazem donutí Nebelvíra zvážnět. „Jak už víme, nejsem z nás dvou jediný, kdo se něco doučuje," stočil téma k tomu, co mu leželo v hlavě. Chvíli odolával pohledu černovlasého, než nakonec vydechl svou otázku: „Proč sis vybral zrovna Draca Malfoye?"

Unloved | Drarry (CZ) ✓Where stories live. Discover now