Omyl II.

6

Ráno mě probudil hlas mého otce. 

,,Beruško?"

Pomalu jsem odlepila své oči a zadívala se na postaršího muže s blond vlasy a pár vráskami kolem očí.

,,Můžeme si promluvit?"

Jen jsem přikývla a posadila jsem se. Díval se na mě dost ustaraně, dělalo mi to dost starost. 

,,Stalo se něco?"

,,Ne to ne, celkem."

,,Povídej"

,,Jde o mámu a o včerejší večer. Víš jak se máma o tebe moc bojí, chápu v tvém věku je to asi dost svazující a já to chápu. Proto se ti snažím také dost věcí povolit a podporovat tě ve věcech, který nebýt mámino chování bych nedělal."

Jen jsem přikývla a pobídla ho, aby pokračoval dál.

,,Včera se o tebe moc bála a to co si udělala, chápu, jsi mladá máš přátele a jsi moc krásná. Je jasné že se kolem tebe motají kluci a že ne vždy chceš chodit k nim nebo tak. Jen tě chci požádat, aby si to víckrát už nedělala. Chci, aby máma byla v pořádku a vy se zbytečně nepouštěli do konfliktu. Takže tě prosím, toho kluka si sem nevoď nebo nám ho nejprve představ, pokud je to tedy vážné."

,,Neboj se tati, jeho už neuvidím."

,,Pročpak?"

Táta mě moc dobře znal a poznal když nejde jen o sex. Owena jsem rozhodně nemilovala, ale svým zvláštním způsobem jsem ho měla ráda. Byla jsem s ním ráda a chvíle s ním, i když jich nebylo moc, byly překrásné.

,,Prostě jsme šli každý svou cestou. Nechtěla jsem, ale trval na tom."

,,Máš ho ráda?"

,,Tati znám ho opravdu jen krátce, ale je mi s ním dobře"

,,Tak si ho nenech ujít."

Políbil mě do vlasů a odešel do práce. Zpátky jsem si lehla do své obrovské, bílé postele a přemýšlela nad tátovými slovy. Měl pravdu, proč bych si ho měla nechat proklouznout, když je mi s ním fajn. Popadla jsem svůj telefon a vytočila jeho číslo, nezvedl to, "překvapivě". Neváhala jsem a šla se obléknout, popadla klíče od auta a vyrazila k němu domů. 

***

Cestu jsem si pořádně nepamatovala, takže jsem se párkrát ztratila, ale nakonec jsem cestu našla. Zastavila jsem před jeho domem a zazvonila na zvonek. Nic. Možná není doma. Otevřela jsem branku a modlila se, aby byl doma a neměl zapnutý alarm. Šla jsem kolem a vyhlížela okna zda se v nějakém nemihne postava. Pořád nic. Zkusila jsem otevřít hlavní dveře a úspěšně jsem se dostala dovnitř. Byl doma. Slyšela jsem hádku dvou mužů, jeden z nich byl Owen. Druhý později sešel z druhého patra. 

,,Strýčku já za to nemůžu. Napravím to. Děláš jako kdyby to byla moje několikátá chyba. Každý děláme chyby!"

,,NE v tomhle byznysu." 

Ze schodů sešel postarší muž, měl tmavé vlasy a velmi naštvaný výraz. Dokud mě neuviděl. Podíval se na mě dost zvláštním výrazem. Zastavil se těsně přede mnou a díval se na mě. 

,,Kim?"

,,Eh, co prosím?" 

,,Nic, Owene, naprav to."

Odešel. Proč mi řekl Kim? Zná mou matku? Rozběhla jsem se za ním, ale v dáli jsem viděla jeho auto. 

,,Everest, co tu děláš?"

,,Nenechám si tě proklouznout." 

Zmateně se na mě podíval, neváhala jsem ani vteřinu a políbila ho. Líbala jsem ho jako kdyby mi šlo o život, jako kdyby to byl poslední kousek vzduchu na této planetě.