Omyl II.

4

V hlavě se mi pořád přemítalo zda jsem se opravdu jen nepřeslechla, když jsem to ale uslyšela podruhé neváhala jsem a šla pryč. Owen stál zády ke mně, takže si ani nevšiml, že jsem odešla. Za rohem jsem si stopla taxík a vyrazila směrem domů. Okýnkem jsem sledovala jeho postavu se zmateným výrazem. Netrvalo ani 2 minuty a už mi zvonil telefon, volal. Nevěděla jsem zda mu to zvednout a říct proč jsem odešla nebo ho ignorovat. Přeci jen to mohlo mít nějaké vysvětlení, možná to není tak jak se zdá a možná taky je. Doma jsem odkopla podpatky, svlékla si šaty a šla spát. 

Ráno jsem se ihned po probuzení a ranní sprše podívala do svého telefonu a co jsem tam nenašla. 17 nepřijatých hovorů od Owena. Rozhodla jsem se ho vyslechnout,ale nebudu mu volat zpátky.Počkám až mi zavolá znovu sám. Neříkám, že jsem se nedívala každou chvíli na telefon, dívala, zajímalo mě jeho vysvětlení. 

Celý den jsem strávila u filmů a neustálého kontrolování telefonu. Nezavolal, ale udělal zcela něco jiného. Přišel ke mně domů, tedy spíše před dveře. Stál tam s obrovskou kyticí bílých růží. Váhala jsem, ale nakonec jsem mu otevřela. Stejně byli rodiče pryč. 

,,Everest.."

,,Owene"

,,Co se stalo? Proč si odešla? Zkoušel jsem ti mnohokrát volat a odpovědi se mi nedostalo."

,,Já vím, ale ptát bych se měla já."

,,Jak to myslíš?"

,,Slyšela jsem tvůj telefonát."

Jeho výraz se ze smutného a zmateného změnil na kamenný a zaražený. Bylo na něm vidět, že je nervózní. Z toho jsem usoudila, že jsem slyšela dobře a úplnou výmluvu nebo vysvětlení to nemá."

,,Nemůžeme si o tom promluvit uvnitř nebo u večeře?"

,,Ne nemůžeme, mluv."

,,Prosím, Everest."

,,Fajn, ale mluv a to okamžitě. Opovaž se mi ale říkat, že jsem se přeslechla, nepřeslechla. Buď upřímný."

,,Dobře fajn, slyšela si dobře. Nemůžu ti říct nic bližšího, je to moc nebezpečné. Nechci tě vystavovat nebezpečí, ale jsem zapleten s drogy."

Částečně mě to překvapilo, ale nenechala jsem na sobě nic znát. Upřímně jsem to čekala, ale asi jsem si to nechtěla připustit. Nicméně už chápu kde na všechen ten luxus bere.

,,Jak zapleten?"

,,Eve, prosím, nenuť mě ti to vše říkat."

,,Owene! Mluv."

,,Jsem šéf mafie, kterou jsem dalo by se říct, že zdědil po strýci."

,,A ty drogy?"

,,Tím si vyděláváme, převozem a prodejem."

,,Zabil si někdy někoho?"

,,Na tohle ti odpovídat nebudu, už teď jsem ti toho řekl dost."

,,Fajn."

Asi bych se ho měla bát nebo ho vyhodit. Pořád jsem v něm viděla ale toho milého Owena. Částečně mě to vzrušovalo, to nebezpečí. Nemohla jsem odolat a začala ho dravě líbat. Chtěla jsem ho, teď hned, u sebe, v sobě, na sobě, pod sebou, všude. 

***

Leželi jsme na zemi u krbu v objetí a jen mlčeli. Nebylo to to známé otravné nebo trapné ticho. Tohle ticho bylo příjemné a byla jsem za něj v tu chvíli ráda. Nechtěla jsem myslet na to co je zač a co za 'práci' dělá. Chtěla jsem si užít každou chvíli toho ticha. Moc dlouho jsem si ho ale neužila, po chvíli ho Owen přerušil.

,,Bylo to nádherné, ostatně jako vždy, ale nejde to. Po tom co jsem ti řekl, je má přítomnost s tebou nebezpečná."

,,Vždyť nikdo nemusí vědět, že to vím. Bude to naše malé-velké tajemství."

,,Nemůže, asi si to neuvědomuješ, ale jim stačí vědět že si se mnou trávila více času a mohou ti ublížit."

,,Tak proč si se mnou předtím ten čas trávil?"

,,Bude to znít hloupě, ale nevím. Cítil jsem se v tvé přítomnosti jen jako Owen, bez téhle práce, bez všeho nebezpečí a chaosu. S tebou vše šlo stranou a byly jsme jen my dva. Ano, pár chvilek a už jsem se cítil takto,hloupé já vím."

,,Ano trochu ano, ale přeci se tak můžeš cítit dál."

,,Nemůžu, už to víš  a prostě to nejde."

S těmito slovy vstal, oblékl se a odešel.