Omyl II.

5

Nemůžu říct, že by mě to nemrzelo, ale rozhodně to není nic z čeho bych byla smutná ještě týden. Znali jsme se teprve chviličku a spali spolu, nic víc. Byl to moc fajn chlap, to ano a ano chtěla jsem v tomto 'vztahu' pokračovat, ale chápu ho. Nechtěl aby se mi něco stalo a dělal to pro mé dobro a já jsem za to ráda. 

Vstala jsem ze země, posbírala všechno své oblečení a chystala se jít do svého pokoje, vyrušily mě ale hlavní dveře a v nich rodiče. 

,,Everest?"

,,Mami?"

,,Proč si nahá v obýváku?"

,,Hádej"

Jako kdyby nevěděla co znamená, když je člověk nahý, zabalený v dece s oblečením v ruce.

,,Koho si tu měla?"

,,Kluka ze včera"

,,Aha, co je zač? Víš o něm něco? Pracuje nebo studuje? Jak se jmenuje? Kde bydlí? Měli jste kondom?"

,,Mami uklidni se, je to jen sex a nepotřebuju mít kvůli sexu výslech III. stupně."

,,Everest, takhle se mnou nemluv."

Nechtěla jsem se dál hádat a tak jsem bez dalších slov odcházela nahoru do pokoje za doprovodu křiku mamky a hlasu otce, který jí brzdil a uklidňoval. Jsem ráda že ho mám, vždy stál při mně. Jsem hold tatínkova holčička. Poslední co jsem uslyšela bylo dost zarážející.

,,Kim, minulost je minulost. Prošla si si peklem, ale už je to za námi a Mike je pryč, nevrátí se. Je to už 19 let."

,,Já vím, jen já bráním Adame, nemůžeš mi to zazlívat."

,,Já vím lásko."

Vůbec jsem nevěděla o čem to mluvily, ale byla jsem rozhodnutá to zjistit. Vždy mě zajímalo proč je matka tak divná, přehnaně ochranářská a co mě vždy nejvíc znepokojovalo bylo, jak se vždy chovala když nám přišel balík nebo někdo zazvonil. Viděla jsem v jejích očích strach.Nebyl to strach jako z pavouků nebo výšek. Byl to opravdový strach, takový jako kdyby se bála o svůj život. Jako malá jsem se táty ptala vždy a snažila se to zjistit, časem jsem si ale zvykla a stala se z toho obvyklá věc a nedávala jsem tomu nijak zvlášť velkou pozornost. Hádám, že to bude mít co doničení s tou minulostí. 

Dnešní den byl až moc vyčerpávající, abych se dala do průzkumu hned. Jediné co jsem chtěla, bylo zavřít oči a spát. Nešlo to. Pořád jsem měla v hlavě Owena a mámu. Snažila se vzpomenout na každou zvláštní chvíli kterou se stala a zda by to s tím nemohlo souviset. Na nic jsem nepřišla a Owen je už asi uzavřená kapitola. Když jsem si vše znovu prošla a došlo mi, že s tím  stejně nic neudělám a asi si nic nepamatuju, zavřela jsem oči a pomalu usínala. 

Najednou jsem si ale přeci jen na něco vzpomněla, nevím přesně kolik mi bylo, ale byla jsem dost malá. Nevím proč si pamatuju zrovna tuhle vzpomínku. Byli jsme s mámou nakoupit v krámě a já jsem se zatoulala, kde jinde než u sladkostí. Snažila jsem se dosáhnout na své oblíbené gumové medvídky, ale nešlo to. Pak mi je ale jeden hodný pán podal. Díval se na mě ale zvláštně. Máma mě pak našla, ale stála jako opařená. Měla v očích TEN pohled jako při zazvonění našeho zvonku. Upustila košík s nákupem a běžela se mnou v náručí pryč. Běžela jako o život. Kéž bych věděla co to bylo za muže. Možná by mi mohl na dost otázek dát odpovědi. 

Už jsem byla opravdu hodně unavená a tak jsem opět zavřela oči a nakonec usnula.