Démon 😈👻

7. Kapitola

Jen co si krvavý vzkaz přečetli, zmizel jim před očima, jako by tam ani nikdy nebyl. „Jde teď i po vás..." Povzdechla si Jessica třesoucím se hlasem a sklopila pohled k zemi. Ohrozila teď i své přátele... Pomyslela na to, jak dopadla ta knihovnice a vehnaly se jí slzy do očí...

Někdo ji vzal něžně za ruku. „Jessie, my ho porazíme." Usmál se na ni Garrett povzbudivě. Alice už zapínala svůj počítač a internet. „Jen se mi nějak rozmotala hlava. Asi se půjdu napít. Zatím zkuste najít něco o někom jménem Kikr." Pronesla Jessica vyčerpaně a otočila se k odchodu. „Půjdu s tebou." Přidal se k ní hned Garrett. Alice pohlédla krátce na Jessicu a pokývla na souhlas, že jí to nevadí. Pak se pustila do hledání informací...

Jessica s Garrettem sešli dolů po schodech a rovnou do kuchyně. Garrett naplnil z vodovodu sklenici plnou vody a podal jí Jessice. Celou jí vypila a sklenici odložila do dřezu. „Moc se omlouvám za to, do čeho jsem vás namočila." Pronesla provinile, ale Garrett ji vzal jemně za ruce se slovy: „Jessie, já s Alicí jsme tu vždy pro tebe. A teď tě v tom rozhodně nenecháme. Uvidíš, že společně to zvládneme." „Jessie? Takhle jsi mi nikdy neříkal." Pousmála se Jessica a pohlédla krátce na jejich spojené ruce.

Cítila, že se začíná červenat. „Jess?" Oslovil ji a ona se mu zahleděla hluboko do očí. „Musím ti něco říct... Už delší dobu... Mám tě moc rád, Jessico a..." Dál už to nestačil doříct, protože ho Jessica umlčela polibkem. Objal ji kolem pasu a přitiskl blíž k sobě, aby jí mohl polibek vrátit... „Jessico!!! Garrette!!!" Zaslechli najednou křik Alice. „Už jsem to našla!!!"

Oba se na sebe navzájem usmáli a než se od něho Jessica oddělila, krátce ho znovu políbila. Vrátili se za Alicí do pokoje. Seděla u svého notebooku a pečlivě a pozorně studovala nějaký text. „Co jsi našla?" Zeptala se kamarádky Jessica. „Je to příběh šlechtice Kikra Alcotta Wieldstromského! A na sto procent je to náš démon!" Radovala se Alice. „Přečtu vám to:" Dodala. „Psal se rok 1666, když ve velkém městě Londýně propukl požár, který jakživ nikdo neviděl a nezažil a také na něj nikdy nikdo nezapomene!

V té době žil v Londýně šlechtic jménem Kikr Alcott Wieldstromský. Byl to krutý, sobecký a bezcitný muž. Měl za ženu Ottélii a s ní měl dvě dcery – Lauru a Leju – a jednoho syna Juliána. Laura s Lejou byla dvojčata a bylo jim tehdy 12 let. Juliánovi bylo 10 let.

V době Velkého požáru – jak jej lidé začali o pár let později nazývat -, se šlechtic Kikr musel sbalit a rychle ze své vily v Regent Street 166B utéct. Kikr zachránil pouze svůj nejcennější poklad – čtyři drahé, barevné drahokamy. Každý s těchto vzácných drahokamů představoval jeden živel: vodu, oheň, vzduch a zemi.

Kikr chtěl utéct sám. Jeho rodina by byla při útěku přítěží. Jen by ho zdržovala! Popadl výstavní vyřezávanou sekeru vystavenou v hale a svou ženu, dvě dcery i syna bezcitně zabil a nechal napospas plamenům požáru...

Kikr pospíchal pryč i se svým pokladem hořícím Londýnem. Na ostatní nebral ohledy a jen se slepě řítil ulicemi dál... Ale v jedné křižovatce se mu jeho činy vrátily!

Prohnal se tudy kočár tažený dvěma splašenými vraníky. Kikra porazili a šlechtic padl mrtev hned k drahým kamenům, které se vysypaly z truhličky... Jeho krev se vsákla do drahokamů a od té doby jsou kameny prokleté zkaženou duší šlechtice Kikra!

Duše Kikra byla tak moc zkažená, že ji odmítlo nebe, peklo i nicota! A tak se stal démonem. Démonem chráněným čtyřmi drahokamy proti železu, ohni, soli i svěcené vodě! Kikr se prý zjevuje jako přízrak v černém plášti s kápí přes hlavu i obličej.

Přitahuje ho strach... Koho posedne, tomu zmodrají oči... to proto, že Kikr jako člověk měl modré oči. Drahé kameny čtyř živlů byly časem rozprodány po Londýně. Proto se může Kikr zjevit kdekoliv a kdykoliv... Nic ho nezastaví! Jakmile se na vás zaměří, jste ztraceni!" Dočetla Alice příběh. „Výborně! To je ono!" Zaradovala se Jessica. „Musíme najít ty drahokamy! Je s nimi přece spojený! Takže když je zničíme, tak tím zničíme i Kikra!" Dodala. „Ale kde ty drahokamy máme hledat? Píše se tu, že byly rozprodány po Londýně!" Připomenul Garrett. „O to jsem se už taky postarala!" Zaculila se vítězně Alice.

Na internetu našla rychle jinou stránku. „Ty drahokamy skončili v muzeu na Fleet Street 224B. A odsud byly rozprodány dál." Informovala je a Jessica Alici poplácala významně po zádech. „Dobrá práce, Alice! Vedla sis dobře! Tak pojďme. Musíme se toho démona co nejdřív zbavit!"